Co se to děje? - Kapitola 7 Láska a vášeň (Konec)

12. března 2017 v 17:48 | Shiruba |  Final fantasy
Strifa probudily první paprsky slunce, jež se vkradly do pokoje skrz lehce rozhalené závěsy.
"Maličký, je ráno." Políbil postavu vedle sebe do vlasů.
"Mhm, ale Ty nespěcháš, že ne?"
"To sice ne, ale měl bych jít pomoct Tifě do baru a Ty bys měl informovat Ruda a ostatní o svém zdravotním stavu."
"Mhm, byl včerejšek sen, nebo ne?"
"Chtěl bys, aby byl?"
"Ne a vzhledem k tomu, jak se teď chováš, to zaplať pán bůh, sen nebyl." Rozzářil se jako sluníčko a obmotal své ruce kolem krku svého přítele. Nejednou se rozezněl Cloudův mobil shozený pod postelí. Reno ho vytáhl a pohlédl na displej, kdo volá.
"Poručík volá."
"Kdo?"
"Tifa." Zazubil se.
"Ježiš, dej to sem." Natáhl se po telefonu, ale zrzek uhnul.
"To asi neudělám."
"Jo tak Ty si chceš hrát, jo?" Skočil po něm a začal se s ním prát o svůj telefon.
Při hrách skončil jedním kolenem mezi Renovýma nohama a omylem se několikrát otřel o jeho rozkrok. Agent zasténal a zrudl.
Blonďák se zarazil, a když si uvědomil, co udělal, sklonil se a začal zrzečka líbat, ten obtočil své ruce, kolem Cloudova krku a začal se o něj zlehka třít. Na řinčící telefon dočista zapomněli.
"Tohle jsem si přál už hrozně dlouho." Zašeptal Reno a okouzleně si prohlížel Strifovu tvář.
Najednou se už asi po třetí rozezněl zvuk mobilu.
"Měl bych jí to vzít, nebo mě pak vynese v zubech." Pohladil Rena po spánku.
"Za pusu." Ušklíbl se zrzavý a ex-solider ho dlouze a vášnivě políbil. Za odměnu si vysloužil mobil a blažený výraz svého přítele.
"Haló Tifo, slyším."
"Můžeš mi říct, proč mi to nebereš?"
"Nemohl jsem najít mobil."
Reno se zašklebil a když se k němu telefonující Cloud posadil zády, něco ho napadlo. Klekl si mu za záda, objal jej jednou rukou kolem ramen a přisál se mu na krk a druhou ho začal laskat po břiše.
Blonďák zalapal po dechu.
"Cloude, děje se něco?"
"Ne, nic, jen jsem se polil horkým-ah-kafem."
"Od kdy piješ kafe?"
"Ne kafem, čajem." Opravil se a snažil se zachovat chladnou hlavu. "Jo, neboj-můžeš se na mě spolehnout."
"Díky, seš zlatej."
Hovor skončil.
"Co to bylo?" Otočil hlavu a střetl se s nevinnýma modrýma očima. "Nejseš Ty nějakej moc nadrženej?"
"Promiň." Zatvářil se ukřivděně a stáhl ruce.
"Pojď sem." Zašeptal varovně, a když se k němu zrzeček opět přiblížil, přitáhl si ho za pas k sobě. "Zlobíš."
Reno uhnul provinile pohledem.
"Já nerad."
"Copak se Ti honí hlavou?"
"Že ……" Zamumlal něco nesrozumitelně.
"Cože?" Zašklebí se Cloud.
"Nejsem nadrženec." Pípl.
"Ne? A co tedy jsi?" Trápil ho krutě svůdným a dráždivým tónem.
"Oběť." Prohlásil skoro až ublíženě.
"Jo, tak oběť, jo? A čípak?"
"Tvoje."
"Ty můj malý herče." Zasmál se Cloud a shodil Rena na záda. "To po mě tak moc toužíš?" Zašeptal mu do ouška.
"Nehorázně a už hrozně dlouho." Přitakal Reno a fascinovaně hladil Strifovu hruď.
"Jak myslíš."
Zrzek zamrkal, ale když ho Cloud začal líbat a hladit po krku a boku, tak trochu pochopil.
"Počkej." Zastavil blonďáka.
"Copak?"
"Nechci Tě nutit. Pokud nechceš-"
"Chci, hodně."
Agentovi zajiskřili oči a přisál se na Cloudův krk.
Oba muži ze sebe navzájem strhávali oblečení a tiskli se k sobě.
Pokojem se rozléhaly vzdechy plné zoufalé vášně. A na posteli se v milostném tanci zmítala dvě mužská těla.

