Škola

7. ledna 2017 v 15:14 | Shiruba |  Poezie
Do vezení smrti chodím,
moc radosti tam necítím.
Cítím se tam příliš sama,
snad líp se má moje máma.

Do papíru, do tabule,
dívám se jak do kupole.
Všude kolem slyším hlasy,
že mi z toho vstávaj vlasy.

Kupa lidí, málo přátel,
však nenávist je za pakatel.
Čekám vždycky na zvonění,
hlavně na to poslední.

Je to hrůza, boží trest,
a nepomůže žádná lest.
Hodinky mi tikají,
mou pozornost lákají.

Když zas skončí mučení,
má nálada k lepšímu se změní.
Zase letím tryskem domů,
uzavřu se ve svém chrámu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.