Co se to děje? - Kapitola 6 Splněný sen a noční můra

25. května 2016 v 0:52 | Shiruba |  Final fantasy
"Rude? Dneska je tu vcelku klid, jestli chceš, běž se trochu projít. Vypadáš nějak bledě a čerstvý vzduch Ti udělá určitě líp." Navrhla kamarádovi jednoho večera barmanka.
"Sice nevím, kde by se ve městě vzal čistý vzduch, ale to nevadí. Možná máš pravdu, půjdu se trochu projít. Opravdu nepotřebuješ pomoct?" Optal se jen tak pro jistotu.
"Ne, a když tak mi můžou pomoct Marlene s Denzelem a Cloud může v případě nouze taky vynechat návštěvu v nemocnici."
"Už vidím jeho nadšení." Ušklíbl se agent.
"Jo to já taky." Zasmála se.
"Tak zatím ahoj."
"Ahoj a nepřeháněj to, a-"
"Abych nenastydl maminko? Neboj se." Zazubil se a uhnul houbičce na nádobí, kterou po něm Tifa hbitě hodila.
Stavil se u Rufuse doma, jelikož viděl, že se u něj stále svítí. Tam strávil skoro tři hodiny, po té se s Shinrou rozloučil a dál se toulal městem ke svému bytu.
V matném světle pouliční lampy zahlédl siluety dvou osob, jak se k sobě tisknou. Přišel blíž a strnul překvapením, když v jedné z postav poznal Genesise a v druhé-
"Cissnei?" Vyhrkl zděšeně. "Kdy Tě pustili z nemocnice?" Dvojice se od sebe odtrhla a chvíli jí trvalo, než vstřebala informaci, kdo před nimi vlastně stojí.
"Ahoj Rude. Ehm, pustili mě dneska v poledne."
"Aha a kdy jste se vy dva dali dohromady?"
"No, to už taky nějakej ten den bude." Začervenala se agentka a vzala svého přítele za ruku. Jejího kolegu bodlo u srdce. Cítil, jak jej pálí oči a usoudil, že je na čase zmizet.
"Nenechte se rušit, už stejně musím jít." Řekl a spěšně odešel, odkud přišel. Jen zahnul za roh, dal se do běhu. Do očí mu vrazily slzy, které už zkrátka nemohl udržet.
Dorazil zpět k Tifinýmu podniku, zabušil a čekal. Dveře se otevřely a v nich se objevil Cloud, který zřejmě právě dorazil.
"Ahoj Rude, jsi v pořádku?"
"Nazdar, musím nutně mluvit s Tifou."
"Je nahoře, v klidu si promluvte, já počkám."
"Díky." Vyběhl schody a bez klepání vtrhl k dívce do ložnice.
Seděla na posteli a četla jakousi knihu.
"Rude? Pojď dál, co se děje?"
Na pokraji svých psychických sil se muž vtrhl černovlásce do náruče a rozplakal se.
"Rude?"
"Tifo, on-on má rád jí." Dostal ze sebe nesrozumitelně.
"Počkej, kdo má rád koho? Uklidni se, nádech, výdech a prozraď mi, co se vlastně přihodilo, že Tě to dohnalo k slzám."
"J-já viděl Cissnei s Genesisem, spolu."
"Aha a koho z Těch dvou Ty to máš vlastně rád?"
"Tu horší možnost." Hlesl tiše.
"Takže myslíš zřejmě Rhapsodose, že?" Odpovědí jí bylo přikývnutí. "Pojď sem. Tak zlé to zase není, nebo ano?"
"Já nevím, co mám dělat, Tifo. Pořád jsem si říkal, že mu o svých citech řeknu a teď jsou všechny mé naděje v troskách."
Tifa Lockhartová se na kamaráda soucitně dívala a hladila ho po zádech. Ráda by mu pomohla, ale nevěděla jak. Chápala, jak se cítí a právě to jí bolelo nejvíc, že sama se z toho ještě nevzpamatovala. Věděla, jak moc bolí zlomené srdce i jak dlouho. Navždy a tak se mu snažila být aspoň oporou.
