Píseň o krásné panně

25. září 2016 v 0:11 | Shiruba |  Poezie
Slunce pohleď, její vlasy,
jako plátno zlaté.
Jsou skvostné jako žitné klasy,
kapkami rosy poseté.

Očím těm nevyrovná se nic,
zelené jsou jako jarní tráva.
Jen jeden její pohled, už nikdy nechci víc,
těm očím patří věčná sláva.

Rty, ty mají barvu pivoněk,
jsou smyslné a plné.
A jemnost mají rusalek,
ale stejně tak jsou jako skála pevné.

Tváře jsou růže plátky okvětní,
horké a rudé jako plamének ohně.
Když se štěstím rozjasní,
jsou jako kovářské výhně.

Záhyby obličeje jejího,
i ta kůže hladká,
jsou jako křídla motýla vzácného,
které oplývá chuť i vůně sladká.

Tělo princezen, jejímu se nevyrovná,
tvary, křivky dokonalé,
ta krása její je nesmírná,
každé místo na těle bezchybné.

Ó měsíčku rozmilý,
žaluji Ti svoji lásku.
Já pro její hlas milý
svůj život dávám v sázku.

Pro ní hvězdy nebi seberu,
z pavučinek nejjemnějších šaty jí ušiju.
A všechny kontinenty zaberu,
celý vesmír pro ní propluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.