Co se to děje? - Kapitola 4 Sejdeme se v nemocnici

23. března 2016 v 23:23 | Shiruba |  Final fantasy
Všichni se sešli u vrtulníku. Tseng seděl v otevřeném stroji a čekal na své přátele.
"Vítejte, rád vidím, že jste ho našli. Ahoj Genesisi." Oslovený kývl na pozdrav.
"Ahoj Shione, jak je Cissnei?" Optala se ihned blondýnka a viditelně měla co dělat, aby svému kolegovi neskočila kolem krku.
"Ještě se neprobudila, ale dýchá normálně, tak snad bude v pořádku."
"Díky."
Všichni se nasoukali do vrtulníku.
"Kámo, nemám vzít řízení? Vypadáš nějak bledě." Rude si uvědomil, že od chvíle, kdy vyrazili, což už je půl hodiny, jeho parťák neřekl ani slovo, což u něj nebylo normální. Navíc se mračil a vypadal, že omdlí. I let byl podezřele pomalý.
"Ne, díky, Rude. Je mi dobře." Zamumlal. Nechtěl si stěžovat, i když se cítil jako před smrtí, spáleniny na bocích a na hrudi jej pálili a žaludek se převracel.
Helikoptéra dosedla na střechu. Rude hbitě pomohl svým přátelům. Vzal do náruče Cissnei, počkal na Tsenga, Elenu a Genesise a odešli.
Zrzek se pokusil vylézt, ale země se mu zdála tak hrozně vzdálená a jakoby se vlnila. Vyskočil a doufal, že se mu nic nestane. Sotva dopadl, zhroutil se na záda. Chytil se za hlavu a prosil v duchu Matku o pomoc.
Oči se mu zalili slzami. Nedokázal se zvednout. Asi se přiotrávil.
"Rude…." Zašeptal, ale moc dobře věděl, že ho nikdo neuslyší.
Zbytek sil došel a muž ztratil vědomí.
Rude s Elenou si všimli hned, jak sešli schody, že jim někdo chybí a tak se dívka vrátila.
"Reno? Jsi v pořádku?" Zvolala, když postřehla nehybné tělo. "Ach jo, proč vždycky ty v bezvědomí najdu já?" Odmítala se s těžkým kolegou táhnout a tak zavolala Tsengovi. "Ahoj, já vím, že Tě dneska pořád jenom zneužívám, ale mohl bys prosím přijít zpátky k vrtulníku?"
"Budu hádat, Reno je v bezvědomí."
"Uhodls."
Shion přišel a rozhodně nevypadal, že by byl nějak podrážděný, naopak působil vcelku pobaveně.
Dívka klečela u zrzka a čekala.
"Žije? Hádám, že asi jo."
"To jo, jen je v bezvědomí."
"Ok." Vzal přítele do náruče a bok po boku s drobnou agentkou se vydali vstříc nemocnici.
Kamarádi za Renem denně chodily a čekaly, až se probere. Po třech dnech se tak konečně stalo. Bylo poledne a oknem do nemocničního pokoje svítilo slunce.
Otevřel oči a chvíli pozoroval bělostný strop. Po chvilce se podíval z okna na oblohu stejné barvy jako Cloudovi oči. Ano, ten má krásné oči. Hřejivé, klidné a zároveň tak smutné, ale dobrácké a plné citu, ne jako ten maník z laboratoří, ten je měl chladné, bezcitné, kruté a bodavé.
Stočil tvář na opačnou stranu a zarazil se. Metr od jeho postele se nacházela ještě jedna a na ní Strife.
"Cloude?" Zašeptal Reno a pomalu se posadil. Zjistil, že má v ruce nějaké hadičky. Uchopil stojan na kapačky a přešel k druhému lůžku. Posadil se k soliderovi a prohrábl mu vlasy. Strife se trochu zavrtěl a pootevřel rty.
Reno si lehl na peřinu, vedle blonďáka a opět usnul se slabým úsměvem na rtech.
O pár hodin později tam přišli ostatní Turkové. Rude se zastavil přede dveřmi a překvapeně se díval na postel.
"Pojďte, ale potichu." Šeptl k ostatním.
"Jé, to je roztomilé." Usmála se Elena.
"Pojďte, přijdeme později, necháme je spát. Mrknem se na Cissnei a Genesise." Navrhl Shion a když jeho přátele opustili pokoj, vzal peřinu z Renova původního lůžka a zrzatého kamaráda přikryl.
