Naděje a zoufalství

18. července 2016 v 0:40 | Shiruba |  Poezie
Čekala jsem dnem i nocí,
jestli ozveš se mi jedinkrát.
Smutek mám teď na líci,
já první psala milionkrát.

Asi chápu proč za mnou nepřijdeš,
ani zprávu mi sama nepošleš,
jsem Ti jenom na obtíž,
ano, v tom je ta potíž.

Chodila jsem za Tebou,
psala jsem Ti básně,
tak proč Tvé kroky ke mě nevedou?
Neboj, pochopila jsem jasně.

Hold k samotě jsem odsouzená,
koho zajímá, že jsem z toho smutná.
Každý den čekám na schodišti,
nekdy stojím venku na dešti.

Čekám, zda se neukážeš,
jestli se něco nezmění.
Proč jen pravdu mi říct nemůžeš,
jaké o mě máš mínění?

Je to marné jenom čekat,
nebo doma v koutě plakat.
Ale čekání dává mi naději
a slzy tišící účinky mají.

Ač mne možná nenávidíš a proklínáš,
já čekat nepřestanu,
třeba jednou zavoláš,
neb od jiných šanci dostanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.