Samota

22. července 2017 v 23:32 | Shiruba |  Myšlenky zoufalce - nesouvislé úvahy a myšlenky
Rodiče, kamarádi, známí. Nechávají nás samotné, aniž by věděli, co tím způsobují.

Nedělají to úmyslně. Ale mají taky vlastní život a kolikrát ho prostě chtějí žít s někým jiným.

Už jsme dospělí, takže už je přece nepotřebujeme. Omyl. Každý nás považuje za osamostatněné, ale jak je to doopravdy?

Rodiče si říkají, že máme kamarády, sourozence, nebo partnery. Kamarádi si říkají že máme přece rodiče a sourozence.

Ale, rodiče, pokud jsou rozvedení, věnují se svým přátelům, nebo novým láskám. Pokud rozvedení nejsou a vycházejí spolu dobře, věnují se jeden druhému. Pokud nejsou rozvedení, ale vycházejí spolu špatně, mají kamarády. Sourozenci mají taky své přátele a partnery. A kamarádi? I ti si najdou lásky, nebo sourozence, se kterými ten čas tráví.

A co my? My co nikoho nemáme? My, co sloužíme jen k hlídání dětí, nebo nemocných prarodičů a k pomáhání? Ano, právě my zůstáváme sami. Na nás už nikdo nezbude.

Jsme důležití, potřební a možná i milovaní. Ale sami.

Co je pak člověku platné, že si na něj občas někdo vzpomene, když s ním nikdo nechce trávit alespoň pár minut? Co je člověku platné, že je obdivovaný a opěvovaný kam jen přijde, když si nemá s kým povídat?

Hledáme lásku, přátele, společnost.

Nechceme toho moc. Chceme jen jednoho člověka, který by nás chápal a byl s námi. Nic víc.

Když je člověk sám. Nechráněný, nehlídaný a nepochopený, začne dělat věci, které by jinak nikdy neudělal.

Začne navštěvovat seznamky na internetu, bez ohledu na to, že ví, že to tam je samý úchylný chlípník.

Začne ve škole a ve městě vyhledávat jakoukoliv společnost a je mu jedno, co jsou dotyční zač, hlavně že není sám.

Ano, je to jen o tom, že nechceme být sami. Ale jsme.

Když nevíme kudy kam, stáváme se kolikrát členy různých part a spolků, od kterých bychom se jinak třeba drželi co nejdál.

Ale, oni s námi mluví, berou nás mezi sebe, smějí se s námi, píšou nám a odpovídají na zprávy.

Nezáleží na tom, že berou drogy a lítají neustále v průšvihu, že pijou a mluví sprostě. Nezáleží na ničem, jen na tom, že jsou s námi.

Co na tom, že až půjde do tuhého, většina se otočí zády a utečou? Co na tom, že si z nás za našimi zády utahují? Co na tom, že nám lžou?

Všechno je jedno.Strpíme všechno, dokonce i rány pěstí, modřiny, podlitiny, jizvy, krev i bolest, jen ať nemusíme být sami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.