Následujícího dne agenta vzbudila sestřička, jež přišla zkontrolovat jeho zdravotní stav.
"Pane? Nechcete mi vysvětlit, proč jste se přemístil?" Otázala se káravým tónem, odpovědí jí byl jen nevinný úsměv.
Sedl si zpátky na své lůžko a nechal si zkontrolovat teplotu a vyjmout jehly z paží.
"No, mlčet umíte hezky, vážený agente, ale pořád jste mi neodpověděl."
"Nevím, jak jsem se tam dostal." Pípl tiše.
"Nevěřím Vám ani slovo, ale to je jedno. Pokud chcete, můžete jít domů, v tamté skříni máte své věci. Váš přítel Vás bude již brzy následovat, to se nemusíte bát. Jo, a byli tu za Vámi Vaši přátele, několikrát."
"To jsou hodní."
"Tvrdili, že jste ukecaný a hlučný, ale podle mě je umění z Vás dostat slovo. Přeji Vám hezký den, pane. Na shledanou." Rozloučila se žena a odešla.
Reno se oblékl a naposledy se vrátil ke Strifovi. Na rozloučenou ho pohladil po vlasech a políbil na čelo.
"Sbohem, příteli." Zašeptal mu do ucha a odešel.

"Ahoj, jak Ti je, kámo?" Objal parťáka Rude.
"Čau Rude, jo super."
"Hm, vypadáš pořád jako zombie, nechceš si dát pár dní voraz?"
"Ne, to je dobrý."
"Já to pár dní sám zvládnu, brácho, v klidu si odpočiň."
"Jak myslíš, ale když bude nějakej průser, okamžitě mi dáš vědět, jasný?"
"Jasná věc." Rude doprovodil kamaráda domů a šel informovat ostatní o jeho stavu.
Reno se schoulil do křesla, dobu hleděl na protější stěnu a pak usnul.
Další den ho probudil domovní zvonek, vyděsil se, spadl na zem a šel otevřít. Byl zmatený a nevěděl ani, jak se dostal domů.
"Co je?" Vyjel na Elenu jen, co otevřel dveře. Očí vytřeštěných do kořán se dívka lekla víc než podivného pozdravu.
"Fuj tajbl, co blázníš? Ahoj."
"Promiň, ahoj, pojď dál."
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jen, nevím, jak jsem se sem dostal. Posaď se." Pokynul kolegyni ke gauči a sám se vrátil do křesla.
"Prý Tě sem přivedl včera Rude. Měl pravdu, pořád vypadáš hrozně. Co se děje? Týká se to Clouda?"
"Ne, určitě ne, jen jsem pořád tak nějak vyčerpaný."
"Ostatním jsem řekla, že jsi byl asi náměsíčný."
"Eh?"
"No, když jsme u Tebe naposledy byli, spal jsi přitulený k Strifovi."
"Aha, počkat, oni to viděli?"
"Ano a připisuje se to vlivu tvého špatného zdravotního stavu."
"Díky."
"Vím, že nechceš, aby o Tvých citech kdokoliv věděl, neboj."
"Jsi zlatá."
"Můžu pro Tebe něco udělat?"
"Jo, chvíli tu zůstaň." Zamumlal, sedl si vedle agentky na pohovku, objal ji kolem pasu a lehl si jí na klín. Elena ho pohladila po vlasech.
Jednou, když přišla k zrzkovi na návštěvu, měl uslzenou tvář a bylo vidět, že ho něco trápí. Tehdy se jí vyznal z lásky k bývalému soliderovi Cloudovi Strifovi, od té doby, když si o něm potřebuje Reno promluvit, nebo se prostě jen bezstarostně vypovídat, jde za svou kolegyní a kamarádkou.
"Reno, musím jít." Zašeptala.
"Co? Jo, promiň. Jak dlouho jsem Tě tu držel?"
"Asi tak dvě, tři hodinky, taky jsem si schrupla, ale volal mi Shion, že mě postrádá."
"Tak to pak jó, už Tě nebudu zdržovat. Ahoj a díky."
"Cítíš se aspoň trochu líp?"
"Jo, trochu jo."
"Tak si ještě odpočiň, ano? Myslím, že jsi prostě jen frustrovaný."
"Ano paní psycholožko, spolehněte se."
"Moc vtipné."
"Jo, Elen? Jak je vlastně Cissnei?"
"Líp, už jsme spolu i mluvili."
"Super, tak ji pozdravuj, až se zase uvidíte a ostatní taky."
