Už vím, co jsem

22. července 2017 v 23:18 | Shiruba |  Myšlenky zoufalce - nesouvislé úvahy a myšlenky
Už vím co jsem.

Jsem jen přechodové útočiště pro opuštěné dušičky.

Někdo je sám. Bez přátel. Bez porozumění. Ostatními zavržený. Pokusím se s dotyčnou osobou spřátelit. A ačkoliv úspěšně, nikoliv natrvalo. Opustí mě.

Najde ve mě pochopení, lásku, soucit a bezmeznou věrnost, ale jen do chvíle, kdy mě přestane potřebovat, kdy potká někoho dalšího. Lásku. Jiné přátele. Kohokoliv.

Jsem jen psychická pomoc, jen doplnění sebevědomí.

Nikdo mě nemůže milovat, nikomu nechybím a nikdo mě doopravdy nepotřebuje, ne jakožto živou bytost.

Jsem jen myšlenka, pocit a pomoc, kterou sama potřebuji, ale nikdo mi jí nedá, protože je vyžadována ode mě.
Zamiluji se, opustí mě. Spřátelím se, opustí mě.

Jsem jen přechodový azyl, ze kterého každý po nějaké době odejde a už se nevrátí.

Jsem pomíjivé nic v nekonečném vesmíru. Nic, které nikde a nikomu nechybí.

Jsem kniha, v níž nemůžu najít následující kapitolu. Román s neukonečným koncem, kterému chybí další díl.

Jsem vlak, do kterého každý nastoupí, aby přejel to zlé. Vlak je to asi hezký, pohodlný, plně vybavený, s krásným výhledem do krajin. Ale do každého vlaku nastupujeme, abychom se dostali tam kam potřebujeme. Když dorazíme do naší stanice, vytoupíme a už se nemusíme ohlédnout.

Někteří si na vlak časem vzpomenou, ale pouze na to, že v něm byli a proč.

Co bylo uvnitř, nebo kolem, co se ve vlaku stalo, na to se většinou zapomíná.

Jsem ozdobou na zdi, která časem omrzí.

Jsem jako pes. Věrná až za hrob, hledající svého páníčka, ale odsouzená k věčné samotě, připoutána u boudy od které chci pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.