Smrt v samotě

18. března 2017 v 19:23 | Shiruba |  Poezie
Život velmi krutý je,
nemilosrdný a zvrácený.
Neslituje se, když k zemi padají krve krůpěje,
člověk sám v něm je ztracený.

Osud krutou cestou vede Tě,
skrz trny, střepy, močály.
Když o pomoc žádáš, všechno mlčí zarytě
a i přátelé záhy Ti zmizely.

Bolest téměř smrtelná je,
Ty sama ve tmě zůstáváš.
Ránu nikdo nezakryje
a Ty tu sama umíráš.

Koberec rudou barvu nabírá,
oči Tvé se zavírají.
Smrt už brány otvírá,
však Tvé rty se usmívají.

Brzy bude všechno lepší,
už nebude Tě nikdo trápit.
Poslední plamínek se zháší,
rozhodla ses cestu zkrátit.

Nezanecháš pláč, nezanecháš stesk,
vzpomínky vyblednou a nezbude nic.
Chtěla jsi jen lásky trochu, v jiných očích spatřit lesk,
teď máš jenom jizvy a k tomu chladnou bledou líc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.