Pentagram času - Kapitola 4 (Bonus pro citlivky)

11. listopadu 2016 v 11:21 | Shiruba |  Final fantasy
O dva roky později:
Život běží dál a většina lidí žije šťastně. Však pár bláznů nezapomíná, i přes mnoho změn, které je potkali.
Například mladý, bývalý solider, který si nikdy nepřestal vyčítat smrt člověka, jehož miloval. Dennodenně čte knihy a hledá záznamy o pentagramu, díky němuž by vrátil čas a zachránil jej.
"Rufusi, jedu do jeskyně."
"Už zas? Prohledával jsi jí už tisíckrát."
"Musím tam znovu, možná jsem na něco přišel."
"Nemám jet s Tebou?"
"Ne, kdyby se něco zvrtalo, někdo naživu zůstat musí."
"Budiž, ale slib mi, že se nic nezvrtá."
"Budu se snažit." Přijde ke svému příteli, s kterým již druhým rokem žije, obejme ho a políbí na rty.

Cestou se blonďák staví u těch, kteří trpí stejně jako on. U Cida Highwinda a Loze.
"Cide? Jsi tu? Lozi?"
"Cloude, vítej!" Přiběhne jej přivítat stříbrovlásek v montérkách, ušpiněné košili a teniskách. Pilot ho již dávno zasvětil do tajů motorů.
"Ahoj, je tu Cid?"
"Jo, jo, je pod Sierrou, pojď."
Chtě nechtě se Strife při poznámce o pozici jejich přítele ušklíbne.
"Cide, máme návštěvu!" Zavolá zvesela zelenooký.
"Tak návštěva musí chvíli počkat, už jsem našel tu džuznu!" Ozve se zpod lodi.
"Dáš si čaj? Myslím, že to bude na dlouho." Odvede kamaráda do útulně zařízené místnosti, vypadající jako malý obývák.
"Ano, rád. Díky."
"Jak se má pan Shinra?" Nadhodí, když se oba posadí k horkému čaji.
"Rufus se má výborně."
"Copak že nepřijel s Tebou?"
"Chystám další výpravu."
"Ou." Úsměv trochu povadne. "Stále ses s tím nesmířil?"
"Nesmířím se s tím nikdy. Lozi, možná jsem na něco přišel, ale potřebuji k tomu další dva."
"Aha, chápu. Tak proto jsi tady." Zvážní a hledí na hosta. "Chceš, abychom šli s Tebou, že?"
Odpovědí je mu kývnutí.
"Jde i o Tvé bratry. Když to vyjde, zachráníme i je, slibuji." Naléhá Cloud zoufale.
"Nevím jak Cid, ale já do toho jdu. Ale nejdřív mi řekni, na co jsi přišel."
"Chodil jsem do té jeskyně a zkoumal symboly na zdech. Vyluštil jsem je. Proč jste s sebou táhli tehdy Rena, jsem pochopil již dávno. Museli jste mít někoho do trojice a taky byla zapotřebí krev, aby se člověk dostal dál. Jenže dál musí jít jen dva, počítá se totiž s tím, že ten jeden zemře. V tom je právě háček, za cenu toho, že změníme minulost, se musíme obětovat."
"Všichni tři? Jak to?"
"U dalších dveří zůstane druhý. Třetí má možnost se vrátit v čase za cenu svých druhů. Když však změní vše, co změnit potřebuje, sám zemře."
"Tak se zdá, mí milý přátelé, že tam chcípneme. To je v prdeli. Jdu do toho." Ozve se ode dveří.
"Díky, přátelé."
Po čaji se všichni tři vydají na cestu.
Cesta jeskyní je klidná až po podivný trezor. Všichni tři se v místnosti cítí nesví a zoufalý. Všem tu někdo zemřel.
Cloud si pár chvil prohlíží reliéfy na podlaze, po té vstane a opře se do stěny.
"Cloude? Nemá tu jeden z nás skápnout?"
