Srdce lišky a bolest lásky

20. září 2016 v 21:06 | Shiruba |  Poezie
Obloha má barvu krve
a Tvé oči podobají se moři.
Vím, není to poprvé,
co slané potůčky na tvářích se Ti tvoří.

Neboj se a nezoufej,
brzy Ti zas bude hej.
Na bolest, strach zapomeň,
to hezké si připomeň.

Tak se zvedni, utři slzy,
dej mi ruku, pojď a půjdem.
Na žal zapomeneš brzy,
jak na lecjaký sen.

Láska je pryč?
A co? Život přece ne.
Pro mě za mě si teď křič,
však na city se časem zapomene.

Neříkej mi necito,
nepláču, však bolí to.
Já si tím prošla taky,
smutek nevrátí čas zpátky.

No tak holka,
pojď a vstaň.
Nebuď jak plačka,
buď jak laň.

Mě to taky přešlo,
i když jsem myslela,
že by to nešlo,
stejně jsem to přežila.

Usměj se,
tak jak to umíš,
smutná být už nemusíš,
vždyť každá bolest snese se.

Neplakej
a nezoufej,
tu bolest ze své tváře smej
a už ji tam nevracej.

Máš tu mě,
to přece stačí,
nevyhlížím jemně,
ale mám duši a srdce liščí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.