Co se to děje? - Kapitola 5 Zlomená srdce

19. dubna 2016 v 22:01 | Shiruba |  Final fantasy
"Dobrý den, jak jsem včera slíbil, jsem tu, abych se přesvědčil, zda je zrzek v pořádku."
"Ah, dobrý den, pane Strife. Renovi už trochu klesla teplota, ale stále to s ním nevypadá moc dobře."
"Je to těmi výpary?"
"Ne, žádné známky otravy se v jeho těle nenašly."
"Tak co mu vlastně je?"
"Dobrá otázka, podle mého názoru je to psychické."
"Psychické. Až se probudí, rád bych s ním mluvil, i kdyby to bylo o půlnoci."
"Dobrá, ale nečekejte, že budu ve dne v noci stát u jeho lůžka."
"Nebojte, takový pošetilec zas nejsem. Mohu ho vidět?"
"Ale jistě, cestu znáte."
"Ano, děkuji."
Cloud potichu vešel do bílé místnosti, v níž odpočíval mladý Turk. Vypadal hůř, než předchozího dne. V žílách měl hadičky, zajišťující mu tekutou stravu a živiny a na obličeji dýchací masku.
"Ahoj blázne, to by mě zajímalo, co Ti leží na srdci, že Tě to dohnalo zpátky sem." Sedl si na okraj postele vedle muže a chvíli pozoroval jeho bezvládné tělo.
Nevěděl proč, ale najednou mu připadal bližší než kdykoliv před tím. Bylo mu ho dokonce i líto. Pohladil jeho bezvládnou ruku a z očí mu zteklo pár slz.
"Vlastně už jsem si na Tebe celkem zvykl, i když pomáháš Shinře. Jsi celkem fajn. Zase přijdu a Ty se do té doby trochu seber." Naposledy ho lehce poplácal po rameni, pousmál se a odešel.
"Díky." Kývl na sestru a vydal se na cestu domů.
"Ahoj Cloude, vadilo by Ti, kdybys mi dneska pomohl v baru?" Přivítala blonďáčka Tifa.
"Ahoj Tifo, samozřejmě, že Ti pomohu. Vždyť víš, že jsem tu především pro vás."
"Máš o Rena strach, že?"
"Docela ano."
"To docela tam myslím nepatří, Záleží Ti na něm a nesnaž se mi tvrdit, že ne."
"Máš pravdu, asi ho mám i rád, ale stejně je to jedno. Jestli zemře, tak to už bude úplně jedno."
"To by mě zajímalo, co se Ti zrovna teď honí v hlavě. Proč by měl umírat?"
"Je na tom mizerně a neví se, co mu je."
"Cloude?"
Muž pohlédl na kamarádku a oči se mu leskly, jak se do nich vdíraly slzy.
"To si pořád dáváš za vinu Zacka?"
"Umřel kvůli mně, Tifo. Nechci, aby zemřel další."
"Víš, někdy jsi hrozný blbec."
"Eh?" Pozvedl obočí.
"Zack si vybral svůj osud sám a jak já vím, on Ti nic nezazlívá, takže toho nech a za to, že je nemocný Reno už vůbec nemůžeš, Ty jsi mu snad ublížil? Otrávil ho? Nebo tak něco? Ne? Tak z čeho se obviňuješ? Nebylo by náhodou lepší na něj mluvit a dodávat mu sílu místo fňukání? Jak má být silný on, když ho i přátele rovnou posílají do hrobu? Je to Turk, musí něco vydržet a Ty bys měl taky." Prohlásila pevně a šla otevřít bar.
Strife si ještě chvíli v hlavě přebíral dívčina slova, než se usmál, chopil se zástěry a začal mýt nádobí z předchozího dne.
K poledni se ve dveřích objevil zbytek Turků.
"Ale, vítám vás, dáváte si voraz a hodláte nasávat, nebo z někoho jdete tahat rozumy?" Uvítala je barmanka a oni k ní s úsměvem přišli.
"Ahoj, co takhle obojí." Odpověděl u pultu Rude.
"Cloude! Někdo po tobě touží!" Zavolala černovláska a oslovený za chvíli přiběhl.
"Ale, nazdárek. Co byste rádi?"
"Než Ti odpovím, Tifo od kdy čteš myšlenky?" Nadhodil se smíchem Renův parťák, dívka jen pokrčila rameny.
"Víš něco o Renovi?" Otočil se konečně ke Strifovi holohlavý muž.
"Jo, že je v bezvědomí."
"A něco víc?"
"Prý to není nic vážného a brzy bude v pořádku." Zalhal. Nechtěl ostatní děsit, stačilo, že se nervuje on sám a že si postěžoval Tifě.
"Díky, to jsem rád. Jsi hodný, že za ním chodíš."
"Odkud to vlastně víš?"
"No, mám svý zdroje."
Modrooký vrhl pohled na svou spolubydlící, která byla čirou náhodou zrovna silně zabrána do konverzace s Elenou a Tsengem.