"Tady už smrt byla, Cide. Jen tu bránu nestihli otevřít. Jeskyně je stále nasáklá Renovou krví." Ukápne mu slza. Otevře trezor, který se ukáže býti nakonec bránou, a za ní dlouhá poť kamenným tunelem.
Postupují dál a z kamene se pomalu stává perleť.
Dojdou k další krásné bráně. Také kruhové, ale tentokrát z perel.
Strife zkoumá místnost.
"Teď už je zapotřebí krev." Vyhrne si rukáv a vytáhne dýku, kterou si s sebou vzal a už chce začít s řezáním.
"Počkej. Ty jdi dál Cloude, zasloužíš si dostat se nakonec." Zastaví ho Loz. "Trpěl jsi podle mě nejvíc. Cítíš vinu, a proto bys je měl přivést zpátky Ty. Chci zemřít první. Prosím." Dodá, když vidí Cidův výraz.
"Třeba nemusíš zemřít." Zamyslí se Cloud.
"Ale já myslel-" Vhrkne Highwind.
"Je zapotřebí krev, o smrti tam není ani slovo. Když ho říznem jen přiměřeně do ruky a nepodříznem mu hrdlo, může vyváznout živý." Druhý blonďák se rozzáří jako sluníčko.
"Ok, ale já sám, když dovolíte." Ex-solider mu podá nástroj a mladík si jej přitiskne na kůži kousek pod loketním kloubem a tahem vytvoří rovnou, hlubokou ránu.
Krev stéká na zem a vpíjí se do vyrytých symbolů, které jsou na zářivé podlaze nyní rudé.
Jakmile uslyší slabé prasknutí od brány, Cid si ihned stáhne triko a zaváže příteli zranění.
"Jdi Cloude, my to tu zvládnem." Usměje se Loz a oslovený jej uposlechne.
Projde portálem a najednou mu pod nohama zmizí pevná zem a vše kolem něj zalije čerň.
"Lozi? Cide?" Otočí se na bránu, která už tam ale není.
Jde tedy nicotou kamsi dopředu od místa, kde býval vchod. Je to zvláštní, chodit po vzduchu.

Otevře oči a hledí na modré nebe. Chvíli přemýšlí, co se stalo. Pak si uvědomí, že hledali pentagram a na temnou chodbu. Ztratil vědomí? Kde to teď je?
Rozhlédne se kolem.
"Cloude." Ozve se za ním jemu známí hlas, který už neslyšel celé věky.
"Zacku!" Vyskočí na nohy a obejme přítele. "Co se to děje? Kde to jsem?"
"Cloude, rád Tě vidím a nezazlívám Ti, že chceš zachránit Rena, ale mě bys mohl nechat spát. Jsem teď s Aerith a jsem šťastný, i když po smrti."
"Počkej, já to nechápu."
"Pentagram času Tě přenese na místo a čas, na které zrovna myslíš. A Ty sis místo na Rena vzpomněl na mě." Zasměje se tmavovlásek.
"No jo, to víš, ta podoba." Usměje se na oplátku.
"Doufám, že už Ti došlo, během Těch dvou let, kdo byl ten neznámí, kdo ovládal Kadajův gang."
"Tušení mám."
"A?"
"Sephiroth?"
"Ale houby."
"Pak už mě nikdo moc nenapadá."
"Genesis Rhapsodos. Kdo jiný by taky chtěl zpět své přátele Sephirotha a Angeala?"
"No, třeba Ty." Zazubí se nevinně Cloud.
"TY! Že já Ti jednu natáhnu!" S hraným rozčílením napřáhne ruku, aby zdůraznil svou výhružku.
"Ty, Zacku, jdou ti dva vůbec nějak zachránit?"
"Tak všechno jde, když se chce. Ale musíš to udělat tak, aby to neovlivnilo nastalé dění."
"No, právě. Zachránit Rena bych dokázal, ale tihle dva? To snad ani nejde. Leda bys Angeala neodpravil úplně a já bych ho dostal někam do pryč. Stejně tak Sephirotha by stačilo nějak, omráčit."
