Neřesti

4. června 2017 v 23:54 | Shiruba |  Poezie
Nepláču, nekřičím a nezoufám,
nad svou bolestí se usmívám.
Vždyť už život dobře znám,
už nad ním tak nehloubám.

Nediv se, že se směji,
že si doma šťastně pěji,
ač mě lidé opouštějí,
aniž mě trochu znají.

Už žádné jizvy, žádný pláč,
za blázna mě označ.
Už žádné slzy, i Ty je potlač,
vždyť říkala jsem Ti, co jsem zač.

Už žádné zoufání,
to totiž nic nezmění.
Má lhostejnost z bolesti pramení
a v mém srdci koření.

Dej mi ránu pod pás,
ubližuj mi zas a zas.
Rány mi vyléčí čas
a já si najdu svých tisíc krás.

Už to zlé nevnímám,
proto se teď usmívám,
své šílenství znám
a ráda se mu poddávám.

Jizvy své si hladím,
ještě teď to cítím,
jak svou krev spouštím
a duši svou klidním.

Ráda na to vzpomínám,
ale už to nedělám,
jinou zábavu teď mám,
jiným neřestem se oddávám.

Když ránu dostanu,
jenom se ušklíbnu
na ostrou hranu.
A z flaštičky si radši přihnu.

Sex, alkohol a zábava,
nade mnou teď vyhrává,
tím se teď mé srdce zabývá
a mých hříchů přibývá.

Nekoukej tak zděšeně,
taky žiješ na hraně.
Jen dáváš to najevo méně,
ale jsi na tom stejně.

Ze slz se stává smích,
ze smíchu pak hřích.
Nejsem přece mnich,
abych držela se pravidel svatých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.