Co se to děje? - Kapitola 3 Víc než bylo v úmyslu

26. února 2016 v 19:44 | Shiruba |  Final fantasy
Oba agenti dorazili na místo určení. Tseng s Elenou stáli u vrtulníku a oba se mračili.
"Prosím, řekněte, že to byla jen sranda a kanadský žertík." Požádal Rude.
"To bych Ti řekla doopravdy ráda, ale, neřeknu Ti to." Odvětila zoufale dívka.
"No, tak co budeme dělat? Pátrat po Genesisovi, nebo prozkoumávat tu příšernost?" Napadlo Rena.
"Nevíme, jestli není uvnitř." Nadhodil Shion.
"Takže jdeme dovnitř?" Nadzdvihl obočí Rude.
"Vypadá to tak. A co když někdo natáhne brka?" Ušklíbl se zrzek.
"Nikdo nic natahovat nebude. Za tři hodiny se sejdeme tady. Jen se podíváme, jestli tam není Genesis a taky důkladně prozkoumáme, co všechno tam je a vypadneme, tím naše mise konči, rozumíme?" Vysvětlila blondýnka a podívala se na své druhy.
"Po dvojicích, nebo sólo?"
"Eh, dobrá otázka, Shione."
"Navrhuji se rozdělovat postupně, podle situace." Navrhl Rude.
"Souhlas." Přikývla dívenka.
Čtveřice ušla pár metrů ke srázu, pod nímž se nacházel obří kráter, a v něm byla vystavěna obdélníkovitá, rozsáhlá, betonová pevnost bez oken.
"Do háje, je to velký." Šeptl muž s nejdelšími vlasy ze skupiny.
"Jo a uvnitř je to ještě větší. Má to patra i pod zemí, takže je to pořádný labyrint. V horních patrech, nad zemí jsou většinou kanceláře a nevinně vypadající laboratoře, pod zemí je to děsivý." Kývla Elena.
"Stejně prohledáme všechny patra, třeba mají Genesise v laborce." Prohlásil Tseng zamyšleně.
"P-počkat, to mi chcete říct, že jste byli uvnitř tohohle muzea hrůzy?" Zhrozil se Reno, protože si konečně uvědomil, že tu fotku, co jim poslali jejich přátele, museli taky někde sehnat.
"Ne" Zaodporoval Shion. "my ne, Elena tam byla sama."
Jmenovaná se ušklíbla a oběma agentům poklesla čelist.
"Tak jdeme, nebo se nestihneme vrátit ani za týden a než Rhapsodose najdeme, bude mrtvý." Dodal černovlásek.
Skupinka se tajně plížila kolem pevnosti a krátkovlasá agentka své přátele vedla ke vchodu, nímž se tam před necelými dvěma hodinami dostala sama.
Přivedla je k metr širokému a o něco málo vysokému otvoru, zřejmě od větráku.
"Dejte pozor, kluci, je to tu dost úzký." Zašeptala, vyndala kryt klimatizace a začala se plazit chladným, úzkým prostorem.
"To je kosa." Poznamenal Reno, když se též ocitl uvnitř.
"Samozřejmě, je to větrák." Poznamenala jejich průvodkyně.
"Dík za info, to by mě nenapadlo. A to jsme nemohli jít třeba topením?"
"To by sis zas stěžoval, že je tam moc teplo. A navíc nevím, jak by ses dostal do těch malejch trubek, to bys musel bejt červ. A buď rád, že nemusíme improvizovat, nebejt Eleny, nevíme nic." Prohodil dlouhovlasý kolega mrzutě.
"Mlčte, nebo nás někdo uslyší, tady se to pěkně nese. A díky za uznání Shione."
Dál pokračovali šachtou v tichosti.
"Tady je první kryt do přízemního nadzemního patra." Zašeptala.
"Ok, má tu někdo vylézt?" Promluvil konečně i Rude.
"Ne, nejdřív prohledáme to podzemní peklo, ráj necháme na pak."