"Rude? Chceš dneska spát tady?"
"Mohu?" Přikývla.
"Hned jsem tu." Někam odešla a bylo slyšet, že o něčem diskutuje s Coudem. Po chvíli se vrátila do pokoje.
"Co se děje?"
"Nic, jen jsem Clouda, dá se říct, na noc vyhodila."
"Tos neměla."
"Ale jo, dvě bolavá srdce potřebují klid a neboj se, že by spal venku."
"Kam půjde"
"Buď do nemocnice a bude celou noc zírat na zrzka, nebo do Renova bytu."
"Eh?"
"Nevím jak to, ale má klíče od jeho bytu. Zřejmě mu je šlohl, protože to mu celkem i jde, asi ho to naučil Zack, ten byl taky pěkný kvítko." Rozesmáli se a atmosféra se trochu uvolnila.
Dlouze si povídali o různých útrapách života, než šli na skoro hodinu spát. Pak totiž musela Tifa otevřít bar.

Cloud odjel k bytu svého milovaného agenta, kde se pro tuto noc rozhodl ubytovat. Polila ho vlna smutku, při vzpomínce na Renův stav, když spolu naposled mluvili.
Lehl si na postel a objal jeho polštář. Netrvalo dlouho a spal.

Další den ho kolem jedenácté vzbudil telefon, už se těšil, že se třeba Reno probral, ale při jeho smůle to byla Tifa s tím, že nestíhají a potřebují pomoct.
Celý den hypnotizoval mobil a modlil se k Aerith i proudu života, aby zazvonil. Nic, večer se opět přesunul do agentova bytu. Rude se rozhodl, že když tam Cloud nespí, bude tam spát on. Barmanka za to byla ráda, cítila se o něco šťastnější, když věděla, že při ní stojí někdo, kdo ji chápe a dalo by se říct, že jí i potřebuje.

Hodiny ukazovaly čtvrt na dvě, když se Cloudovi rozezněl tón příchozího hovoru. Zašátral na stolku a vzal to.
"Haló? Já teď určitě nepracuju, ať už po mě chce kdokoliv cokoliv."
"Dobrý večer, pracovat nemusíte, ale poslouchat byste mě mohl. Váš zrzavý přítel se probral k životu." Strifovi chvíli trvalo, než tuto informaci vstřebal.
"Hned jsem tam." Vyhrkl o něco později, vyskočil na nohy, oblékl se, naskočil na motocykl a značně vysokou rychlostí se prořítil městem.
V nemocnici letěl jako smyslů zbavený k pokoji. Bez přemýšlení tam vrazil. Reno seděl opřený na posteli a komunikoval se sestrou, když se rozrazili dveře, oba na něj pohlédli.
Cloud rychlými kroky přešel k posteli a dlouhovláska pevně objal. Ten z toho byl lehce zmatený.
"Zdá se, že už je v pořádku, pane Strife, již jsem stačila udělat patřičná vyšetření, pokud chcete, můžete si ho odvést." Usmála se žena a opustila pokoj.
"Takže to Ty jsi za mnou každý den chodil?"
"Eh, někdo moc mluvil, že?"
"Jen mi říkala, že někomu na mě asi hodně záleží. Čekal jsem Elenu, nebo Ruda, ale nenapadlo mě, že bych mohl něco znamenat pro Tebe."
"Víš, hrozně jsi mě vyděsil, když jsi začal ztrácet vědomí. Ostatní za Tebou taky chodili, ale Elena s Tsengem jsou někde na misi, Rude teď pomáhá Tifě a taky ho potřebuje Rufus, takže nakonec jsem chodil už jen já a tvrdil jsem jim, že už jsi dávno při vědomí a že Tě brzy pustí." Sklonil smutně hlavu, jako by provedl něco moc zlého.
"Takže, pokud to dobře chápu, lhal jsi všem našim přátelům, aby neměli starost, zatím co já byl v bezvědomí. Chodil jsi za mnou a sám ses stresoval, jestli žiju. Držel jsi mě tu za ruku a mluvil ke mně a doufal jsi, že se proberu. Páni Cloude Strife, nějak nám měkneš."