Protočil oči v sloup.
"Rude? Nechtěl bys mi náhodou něco říct o těch laboratořích, o kterých se náš zrzavý přítel stihl zmínit?" Napadlo ex-solidera.
"Velice rád, ale až budete mít po šichtě. Myslím, že to bude zajímat i Tifu a to nehodlám opakovat a tak Vám to pak řeknu oběma." Přikývl agent a usmál se.
"Ty jsi taková hodná, laskavá duše."
"Já vím."
Ruda po nějaké době zavolal k sobě Rufus a tak své přátele musel opustit.
Téměř v polovině cesty se střetl s Genesisem.
"Nazdárek, agente."
"Čau Genesisi, vidím, že už jsi v naprostém pořádku."
"Jo jo, cítím se jako znovuzrozený."
"S tímhle slovem bych byl zrovna u Tebe opatrný. Ty Genesisi, víš, jak jsi ještě před posledním zmizením byl v nemocnici a jak jsme spolu mluvili?" Tázaný přikývl. "Víš, něco mi od té doby nedá spát. Proč jsi to udělal?"
"Udělal co?" Rhapsodos s úsměvem vytáhl z kapsy jablko a spokojeně se do něj zakousl.
"Proč jsi mě tam objal?"
Nečekaná otázka přiměla krátkovlasého muže se nadechnout přesně ve chvíli, kdy vedl kousek ovoce svou dráhu hltanem kolem odbočky do hrtanu a zadusil se.
"Oh, promiň, kámo, nechtěl jsem Tě tak moc překvapit, neudus se mi tu, v první pomoci zrovna dobrý nejsem." Rozesmál se Rude a poplácal svého společníka po zádech.
"Eh dobrý, čekal jsem kdejakou otázku, ale tahle mě nenapadla." Též se začal smát. "Myslel jsem, že už jsi na to přišel."
"Bohužel, asi mám moc dlouhý vedení."
"No, dalo by se říct, že jsem parazit a Ty jsi můj hostitel."
"Definuj."
"Ok, stručně řečeno jsem do tebe vložil kousek své duše, pro případ, že by se něco zvrtalo a já zemřel."
"Takže, Ty jsi věděl, že si pro Tebe přijdou?"
"Ano, díky komu myslíš, že jsem vypadal tak, jak jsem vypadal, když jsem vám spadl na hlavu?"
"Předpokládám, že díky jednomu z těch exponátů dole."
"Přesně tak."
"Takže, pokud to správně chápu, pokud teď natáhneš brka, budeš dál žít ve mně?"
"Ano, jak už jsem řekl, budu takovej Tvůj parazit. Nebudu Tě nějak omezovat, ale asi Ti budu občas kecat do života."
"Super, čekají mě zajímavé a napínavé zážitky."
"To tedy ano, takže doufej, že nezemřu."
"Ale proč já?"
"Řekněme, že jsi byl nejpřijatelnější a v danou chvíli jediný po ruce. A taky protože, kdyby to byl Reno, zešíleli bychom oba. Dál do dívky se mi moc vtisknout život nechtělo, nejen, že by jí to mohlo trochu rozházet hormony, ale ještě bychom se taky asi zbláznili. Nejvhodnější by byl samozřejmě Shinra, Strife, nebo Vincent Valentine, ale ani jeden se neuráčil dostat se do mé blízkosti."
"Aha, no já jsem na místě, takže zatím se měj."
"Jo, sayonara."
Rude po celou dobu konverzace předstíral naprostý klid a lhostejnost, ale opak byl pravdou. Genesisova slova ho zasáhla jako šíp. Celou dobu si totiž namlouval, že důvody byly trochu-osobnější a přitom to mohl být kdokoliv jiný.
Už pochopil, že k bývalému elitnímu vojákovi chová hlubší sympatie, o to víc jej realita trápila.
Před bývalého ředitele Shinry předstoupil s typicky kamennou tváří.
"Šéfe? Volal jste?"
"Ano, ale než se dostanu k úředním záležitostem, nevíš něco o Renovi?"
"Prý je na tom o dost líp. Strife tam za ním chodí."
"To jsem rád, měl bych se tam taky stavit. A teď potřebuji hlášení o těch laboratořích a to podrobné."
Rude tam tedy během skoro dvou hodin popsal všechno, co viděl, nebo o čem se zmínili jeho přátelé. Vysvětlil taky, že na průzkum jako takový nebyl čas, jelikož tato výprava byla čistě záchranná a tak se snažili, aby co nejdříve našli pohřešované a zmizely.
"Dobrá tedy, tentokrát tam někdo půjde na průzkum, chci o tom vědět co nejvíce, než uděláme nějaký zásadní zátah. Chceš se tohoto úkolu zhostit, Rude?"