"Nebo by šlo zabránit zkáze a pozměnit budoucnost komplet, ne?" Ušklíbne se Fair.
"To by sice šlo taky, ale to je až příliš velký risk, který se mi nechce podstupovat."
"Pak to tedy uděláme podle Tvého plánu a já Ti s tím píchnu."
"Tak nějak přemýšlím, Zacku, z kterého Ty jsi teď vlastně času?"
"Z živého."
"Ha ha ha, velmi vtipné, ale teď vážně."
"Já Ti ani nevím. Ale mám takovej blbej pocit, že jsme tu teď oba dvakrát. Takže toho můžem mraky províst."
"To mi pořád nevysvětluje, že Ty teď žiješ."
"Ten pentagram je starej stovky, možná tisíce a statisíce let, prostě se zamotal ve Tvých myšlenkách a něco trochu udělal jinak. A asi nepozná živolu od mrtvoly."
"Aha. Tak pojďme konat." Usměje se od ucha k uchu blonďáček.
Nachází se v době, kdy je Angeal ještě živý. Ale během příštích šedesáti minut se má udát souboj mezi ním a Zackem.
"Musíme zařídit, abych ho neodkrouhl úplně."
"Tak na co čekáme?"
"Na nic." Pohlednou na sebe a rozběhnou se na místo souboje.
"Mám nápad." Zamumlá Cloud, když už hledí na boj mistra a jeho učně. "Musíme alespoň jednoho z nich, nejlépe oba, omráčit."
"Ok, to dáme."
"Budem muset. A musíme se zbavit Hollandera."
"Ten stejně skápne."
"Pravda."
"Chtělo by to plyn, nebo uspávadlo."
"Ty se nezdáš, Cloude. Plyn by na místě, jako je Shinra neměl být problém, ne?"
"Máš pravdu a já už vidím plynové potrubí."
"Cože? Kde?"
"Támhle, metr nad náma."
"Tak to bych nedělal." Fair se zděšeně podívá na kamaráda. "Hele, Ty to chceš vzít, koukám hezky zkrátka, ještě musíme zachránit jiné."
"Klid, ty trubky vedou i dolů, trubko. A přímo k místu, kam potřebujeme." Zašklebí se. "Nemáš tak náhodou pistoli, že ne?"
"Bohužel ne, ale mám plán."
"Tak se pochlap, jsem otevřen návrhům."
Zack sleze níž a přímo, na své minulé já a svého mistra otevře uzávěr plynu, díky čemuž oba dva omdlí.
Fair se o chvíli déle probere a myslí si, že je Angeal mrtvý. Někde mezi soubojem zemřel i Hollander. Když nešťastný solider odejde, odtáhnou muži vrácení v čase Angealovo tělo do bezpečí.
"Tak teď je na řadě Seph." Usměje se blonďák.
Vše kolem zmizí a na okamžik se opět, tentokrát i s přítelem, objeví v černotě. Stejně jako před tím přijde chvilkové bezvědomí a dezorientace.
"Kde jsme tentokrát?" Vyhrkne tmavovlásek a kouká se kolem sebe.
"Tomu nerozumím. Jsme v Midgaru, ale to už je Sephiroth-"
"Zbrzdi, chcípl on vůbec někdy?"
"Dobrá otázka, jak to tak vypadá, tak asi ne. Takže se musí zachránit už jen Reno."
"Bar!" Vyhrknou oba naráz a rozběhnou se ulicemi.
"Stůj!" Vykřikne Cloud.
"Co?"
"Nemůžeme tam jen tak vlítnout! Ty jsi mrtvý a já tam sedím."
"Tak jak to uděláme?"
"Musím zařídit, abych se s ním nepohádal a aby neodletěl s Rudem. Kolik je?"
"Půl páte ráno."
"Máme dost času. To jsem byl ještě doma. Pojď."
"Co chceš dělat?"
"Musíš mi promluvit do duše. Já bych Tě poslechl, i kdybys mě žádal o něčí vraždu. Takže mě musíš donutit, že musím jít za Renem a promluvit si s ním. Musíš mě-"
"Zbrzdi cvoku. Asi to nebude vůbec divný, že najednou žiju."