"Když to takhle shrneš, zní to jako bys řekl, že jsem pěkně podlej lhář."
"Ne, jsi skvělí přítel. Hodíš mě domů?" Usmál se zrzek.
"Rád. Počkám na chodbě, v klidu se převlíkni."
"Ok."
Exsolider opustil pokoj a agent místo aby se zvedl, sebou práskl zpátky na polštář a šťastně se usmál. Hřálo ho na srdci, že pro blonďáčka něco znamená.
Pokoj opustil až téměř po půl hodině.
"Omlouvám se, za zpoždění." Zasmál se.
"Dobrý, můžem vyrazit?"
"Jistě."
"Jo, ještě by se neměl moc přetahovat!" Zavolala za nimi ještě sestra.
"Ok, dohlídnu na něj!" Zvolal Cloud. "Drž se." Vyzval přítele, když už seděli na motorce.
"S radostí, nechce se mi tam skončit znova, neboj."
"To jsem rád."
Přijeli k Renovu bytu. Vyšli do pátého patra a dlouhovlasý začal hledat klíče.
"Kudla z pudla, já nemám klíče." Zamumlal. Cloud se natáhl a odemkl. "A tohle bylo jako co? Od kdy máš mí klíče?"
"Vypadli Ti, když Ti bylo špatně."
"Já si teda myslím, velectěný solidere svý, ale budiž. Chceš jít dál?"
"Jo, díky. Bude Ti vadit, když tu přespím?"
"Ne, vůbec ne! Budu rád-teda-jako-víš jak to myslím." Zakoktal se a přemýšlel jak z toho ven.
"Díky." Usmál se Strife a cvrnknul vykolejeného kamaráda do nosu.
"Hej, kdo spal v mý posteli?" Zarazil se u ložnice Reno a díval se na rozhrabanou postel.
"Tifa a Rude něco řešili a já neměl kam jít." Špitl host.
"Ou, aha. Chceš spát se mnou?" Navrhl Reno, nevědom si zatím toho, jak to vyznělo.
"Hmmm?"
"Teda, ne jako zrovna takhle- jako výš jako jak-jako spát spolu jako v jedný posteli. Ááááh!" Zakryl si obličej rukama a přemýšlel jak to vysvětlit.
"A tobě by to nevadilo?"
"Ne! Jistě že ne! Moment co teď myslíš?"
"Teda Reno, znám Tě v různých situacích, ale tohle je poprvé, co Tě vidím zcela vykolejeného a bezmocného. Neznervózňuji Tě snad?" Ušklíbl se Cloud a potichu se k hostiteli přibližoval.
"Vůbec ne!" Prudce se k blonďákovi otočil a rázem zjistil, že stojí těsně před ním a hledí do jeho krásných čistých očí. "Eh."
"Víš, co mi řekli v nemocnici o Tvé nemoci?"
"Že to bylo z nějaký chemikálie?" Hádal celý zrudlý Reno.
"Ne, že to bylo z nervů." Zašeptal mu tajemně do ucha. Agenta toto gesto však poslalo vcelku rychle do kolen.
Druhý muž ho chytil a pomalu posadil na postel.
"Dobrý, Reno?"
"Jo, dobrý. Jen se mi zamotala hlava."
"Chceš nějak pomoct?"
"Jo, nedonesl bys mi vodu?"
"Hned to bude."
Zrzek využil chvíle soukromí a převlékl se do pyžama. Poté si lehl do postele. Za chvíli přišel Cloud se sklenicí vody a starostlivě ji kamarádovi podal, ten ji vděčně přijal.
"Sakra, proč se ke mně musí chovat tak hezky? Kdyby na mě řval a byl neurvalej, bylo by to snazší."
"C-Cloude?"
"Ano?" Sedl si na okraj postele a poslouchal.
"Máš mě rád?" Zašeptal zrzek tichounce a pozoroval své ruce složené na peřině.
"Ano mám Tě rád, Reno." Pousmál se blonďáček. "A Ty?"