"Raději bych to přenechal Eleně a Tsengovi. Elena je mrštná a nedělá jí problém se rychle dostat dovnitř i zpátky, navíc to místo objevila a myslím, že ho bude chtít osobně prozkoumat. A Shion je silný a s Elenou si rozumí, takže je dokonale doplňující. Mimo jiné, já bych rád zůstal nablízku svému parťákovi a Vám, šéfe."
"Tomu říkám přístup agenta. Dobrá, vyřiď to prosím těm dvěma, ať se připraví na cestu. A Cloudovi vyřiď, ať ode mě pozdravuje Rena."
"Dle rozkazu pane. Mohu se vzdálit?"
"Ano, odchod."
Agent se pomalu toulal městem a padali na něj chmury. Vzkaz vyřídil telefonicky a tak neměl kam spěchat.
Už padala tma, když se k němu opět připojil Genesis. Bezvlasý muž ho však okázale ignoroval.
"Proč mám takový špatný pocit, že jsem Ti něco provedl?" Zeptal se a opět jedl své oblíbené ovoce.
"Jen nevím, co bych měl říct. Mluvili jsme spolu předtím, slova došla."
"Ne, Ty jsi naštvaný a mě jen nějak nedochází, proč? Nepohodli jste se s šéfem?"
"Ne."
"Tak ses pohádal s přáteli?"
"Ne."
"Už to mám, chceš, abych zmizel a nechal Tě na pokoji, je to tak?" Tentokrát se žádné krátké, rychlé NE neozvalo, což bylo pro Rhapsodose jasné znamení, že se trefil. "Omlouvám se, že jsem obtěžoval, ahoj." Odletěl se sklopenou hlavou a myšlenkou, co vlastně udělal.
"Ne, hlupáku, je to jinak." Zašeptal už osamělý Turk.
Následujícího dne našla mladá barmanka sedět kamaráda u baru ještě dřív, než otevřela.
"Ahoj Rude. Co Ty tady?"
"Ahoj Tifo, sedím a přemýšlím."
"Nad čím? Jestli nevadí, že se ptám."
"Nevadí. Přemýšlím nad svými soukromými problémy."
"Mohu Ti nějak pomoct?"
"Možná."
Dívka se posadila proti agentovi na barovou židličku a nalila jemu i sobě panáka.
"Tak, copak Ti leží na srdci?"
"Upřímně? Velký, těžký šutr. - Fifo, byla jsi někdy zamilovaná?"
"Áha, nemoc romantismu Tě poznamenala. Ano Rude, byla jsem zamilovaná a to dost silně." Odvětila lehce schlíple.
"Ano, poznamenala. Dá se toho zbavit?"
"Pokud ano, tak nevím jak. Já už se smířila s tím, že dotyčná osoba mé city neopětuje, ale milovat jsem ho nikdy nepřestala."
"Super, tak to tu budou zbloudilé duše dvě. To nás čekaj věci. Kdo je ten dotyčný?"
Tifa se smutně podívala vzhůru do schodů, odkud zrovna scházel Cloud. Barmanka příchozímu věnovala dlouhý pohled a Rude pochopil, po kom kamarádčino srdce prahne.
"Dobré ráno, ptáčata, copak probíráte tak po ránu?"
"Ale jenom kritizujeme, vylíváme si srdíčka a drbeme vás ostatní." Odvětila neutrálně černovláska. "Jedeš do nemocnice?"
"Přesně tak, mám pozdravovat?"
"To bys mohl a to i od šéfa." Vložil se do hovoru muž s brýlemi.
"Ok, tak se tu mějte, pokusím se vrátit co nejdřív a pomůžu Ti."
"Ok, díky. Ahoj a buď na sebe opatrný, ano?"
"Neboj."
Rozloučili se s blonďáčkem a opět se oběma vrátil pohřební výraz.
"Asi už chápeš, proč nemám šanci." Povzdechla si smutně.
"Ani moc ne, vždyť jsi s ním celý život. Byla jsi s ním, když přišel o všechno, o domov, přítele. Navíc jsi opravdu moc krásná, milá a rázná."
"To je možné Rude a děkuji za kompliment, ale-Ty to snad nevidíš?"
"Co?"
"Má rád Rena."
"Myslíš?"
"Nemyslím, jsem si tím zcela jistá. Za ta léta už to na něm prostě poznám."

Srtife zatím přijel na své motorce k nemocnici, kde jen s klidem kývl na jemu už známou sestru a prošel chodbou k jedinému pokoji, který ho zajímal.
Potichu otevřel dveře a vstoupil.
"Ahoj mrtvolko, co se tak už probudit?" Posadil se na postel, vzal přítele za ruku a vyprávěl mu o tom, co se děje u nich doma, o tom co ví o Turcích, že jsou právě Elena a Shion na misi a že o něj mají všichni starost a moc jim všem chybí.
Strávil tam celé dopoledne a "vyhodit" jej přišla až sestra.

"Tak se měj, agente, zase brzy přijdu. A probuď se už konečně, prosím." Rozloučil se se smutným úsměvem ve dveřích a opustil nemocnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.