"Oky, tak čau čau Reno, musím letět, nebo ze mě Tseng nadělá cucky."
"Jo, pá."
Jen se za blondýnkou zavřely dveře, Reno zabodl sosák zpátky do gauče a pokračoval v předchozí činnosti.

"Dobré ráno, pane Strife, jak se cítíte?" Pozdravila sestřička.
"Dobré ráno, myslím, že dobře. Jsem zřejmě v nemocnici, že?" Mrkal a snažil se rozeznat věci kolem, byl stále dezorientovaný a trochu ospalý.
"Ano, přesně tak. Za dobu vaší duševní absence jste tu měl dokonce spolubydlícího, myslím, že se jmenoval Ren, měl zrzavé vlasy a asi to byl váš přítel."
"Reno, ano, dalo by se asi říct, že jsme přátelé."
"Hodláte se také jít doléčit sám doma, nebo zůstanete v naší péči?"
"Pokud mohu odejít, tak bych možná taky šel. Co se Renovi vlastně stalo? O ničem nevím."
"To předpokládám, že o ničem nevíte, když ani nevíte, že tu byl. Měl ošklivě spálenou hruď a boky, zřejmě lezl, kam neměl. Taky byl pořezaný, asi od střepů, byli to však jen malé škrábance, ty spáleniny byly horší, do ran se mu dostala infekce a látky neznámého původu, ony látky zřejmě i vdechnul, takže byl přiotrávený všemi možnými způsoby."
"To by mě zajímalo, jak se mu to povedlo."
"Tak to nejste sám."
"Nepraskla Vám z něj hlava? Je hrozně-"
"Užvaněný? To mi jeho přátelé tvrdili taky, tady ale skoro nepípnul. Spíš se mi zdál zamlklý, duchem nepřítomný a poněkud, jak to říct, nešťastný."
Cloud se na ženu překvapeně podíval, že by se stalo ještě něco, o čem neví?
"Mimochodem věci máte v támhleté skříni a ten kapesní nůž na dopisy za skříní." Oznámila, usmála se a odešla.
"Díky." Poděkoval jen mladík, oblékl se, vzal si zbraň a odešel. Chtěl jít domů, ale až příliš ho zajímalo, co se stalo a tak se vydal za Renem.

"Trrr!" Opět zvonek, muž se převalil na bok, čímž pochopitelně přistal vedle gauče na zádech.
"Kdo je? No to je jedno, je otevřeno! A já jsem mrtvola a mrtvoly hosty nepřijímaj, tedy pokud nejste Elena!"
"Ne, Elena opravdu nejsem. Ahoj Reno." Ozvalo se pobaveně ode dveří.
"Bože můj, Cloude! Co Ty tady děláš? Ahoj." Vykřikl a vyhrabal se na nohy. Vlasy měl do všech stran a oči do kořán.
"Stojím a koukám, co to děláš."
"Spím!"
"Na zemi?"
"Spal jsem na gauči, ale to je jedno, posaď se. Chceš něco?"
"Jen pár odpovědí na otázky, které mě kapku matou."
"A jéje, ta zpropadená sestřička mluvila, co?"
"Ano."
"Co všechno Ti řekla?" Zeptal se zoufale a sedl si proti hostovi do křesla.
"Jen, že jsi byl v nemocnici a dělal mi společnost. Taky mi řekla, co Ti bylo, ale jak jsi k tomu přišel, mi odpovědět pochopitelně nemohla, tak jsem si pro odpověď přišel sem."
"Když já ani nevím, proč jsem tam skončil."
"Popáleniny na bocích a hrudi a přiotrávení od nějakých plynů a tekutin, na to mi řekneš co?"
"Mise."
"Tos mi toho řekl. O jakou misi šlo?"
"Ty to asi stejně nevzdáš, že? Tak jo, byli dvě mise, jedna najít Tebe a druhá, najít Genesise. Tebe jsme našli celkem rychle, u Rhapsodose to bylo horší. Našli jsme obří laboratoře, několikapatrové. Omylem jsem tam zničil nějaký výzkum, tou tekutinou jsem se asi otrávil. V těch laborkách jsme našli Cissnei a Genesise."
"No dobře, ale pořád nevím, jak jsi přišel k těm spáleninám."
"Proč Tě to vlastně tak zajímá?" Zeptal se schlíple a přitáhl si nohy k tělu. Vypadal najednou tak zoufale a osaměle."
"Jsme přátele, ne? A přátele většinou zajímá co Ti je."