"Nepoznám to."
"Jak to víš?"
"Musíš se tam objevit nenápadně, jako duch. A vím, čemu věřím. Nepoznám rozdíl mezi tím, jestli je tam ve tmě Tvůj duch, nebo jsi živý."
"Fajn a neboj, pomůžu Ti." Mrkne na Strifa a vplíží se do jeho pokoje nad barem. Tam se opře o zeď a prohlíží si jeho zamračenou tvář.
"Ale copak? Srdce bolí, troubo?"
"Zacku? Ahoj. Máš pravdu, bolí." Leží na posteli, letmo mrkne do tmy a po té opět upře pohled do stropu.
"Když se mu budeš vyhýbat a hádat se s ním, ztratíš ho."
"Už se stalo."
"Ale kulový. Stačí, abys zvedl zadek, šel za ním, vylil mu srdíčko a sví zmatený pocity a bude to dobrý."
"Ale já nevím, jestli tohle chci!"
"A co když se zase pohádáte, co když se naštve a udělá něco nerozumného?"
"Na co narážíš?"
"Že ho svou naivitou a nerozhodností jednou zabiješ a pak už bude pozdě říct mu, co pro Tebe znamená."
"Cože?" Prudce se posadí a chvíli na Zacka zděšeně hledí.
"Vždycky jednej tak, jako by každý Tvůj, nebo jeho, den mohl být poslední. Nikdy nevíš, co se může stát a pak už bude na lítost pozdě."
"Co mám tedy udělat?"
"Promluvit si s ním."
Chvíli přemýšlí a hodnotí situaci. Musí uznat, že to, co mu jeho mrtvý přítel říká má hlavu i patu.
"Dělej, jak myslíš, Cloude. Ale akorát se tím trápíš a jeho ještě víc."
"Díky Zacku." Zamumlá, prudce se zvedne a vyběhne ze dveří.
"Myslím, že to bychom měli." Ušklíbne se a vyleze zase oknem. "Cloude? Jsi tu ještě?" Zasyčí.
"Jo, myslím, že mě půjdem kontrolovat." Konstatuje úsměvně blonďáček.

Cloud z minulosti přiběhne k Rufusovu bytu, kde bývají i oba agenti. Vydýchá se a zaklepe. Ve dveřích se objeví holohlavý muž.
"Ahoj Rude, je tu Reno? Musím s ním mluvit." Mluví klidně a snaží se vypadat zcela vyrovnaně.
"Pojď dál. Reno se zrovna sprchuje."
Rude na chvíli zmizí u svého šéfa v pracovně. Po chvíli vyjdou oba dva. Shinra se vlídně přivítá s hostem a odejde s brýlatým bodyguaredm na procházku.
"Rude? Šefe? Kde jste?" Zrzek přijde do obýváku, kde na něj v křesle čeká bývalí solider. "Ha! A co Ty tu chceš?"
"Ahoj Reno. Přišel jsem si promluvit. Prosím."
"Promluvit? To by mě opravdu zajímalo o čem." Odfrkne si a rozvalí se na gauči.
"Chci se Ti omluvit, Reno."
"Na to je pozdě!" Vyštěkne mrzutě.
"Lhal jsem Ti. Nechci, abychom se pořád hádali a-"
"Zadrž. To si jako fakt myslíš, že Ti tohle všechno uvěřím? Pořád jen řeči, ale skutek utek. Vypadni, nechci ty Tvoje lži poslouchat."
"Já Ti nelžu."
"Tvrď mi, co chceš, já už Ti nevěřím. Vypadni." Otočí se k němu zády.
"Reno-"
"Řekl jsem, vypal!" Zakřičí zoufale.
Strife ho poslechne a odejde. Za dveřmi ale ještě uslyší tiché vzlyky. Povzdechne si.
"Promiň Zacku, tohle nevyšlo." Zašeptá do prázdna.