"Na to, v jaké jsme pozici, máš podivuhodný humor, Elen." Usmál se Tseng.
"No jo, někdo pozitivní být musí."
V některých místech byla klimatizace silně zúžená a muži měli co dělat aby se tam protáhli. Všichni tři si odřeli boky a Reno měl co dělat, aby neúpěl bolestí, jelikož si díky rozhalené košili spálil i hruď.
"Jsme tu." Zašeptala dívenka, vytáhla mřížku a vyskočila z úzkých prostorů.
Všichni se ocitli v malé místnůstce, podobající se mrazírně, jaké jsou na velkých rybářských lodích, jen tam byla vyšší teplota a chyběli tu ryby.
"Kde to jsme?" Otázal se rozumnější z tří mladíků.
"Ve skladu lahviček neznámého původu i obsahu. Tam venku je to, co jsem vám posílala. Upřímně doufám, že tam Genesise nenajdeme a že je někde venku."
"Vezmem vzorek těch "jedů"?"
"Jo, určitě bychom měli, postaráš se o to?"
Černovlasý přikývl a jal se plnit úkol. Dívka zkontrolovala, že je čistý vzduch, chvíli počkala a pak teprve otevřela dveře.
Momentálně tříčlenná skupinka se ocitla v nepříliš vysoké, však o to rozsáhlejší bíle místnosti plné skleněných sloupů plněných nazelenalou tekutinou, v níž většinou plaval nějaký živočich, někdy i člověk.
"Do řiti, co to je?" Zašeptal zrzek zděšeně.
"No, to peklo, o kterém jsem mluvila. Má několik pater a věřte mi, prázdných jsem zatím moc nenašla."
"Nepustíme je, všechny?"
"Reno, víš, co by se stalo, kdybychom to udělali? Ti tvorové by se tu povraždili, stejně tak by zabili nás a to nemluvím o tom, že jsme v uzavřeném prostoru několik desítek metrů pod zemí."
"No, jo máš pravdu, necháme je tam." Zazubil se a vydal se na průzkum.
Hodinu a půl skupince trvalo, než prohledala jen to jedno patro. Když byli hotovi, stavili se pro Tsenga a šli dál.
"Můžeme to prosím zkusit po schodech?" Zaškemral zrzeček.
"Tak jo, ale musíme si dávat a pozor a být ticho." Svolila dívenka.
Další čtyři podzemní patra byla složitější procházet, jelikož se tam pohybovalo o dost více vědců a nacházely se tam i psací stoly, operační stoly a krom tvorů v skleněných sloupech tam byly i zvířata a bytosti při vědomí a někteří špatně naladění.
Ať se snažili, jak chtěli, Rhapsodose nenašli. Konečně přišlo na řadu poslední podzemní patro, nejblíže u povrchu.
"Tam nebyla jedna obrovská místnost, tak jako v jiných poschodích, ale několik malých místnůstek, podobajících se ordinačním pokojům.
Tam se agenti rozdělili a šel každý sám.
Elena vešla do jednoho pokoje a to co tam nalezla, jí málem vyrazilo dech.
Stál tam nějaký muž v bílém plášti a cosi zapisoval, na posteli před ním ležela mladá dívka s hnědo-zrzavými vlasy.
Mladá blondýnka neváhala, vytáhla svou zbraň a vědce praštila rukojetí do hlavy takovou silou, že upadl do bezvědomí.
"Cissnei? Cissnei?" Opatrně s ní zatřásla. "Prober se." Nic. Stáhla o něco starší slečně než je ona sama nohy z lůžka, po té ji posadila, její ruku si přehodila přes ramena a s námahou jí zvedla na nohy.
Táhla svou sestru chodbami a přemýšlela jak se s ní dostat nahoru. Řešení přišlo téměř samo, když se střetla s Tsengem.
"Shione!" Zachroptěla vyčerpaně.
"Eleno, co se stalo?"
"Našla jsem jí v jedné té místnosti."
"Ukaž, vezmu ji."