O dvě hodiny později leželi rozechvělí vedle sebe a snažili se načerpat trochu síly.
"Měli bychom jít." Zašeptal Reno.
"Měli."
"Nedáme si nejdřív spolu sprchu?" Zavrněl agent.
"To zní jako dobrý nápad." Zasmál se a během chvíle se oba začali zvedat, aby se přesunuli do koupelny.
Zrzek se posadil a zaúpěl bolestí.
"Jsi v pořádku?" Vyděsil se Cloud.
"Jo, jen mě bolí podvozek." Ušklíbl se. Druhá osoba se rozesmála.
"Pojď, pomůžu Ti." Opatrně svého partnera podepřel, ale po pár krocích ho popadl a vyzvedl do své náruče. Reno po tomto gestu zrudl, což Strifovi přišlo velice roztomilé vzhledem k tom, co se před chvílí stalo.
Na nohy ho postavil až ve sprchovém koutě. Nastavil teplotu vody, sprchu upevnil na držátko na zdi, nanesl si na dlaně sprchový gel a začal dlouhovláska opřeného dlaněmi o stěnu jemné omývat.
Hladil ho po zádech a roztíral pěnu. Při tom ho políbil na krku.
"Bolí Tě to hodně?" Špitnul. Odpovědí mu bylo zakroucení hlavou v záporném gestu.
Hladil ho po bocích a zabloudil již dneska po tisící na zrzečkovu hruď i přirození. Z Renova hradla se vydral sten.
"Copak? Chceš si dát repete?" Uchechtl se dlouhovlasý.
"A proč ne?" Ozvalo se mu těsně u ouška.
"Proč? Protože jsem si naprosto jistý, že už bych se nikdy nepostavil. Ne ne, jednou to stačilo." S úsměvem se otočil a opřel se o chladnou stěnu zády. "Nebude Ti stačit mé vřelé objetí?" Nevinně zamrkal a natáhl ruce ke Cloudovu krku.
"Pokud to budeš Ty, bude mi stačit i jen letmí dotek. Nepotřebuji tělo, abych byl šťastný, stačí mi Tvé srdce." Odvětil, přitáhl si svou lásku do náruče a vášnivě i láskyplně jej políbil.
Objímali se a navzájem se pomalu myli. Po té Cloud opět odnesl agenta do ložnice a pomohl mu s převlékáním.
"Zvládneš vůbec někam jít?"
"Ale jo. Aspoň ze sebe budu moct ještě chvíli dělat chudáka."
"A zvládneš motorku?"
Nad touto otázkou se Reno pozastavil a lehce ztuhl, ale když uviděl blondýnův pobavený výraz, napřímil se.
"Ano zvládnu i motorku, jdeme." Postavil se a celým tělem mu vystřelila bodavá bolest. Ale chvíli si zase chtěl hrát na hrdinu a tak se mu podařilo vyjít až na chodbu a nazout si boty. Pohled na schody dolů byl však děsivý.
"Neboj, do schodů jsem Tě vynesl, takže Tě z nich taky snesu." Ozvalo se za ním. Hrdost nehrdost, tuto výpomoc odmítnout nehodlal.
Objal přílete kolem krku a nechal se odnést až k motorce. Když na ní byl opatrně posazen, sladce se na svého opatrovníka usmál.
"Nebál ses?" Zeptal se s úsměvem krátkovlasý.
"Čeho?" Nechápal agent.
"Když jsem Tě nesl ze schodů. Nebál ses třeba, že Tě pustím?"
"Hmmm a víš, že mě to ani nenapadlo?" Zamyslel se Reno. "Možná je to tím, že Ti bezmezně věřím a navíc, jak už jsi sám řekl, už jsi mě nesl a to jsem nebyl moc při smyslech."
"Blázne." Opřel se o něj čelem a zlehka ho políbil. "Tak jedem."
Vzali si přilby a vyrazili vstříc baru.
Když zastavili, Cloud zrzkovi pomohl z dopravního prostředku, opatrně jej podepřel a vedl ho do lokálu plného lidí a čirou náhodou se zde nacházela i většina jejich přátel.
Po jejich příchodu se na ně většina očí stočilo.
Yuffie vypískla a rozběhla se k mužům, načež se vrhla Renovi kolem krku.
"Yuffie, klid, já Tě taky moc rád vidím, ale sejmout mě proto nemusíš."
Místností se rozezněl sborový smích.
"Vítej zpět, brácho." Objal ho, tentokrát už značně opatrněji Rude. Všichni se s agentem vítali a starali se o jeho zdraví.
Cloud se zatím odplížil k Tifě a povídal si s ní.