"Lezli jsme úzkými, větracími trubkami, boky si spálili snad všichni, krom Eleny, ale já si spálil i hrudník, no a teď to víš, má klid dušička?"
"Bylo tak hrozné mi to říkat?"
"Ale ne, jen se mi nějak nechce mluvit."
"A to je právě to, co mě zneklidňuje. Co Tě trápí?"
"Nic, jen jsem unavený."
"Já jsem taky unavený a před chvílí jsem se probral z bezvědomí, ale i přes to nevypadám jako právě oživlá mrtvola."
"Víš co, co kdybys teď zase povídal Ty, já Ti řekl, co se stalo, teď bys to mohl vyklopit Ty."
"Vysekal jsem se na motorce."
"To ovšem mnohé vysvětluje, ale kde byla ta motorka, nikde poblíž jsme jí neviděli."
"No, to se nedivím, já se do toho lesa taky doplazil v tom rozsekaným stavu."
"Aha. Hlavně že jsi to přežil." Zašeptal, položil hlavu na opěradlo a zavřel oči.
"Nemám odejít?"
"Co?" Chvíli se zdálo, jako by ho probudil ze zlého snu na neznámém místě.
"Reno, určitě jsi v pořádku?" Cloud se zvedl, přišel k zarudlému příteli, přiložil mu ruku na čelo a zamračil se. "Vždyť máš horečku, musíš se potit, a pokud Tě tu nechám, Ty se ani nehneš a já Tě budu mít na svědomí." Zvedl zrzka do náruče a odnesl do ložnice, kde ho zahrabal do postele. "Hned se vrátím, jen dojedu pro nějaké léky." Zašeptal a odešel.
Vrátil se zhruba po dvaceti minutách. Ale když přiběhl do ložnice, postel byla prázdná.
"Reno."
Začal prohledávat byt, nakonec ho našel v kuchyni nehybně ležícího na zemi. Vzal ho opět do náručí, kde se mu muž schoulil do klubíčka a rozhodl se, že bude nejlepší odvést ho do nemocnice.
Motorka měla naštěstí skvělou motoriku a stabilitu, takže mohl jednou rukou držet nemocného.
"Dobrý den, prosím, má horečku a já mám strach, jestli to není ještě z těch výparů." Vyhrkl hned na sestřičku, s kterou už se viděl v pokoji.
"Dobrý den, tak pojďte za mnou." Přivedla jej do jiného pokoje, než byli před tím, ale vnitřek vypadal úplně stejně.
"Položte ho na postel, hned se o něj postarám."
"Dobře, mám tu počkat, nebo mám odejít?"
"Můžete jít. Až si budu jistá, že je v pořádku, dám Vám vědět."
"To nebude nutné, zítra mě tu máte zpátky. Hodlám ho chodit kontrolovat každý den."
"Něco jako přátelé?"
"Prosím?"
"Tvrdil jste mi, že se dá říct, že jste něco jako přátelé, ale kdyby byl jen něco jako, taky byste se o něho tak nebál, ne?"
"Dobrá, měním názor, jsme přátelé." Pohlédl na nehybnou osobu, zamračil se a opustil nemocnici.
Před budovou hned zavolal Rudovi.
"Haló? Cloude? Tebe už pustili?"
"Ahoj Rude, ano představ si, že jsem byl jen v nemocnici a ne ve věznici, ale kvůli mému propuštění Ti nevolám."
"Stalo se něco Renovi?"
"Bingo, je zpátky v nemocnici. Dostal vysoké horečky a ztratil vědomí, tak jsem ho odvezl zpátky."
"Díky, žes ho odvezl i žes mi to řekl."
"Rádo se stalo, pozdravuj ostatní."
"Jo, ahoj."
"Ahoj."
Strife se vrátil domů. Jen vešel do dveří, Tifa se mu vrhla kolem krku.
"Cloude! Jak Ti je? Co se stalo?"
"Ahoj Tifo, omlouvám se, že jsem Tě vyděsil, jen jsem se vyboural na motorce. Reno je na tom hůř."
"Jak to?"
"Dostal horečky, šel jsem k němu pro odpovědi a on začal ztrácet vědomí, když jsem se vrátil s lékama, ležel v bezvědomí na zemi."
"Ach bože. Marlene s Denzel budou mít radost, že jsi zpátky."

"Já mám taky radost, to se neboj." Usmál se na ni a šel se podívat na jejich dva chráněnce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.