"Dostaň ji odsud prosím, já půjdu najít kluky, říct jim to a přijdu za tebou k vrtulníku."
"Ok."
"Díky." Vydechla jen a rozešli se různými směry.
Reno se plížil nejhlídanější částí objektu. Jeho pozornost upoutalo množství baněk, zkumavek a hadiček. Chvíli si to zaujatě prohlížel, než ho vyrušil cizí hlas.
"Hej Ty, co tu chceš? Tady nemáš co dělat! Co jsi zač?"
Turk se k smrti vyděsil, otočil se a začal couvat.
"Ptal jsem se, co tu děláš?"
"Já-n-nic." Začal koktat vetřelec a polil ho pot. Muž proti němu byl podivně podobný Strifovi, vysoký, blonďatý, s modrýma očima. Jen chladnější, s tvrdšími rysy a příliš hubenými, dlouhými prsty.
"Poslyš, já poznám, když někdo šmejdí a něco hledá a ty tu evidentně nejsi náhodou a odsud taky nejsi, tak CO TU CHCEŠ!" Narušitel začínal být chladný a nepříjemný.
Jak Reno couval, narazil zády do té děsivě vyhlížející spleti baněk, které se otřásly. Frakční baňka se odlomila a obsah celého kompletu začala odkapávat ven.
"Idiote!" Zakřičel blonďák a pokusil se zachránit výzkum. Agent však ucukl a to tak nešťastně, že celý výzkum poslal do zkázy.
Reno se dal na útěk, vědec ho nesledoval, měl dost práce s tím, aby uklidil tu spoušť.
Jak se snažil dostat co nejdál od nebezpečí, ocitl se před skleněným sloupem, jakých bylo v nižších patrech tisíce. V tomto se ale žádný podivuhodný zubatý, chapadlatý tvor nenacházel.
V tekutině se pohupoval nahý, vysoký muž s hnědo-zrzavými vlasy a vypracovaným tělem.
Nedaleko sloupu zahládl úhledně složené oblečení růžové barvy.
"No konečně, Tys nám dal, prevíte." Zašeptal, stoupl si k desce s tlačítky a postupně zkoušel všechna tlačítka.
Tekutina začala klesat. Pak už zbývalo jen tu hrůzostrašnou věc otevřít, ale i to se mladému Turkovi nakonec povedlo.
"Genesisi. Prober se, prosím." Cloumal s bývalým elitním vojákem, když ho někdo zezadu praštil po hlavě.
Když se probudil, zjistil, že jej někdo drží v náručí.
"Au, Genesisi?"
"Dobré ráno, agente. Díky za pomoc. Bolí Tě hlava, co?" Pozdravil Rhapsodos s úsměvem a postavil muže na zem.
"Jo, bolí. Jsi v pohodě?"
"Ano, jsem. Díky Tobě."
"Musíme najít ostatní."
"Kdo tu ještě je?"
"Zbytek Turků."
"Dobře, nebudeme se rozdělovat, protože bychom se ztratili. Nemáš vysílačku?"
"Ne, ale máme takové šikovné věci zvaně mobily."
"Ha ha moc vtipné, tak jim napiš." Protočil oči v sloup Genesis.
"Ani nemusíš. Už jsem Tu a Rude je na cestě. Ahoj Genesisi."
"Ahoj Eleno, nebyli jste náhodou čtyři?" Přikývl muž, jehož celý den hledali.
"No, ano. Shion šel napřed."
"Proč?" Podivil se příchozí Rude.
"Našla jsem tu Cissnei, tak jsem ho poprosila, aby ji odnesl k vrtulníku a počkal tam na nás."
"Ahoj Rude." Přivítal agenta exvoják.
"Ahoj Genesisi." Odvětil a na krku se mu zježily chlupy.

Všichni čtyři se vydali stejnou cestou ven, jakou se agenti dostali dovnitř. Reno sice chvíli protestoval, ale nakonec se nechal přesvědčit a vsoukal se do šachty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.