Přijde poledne, kdy se všichni scházejí v baru. Tifa již odešla pro Cida a do dveří přichází agenti a Rufus.
Cloud stojí zachmuřen za barem a leští skleničky.
Reno po něm nenápadně šlehne očima a střetne se s nešťastným modrým pohledem. Odvrátí zrak, pak si ale sedne k baru a začne do blonďatého muže rýt. Hádka začíná.

"Nic jsme nezměnili, všechno je stejný, stejný jako to bylo před tím. Ale jak to?" Nechápe za oknem druhý Cloud.
"Něco je jinak."
"Ne, není."
"Je."
"A co?"
"Ty."
"Cože?"
"Podívej se na tu situaci. Pohlížíš na to jinak."
"Ale-"
"Mlč a čekej."

Do místnosti se vrací barmanka a odhání hádající se dvojici od pultu, aby něco nerozbili. O půl hodiny později doráží i pilot.
Strife se snaží očividně ovládat a být v klidu. Najednou to ale nevydrží, zdvihne ruku a vlepí Renovi facku. Všichni se na něj podívají a ztichnou.
"Kdyby sis pořád nemlel to svoje, tahle hádka nemusela nikdy začít, Ty se prostě hádat chceš, co? Jsi zatrpklý a paličatý. Ale i přes to všechno, jsem Tě měl vždycky moc rád, Reno. Radši, než kohokoliv, abys věděl." Pohladí ho po zrudlé tváři. "Nechci Ti ubližovat, už nikdy." Přistoupí o krok blíž a před zraky všech ho políbí. Když se od něj odtáhne, pevně jej obejme. "Říkal jsi, že skutek utek. Stačí Ti tenhle skutek?" Zašeptá mu do ucha.
Agent je chvíli zmatený. Z facky a ještě víc z polibku. Když dojdou informace do mozku, objetí blonďákovi opětuje.
"Proč Ti všechno tak dlouho trvá?" Zašeptá se slzami v očích a schoulí se v Cloudově náruči.
Dvojice venku se usměje a objeví se ve tmě.
Modrooký se probudí sám v perleťové místnosti do tvaru kruhu. Není tam Cid, Yazoo, ani Zack. Je zpátky.
Rozběhne se k výtahu a přemýšlí, jak se sám dostane ven. Pak si uvědomí, že stříbrovlásek se tam taky musel prve nějak dostat.
V okolí tří kruhů to začne podrobně prozkoumávat a po značné době nachází dobře ukrytý tajný vchod.
Prolézá úzkým, lepkavým, vlhkým a vším možným zarostlým tunelem, který jej dovádí na opačnou stranu hory, než se nachází jeskyně.
Celou horu musí obejít, aby se dostal k místu, kde byla původně Sierra. Ta tam ale není, což si muž uvědomuje, až když stojí na malém palouku. Vydává se tedy k Midgaru pěšky. Po pár kilometrech jej napadne zavolat Cidovi.
"Haló, Cloude, už se pro Tebe řítím, já musel jen odvézt Loze do nemocnice."
"Počkej, změnilo se něco?"
"Nevím, ještě jsem s nikým nemluvil a nikoho neviděl."
"Jak dlouho jsem byl pryč?"
"Asi dvě hodiny, možná tři."
"Přijde mi to jako věčnost."
Jde ještě nějakou dobu, přičemž si povídá s pilotem. Když najednou nad sebou konečně spatří kamarádovu loď.
"Už Tě vidím, připrav se k nalodění." Slétne níž a hodí mu lanový žebřík. Strife se ho chytne a nechá se vytáhnout nahoru. "Vítej na palubě. Tak co? Jak ses měl?" Zeptá se zvesela.
Cloud ho pevně obejme.
"Mám pocit, že jsem byl pryč tisíc let. A putoval jsem se Zackem."
"Nekecej."
"No jo, celkem jsme si spolu užili."
Cid se zašklebí.
"Perverzáku." Zasměje se voják a během příštích pár sekund usne.

