Osudová cesta

19. listopadu 2016 v 23:58 | Shiruba |  Poezie
Bloudím pouští nekonečnou,
nevím kusy jít.
V hlavě mám prázdno
a duši bolavou.

Modlím se k andělům,
ať pomohou mi odtud pryč.
Teď patřím pramenům,
krom plamenů spaluje mě chtíč.

Touha po doušku chladné vody,
znám jen chuť podlé zrady.
Oáza je daleko,
ubývá mi sil,
tady málo kdo přežil.

V krku mám sucho,
nevím kudy kam.
Kdo pomůže mi z toho pekla pryč,
když oblékám rudé roucho?

Mám strach,
ze svého osudu.
Blížím se k poslednímu soudu.
Budu souzena jako vrah,
ne jako člověk,
udělala jsem špatný tah.

Zničila jsem život jiným,
za to nyní pykám,
za to trest si vybírám.
Proto jsem teď sama,
tady v poušti osudu
kojotům zanechána.

Že zradila jsem nepopírám,
však ruce k nebi upínám.
Smiluj se můj pane
a lásku mou mi vrať!
Neb ať můj život ustane,
cestu mou zkrať!

V poušti leží zavrženec,
chtěl mít všechno,
nemá nic,
svou vinou nevstane
a to už nikdy víc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Emo Emo | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 18:40 | Reagovat

Co říct, prostě nádhera :-)

2 shiruba shiruba | E-mail | Web | 21. listopadu 2016 v 19:23 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :-)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. listopadu 2016 v 22:18 | Reagovat

Trochu mi to stylem připomíná básně, které jsem psala kolem roku 2010.
Ty motivy strachu, odsouzení a prázdnoty..
Jo kde jsou ty moje pubertální časy. :-)

4 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 3. ledna 2017 v 17:57 | Reagovat

úžasné verše 8-O

5 shiruba shiruba | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 22:35 | Reagovat

[4]: děkuji moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.