"Cloude?" Ozvala se barmanka chvíli po té, co jejich konverzace utichla.
"Hm?"
"Nechceš s ním bydlet?"
"Co, s kým?"
"S Renem. Neříkám, otoč se a už se nevracej, ale nechci, abys tu zůstával jen ze soucitu, nebo z pocitu povinnosti. Vidím Ti na očích, že doma už se Ti spát ani nechce. Miluješ ho, tak s ním zůstaň."
"Jak dlouho to víš?" Zašeptal.
"Už dlouho. Vím, že Ti na něm záleželo už dřív, ale pak, jak jste byli jeden v nemocnici a pak druhý, uvědomila jsem si, jak silné jsou city mezi vámi. Jen jsem čekala, kdo to nevydrží první a tomu druhému se přizná. Myslím, že Reno Tě miloval už dlouho před tím, než Ty jeho."
Blonďák na kamarádku vytřeštil oči a poklesla mu čelist.
"Nemůžu vás jen tak opustit. Marlene s Denzlem by to vnímali jako zradu."
"Za prvé Marlene má otce, kterému už jsem taky promluvila do duše, že by s ní měl trávit více času a Denzla si možná vezme na chvíli na starost taky, aby ti dva nebyli odloučení, přece jen, už jsou na sebe zvyklí a za druhé, Ty jsi mě neposlouchal? Nezůstávej nikde a s nikým nikdy jen ze soucitu. Ublížíš tím sobě i tomu druhému."
"Se vší úctou, když tak počítám, kdybych zmizel já i děti, zůstaneš tu úplně sama." Zamračil se Cloud.
"Ne, nezůstanu. Asi Tě to překvapí, ale je nás, osamělých víc." Usmála se a pohlédla na Ruda. "Zjišťujeme, že máme společného víc, než jsme si mysleli."
"Děkuju Tifo. Jsi a vždycky budeš má nejlepší kamarádka a kdykoliv budeš potřebovat pomoct, rád Ti pomohu." Objal pevně dívku. "A - chtěl bych se Ti taky omluvit" Řekl tišším hlasem, když jí opět pustil.
"Za co?" Zamrkala překvapeně.
"Že nedokážu opětovat Tvé city." Zašeptal jí do ucha, věnoval jí dlouhý pohled a odešel do horního patra. Barmanka za ním zůstala jen překvapeně stát. Vždycky si myslela, že její lásku ani nevidí. I jen fakt, že se v této věci zmýlila, jí vykouzlil na tváři úsměv.

Ex-solider se vrátil až o několik hodin později. Shledal, že Reno už kolem sebe nemá shromáždění přátel a zůstává jen Elena. Připlížil se k němu a chytl ho za paži.
"Můžu s Tebou na moment mluvit?"
"Ale jistě. Eli, můžeš nás prosím omluvit?"
"Ale jistě. Kdybys mě pak ještě hledal, jdu obtěžovat Shiona." Zazubila se a byla pryč.
"Tak copak jsi potřeboval?" Opřel se o blonďáčka zády.
"Neměl bys náhodou zájem o spolubydlícího?" Zašeptal mu do ouška. Reno se na něj překvapeně otočil a nadzdvihl obočí.
"Myslíš jako, definitivně?"
Odpovědí mu bylo přikývnutí.
Bolest nebolest, zrzeček se vymrštil a skočil své lásce kolem krku, na čež ho nadšeně políbil. Skutečnost, že kolem nich je hromada lidí, mu lehce unikla a tajemství bylo venku.
Někdo začal tleskat a pár dalších se k dotyčné osobě přidalo.
"No konečně." Ušklíbla se drobná agentka.
"Co? Ty jsi o tom věděla?" Podivil se Tseng.
"Jop."
"Tak to je důvod, proč s Tebou teď trávil víc času." Vyhrkl Rude. "To mě nenapadlo, že mu děláš vrbu."
"Ty, Elen?" Ozval se opět černovlásek.
"Ano Shione?"
Muž jí chytl lehce za bradu a věnoval jí polibek.
"A mě říkáš no konečně, jo?" Neodpustil si zrzek se smíchem. "U nás to skoro nikdo nevěděl, ale u vás to věděl celej okres a stejně jste se k ničemu neměli."

Všichni se dali do smíchu. Cissnei se přitulila ke Genesisovi, Elena se vrhla na Tsenga, Cloud objal Rena a z poza baru pozorovali všechny zamilované páry dvě opuštěné duše, které se tajně chytli za ruce, aby se alespoň na chvíli cítili milováni. I přes to, že jejich láska nebyla opětována a nikdy nebude, byli šťastní, že alespoň jejich nejbližší jsou šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.