"Cloude, jsme doma, v Midgaru, jdem zjistit, jak se věci mají!" Cloumá s přítelem Highwing.
"Co, co co? Jo, už jdu."
"Tak nějak přemýšlím, neměl jsi tam zemřít?"
"Měl jsem. Nevím, co se stalo."
"To je fuk, žijem, to je hlavní, tak jdem." Vyskočí z lodi. "Cloude, jdi napřed, ještě něco omrknu."
"Ok."
Majitel lodi prohlíží hangár, i jeho "obytnou" část. K jeho úžasu nalézá v posteli spícího, dlouhovlasého mladíka. Do očí se mu vhrnou slzy. Nekontrolovaně přijde k osobě a posadí se vedle ní.
"Yazoo." Zašeptá a vtáhne si ho do náruče. Pevně jej svírá a z očí mu jdou téměř vodopády.
"Cide, co se děje? A kde jsi byl?"
"Musel jsem něco zařídit." Mumlá šťastně.
"Ty pláčeš?" V mžiku je stříbrovlásek probraný. Posadí se a hledí na svého milence. "Co je Ti?" Pohladí ho po smáčené tváři. Místo odpovědi se dočká zoufalého, pevného objetí.
"Už nikdy, nikdy Tě nechci ztratit."
Yazoo nechápe, ale přivine se k němu.
Cloud přiběhne k Rufusovi domů a rozrazí dveře. Shinra i Reno nadskočí.
"No fůj! Cloude! Málem jsem měl infarkt! Zmizíš si na několik hodin a teď mě ještě děsíš!" Vyčte mu ihned zrzek, na kterého muž hledí, jako by ho viděl poprvé. "Cloude? Jsi ok? Není Ti něco?" Agent se zvedne z gauče a přijde k příteli. Ten ho opatrně pohladí po tváři. Má strach, aby se mu nerozplynul a on se jen neprobudil ze snu.
"Reno." Zašeptá, vrhne se kupředu a sevře svou lásku v náručí.
Rufus se radši s úsměvem odplíží.
"Cloude, není Ti něco?"
"Teď už ne."
"Vypadáš unaveně. Co se stalo?"
"Jen jsem okusil peklo."
"Nerozumím Ti." Reno je zmatený.
"To nevadí. Hlavně, že jsi v pořádku." Usměje se a vášnivě zrzečka políbí.
"Nechceš si dát sprchu? Opravdu vypadáš strašně." Až nyní si Cloud uvědomí, že je špinavý od všeho možného, má roztrhané věci a nepochybně i páchne jako armáda tchořů.
"Jo, máš pravdu, sprcha bodne. A-nedáš si jí se mnou?" Zavrní láskyplně.
"Velice rád."

Shinra zatím dorazí do baru. Je tam živo. Všichni se baví a pijí. Yuffie se zvesela baví s Vincentem a Barretem, Tifa laškuje s Rudem, kterému se to už na první pohled moc líbí, Elena se objímá s Tsengem. Jen Kadaj sedí poněkud osamělí.
Rufus si přisedne.
"Copak Tě trápí?"
"Ale, jen na mě padá nějaká depka."
"Cítíš se osaměle?"
"Tak trochu."
Muž se na mladíčka usměje a pohladí po hlavě.
"Nesmutni. Nechceš se jít projít?"
"Tak jo."
Prochází se městem, Kadaj zakopne a zřítí se blondýnovi do náruče. Chvíli se na sebe dívají. Po chvíli se Shinra skloní a stříbrovláska políbí. Ten je chvíli zaražen, ale nakonec se váhavě zapojí.

Do Tifina baru přijdou po setmění tři osoby. Posadí se ke stolu a připijí si na zdraví. Tak, jako je tomu u Cida, Loze a Clouda, i jeden z mužů si pamatuje jinou minulost a o to více si svých přátel cení.


Co je ale s Lozem, když oba jeho bratři jsou zadaní? Zůstává i nadále s Yazooem a Cidem, takže je u nich doma někdy dost dusno. Ale i přes občasné spory jsou všichni tři šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.