"Já Tě nemám rád." Clouda bodlo u srdce a chtělo se mu utéct. Zvedl se k odchodu, už byl u dveří, když se za ním ozvalo: "Já Tě miluji." Otočil se a hleděl na Renův pevný a zároveň smutný pohled.
Rychlými kroky se vrátil k posteli, jednou nohou na ni poklekl a přitáhl si agenta do náruče.
"Taky Tě miluju, Reno."
"Opravdu?"
"Opravdu. Jen jsem se bál, jak bys na to reagoval. Když jsi byl v nemocnici, byl jsem z toho opravdu moc smutný a měl jsem o Tebe hrozný strach. Ostatním jsem lhal, protože jsem Ti chtěl být nejblíž."
Na dlouhovláskově tváři se začal tvořit úsměv. Skočil své lásce kolem krku a vášnivě jej políbil. Strife ho objal kolem pasu a položil na záda. Na oba muže měla i tato malá akce velice silný efekt a tak, když se od sebe odtrhli, byli zadýchaní a rudí, jako při alkoholovém opojení.
Cloud Renovi začal rozdělávat knoflíčky u košile od pyžama a odhalovat jeho přiměřeně vypracovaný hrudník.
"Cloude. Ne, počkej." Začal zadýchaně.
"Neboj, neudělám nic, co by Ti mohlo jakkoliv ublížit. A nechci dělat to, co si myslíš. Určitě ne teď. Takové věci, až budeš definitivně v pořádku." Zašeptal v odpověď a olízl jednu již vztyčenou bradavku.
Pokojem se rozlehl dlouhý toužebný sten.
"Pořád chceš, abych přestal?"
"N-ne."
"To jsem rád."
Ruce brouzdali po odhalené kůži a rozpalovali ji. Rty sály a mnuly obě bradavky. Občas se zapojily do hry i zuby. Kousaly nejen ony dva vztyčené, červené hrbolky, ale někdy se zanořily i do boku, či krku.
Rena to přivádělo k šílenství. Prsty zaplétal do zlatavých vlasů a vzpouzel se proti druhému tělu.
Rty se odtrhly a zrzek se na svého společníka ukřivděně podíval.
"Pššš, trochu se zase zklidníme, ano?" Pousmál se nad pohledem na zamračenou tvář.
"Tak to ani náhodou!" Vyskočil a svalil Clouda pod sebe. "Asi je na čase převzít iniciativu." Sklonil se k jeho ústům a začal je plenit svým jazykem.
"Nechtěl jsi náhodou ještě před chvílí, abych přestal?" Otázal se blonďák a sevřel druhému muži sedací svaly.
"Asi jsem tak nějak změnil názor."
"Ale měl by ses šetřit."
"A co když to neudělám a budu riskovat?"
"Tak hold asi budu muset přejít k drastickým opatřením."
"To bych hrozně rád věděl k jakým."
"Věř mi, že to vědět nechceš."
"Ale chci."
"Ne, nechceš."
"Ale ano, pochlap se." Dráždil ex-solidera s šibalským úsměvem.
"Jak chceš." Opět ho hodil pod sebe, rychlostí blesku si vytáhl z kalhot pásek, svázal Renovi ruce nad hlavu a zahákl část opasku pod šprusle postele. "Řekl jsem, že se máš šetřit, miláčku." Pohladil ho po tváři a lehce kousl do ucha. Reno se zachvěl a zasténal.
"Nehodláš mě tady jen tak nechat a odejít, že ne?" Zakňučel a podíval se pohledem zpráskaného psa.
"To bych Ti neudělal. Zvířátka se přece týrat nesmí. Jen Tě chvíli nechám vychladnout."
"Proč? Ty nechceš?"
"Nikdy se nepouštím do větších akcí na prvním rande a Ty ses teď vrátil z nemocnice."
"Dobře, nebudu se o nic snažit, jen mě prosím pusť, chci se Tě alespoň dotknout. Moc prosím."
"Tak dobře, ale jde se spát, jasné?"

Přikývnul a jen měl volné ruce, vrhl se Cloudovi kolem krku. Ten si s úsměvem lehl na záda a přitiskl k sobě Rena co nejblíže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.