Báseň o neopětované lásce

11. září 2016 v 20:16 | Shiruba |  Poezie
Nevidíš, jak slzy mi padají,
jak po tvářích mi stékají,
nevidíš, že jsem smutná,
že tíží mě muka ukrutná.

Místo srdce mám černou díru,
pomalu ztrácím ve štěstí víru.
Nevím už co dělat,
jak si Tě mám znovu získat?

Proč ten kluk je pro Tebe víc
a já jsem proti němu nic?
Pro něho cokoliv uděláš
a mě s klidem padnout necháš.

Jen se neboj, já si počkám,
i když srdce bolavé mám.
Třeba jednou přijde konec,
vaše cesty rozejdou se přec.

Až se tak stane, budu tady,
neotočím se k Tobě zády.
Ale jak dlouho bude to trvat?
Možná naučím se zatím jinou milovat.

Ty v mém srdci navždy zůstaneš
a oporu navěky ve mě najdeš.
Ale třeba někdo jiný přijde
a lásku si u mě dobude.

My zůstaneme kamarádky,
ač ve mě budou zbytky lásky.
Neboj se, nic nekončí,
jen stránka se otočí.

Ty máš ráda kluky,
já hold ale holky.
Zamilovala jsem se do Tebe,
proto mě teď srdce zebe.

Proto píše tohle všechno,
moje srdce zlomeno.
Sbohem lásko, šťastna buď
a mou lásku dle svého suď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.