Co se to děje? - Kapitola 1 Oběv

8. února 2016 v 13:53 | Shiruba |  Final fantasy
Klid temné noci narušil zvuk helikoptéry.
Stroj letěl rychleji, než bylo normální a hlavně bezpečné, ale jeho pilot se viditelně bavil. Jeho kolega sedící vedle něj už tak nadšený ovšem nebyl.
"Co kdybys trochu přibrzdil, kamaráde?"
"Ale no tak, co máš proti létání?"
"Létání mi nevadí, ale tohle je sssebevražda!"
"Ha! Ha! Ha!" Zrzek se jen smál a dál se řítil oblohou. Na kolegovo lamentování nebral pražádné ohledy. Strach pro něho bylo cizí slovo, tedy alespoň do chvíle, kdy do čelního okna cosi velkého narazilo a zanechalo to za sebou krvavou stopu.
Ve chvíli nárazu sebou oba agenti trhli a ztuhle zůstali zírat na sklo. Po chvíli se rychle podívali jeden na druhého, pak za nebohým tvorem. Pilot okamžitě zvrátil směr k zemi.
Vrtulník dosedl kousek od místa, kam dopadl zraněný živočich. Když muži vyskočili ze stroje, okamžitě poznali, že se nejedná o zvíře, nýbrž o člověka.
Dlouhovlásek okamžitě poklekl k nehybné postavě, zato jeho partner se zastavil a zůstal překvapeně hledět na zakrvácený tmavě růžový oděv a hnědé perutě.
Čelist holohlavému poklesla o pár centimetrů níž a i rozum se na chvíli zastavil.
Krátké vlasy neurčité barvy pohybující se mezi hnědou a zrzavou překrývaly většinu tváře. Kolem dobře stavěného těla se zem zbarvovala do ruda.
"Na co k čertu čekáš? Pojď mi pomoct!" Až Renův výkřik agenta vzpamatoval.
Společnými silami dostali bezvládnou osobu do vrtulníku.
Zrzek cestou k Midgaru letěl snad ještě rychleji než předtím, tedy pokud to bylo vůbec možné. Rude se zatím v rámci svých možností snažil ošetřit muže, stále zmaten z nastalých událostí.
"Kámo, co si o tom všem myslíš? Nepřijde Ti to divný?"
"Ani, nevím. Nevím, co si o tom všem mám myslet. Rád bych věděl, co se mu stalo, ale když tu vykrvácí, už nám to asi neřekne."
"Většina lidí, i když jsou zmutovaní, nepřežije náraz do extra rychle letícího vrtulníku, uvědomuješ si to, že jo?"
"Víš brácho, uznávám, že jsem porušil snad všechny předpisy, hlavně co se rychlosti týče, ale já si nemyslím, že bychom za tohle mohli my."
"A to tě napadlo jen tak?"
"Ne, musel bych ho vidět, ale on neletěl, ale padal. Padal kolmo dolů a myslím, že my jsme mu spíš zbrzdili náraz. A kdyby proletěl turbínou, myslím, že by taky vypadal trochu jinak." Ušklíbl se dlouhovlasý, jak měl ve zvyku, když se snažil odlehčit tíživou situaci.
"Hm, to je pravda."
"Co mu vlastně přesně je, nějak jsem ho nestihl prohlídnout podrobně. Zajímala mě spíš ta hromada krve, kolem něj. Vím jen, že má něco na zádech."
"Jo a to něco je pěknej velkej, krvavej šrám přes celý záda a křídla." Popisoval kamarádovi mlčenlivější z dvojice.
"To zní, jako by ho pohladil po zádech svým kapesním nožejčkem na dopisy buď Sephiroth, nebo Cloud, co myslíš?"
"Myslím, že kdyby bojoval s jedním z nich, taky vypadá kapku jinak a navíc, by těch škrábanců měl víc."
"Já ale přece vůbec nemluvil o boji."
Rude se zamračil. Nelíbilo se mu, kam jeho dlouholetý kamarád směřuje.
"Víš co je blbý, blácho? Že Sephitoh je tuhej a i kdyby žil, kdyby chtěl tajdle Rhapsodose zabít, udělal by z něj kostičky a nudličky, našli bychom ho leda jako krmení pro červy, jestli vůbec. Taky nevím, proč by ho zabíjel, pochopil bych Hewleye, ale Genesise? Ten mu přeci proti srsti nebyl. A Strife? Krom toho, že nemá důvod, je až příliš čestnej." Jak Reno dořekl, přistál vrtulník na střechu.
Oba přátelé se po sobě dlouze podívali. Zrzek za chvíli vyskočil a běžel pro pomoc.
Když byl Genesis v nemocnici a agenti konečně doma, Reno se zcela bezstarostně uvelebil na jeho oblíbeném křesle a pustil si televizi.
Rude si lehl na gauč a přemýšlel o uplynulém dni. Snažil se změnit tok svých myšlenek, odreagovat se, ale jeho mysl se stále vracela k prudkému nárazu a krvi na skle. S hlavou plnou neklidu, strachu a bolesti usnul.
Následujícího rána agenta vytrhl z říše nepříjemných snů mobilní telefon. Otevřel zarudlé oči a zjistil, že jeho spolubydlící už je zase pryč. V poslední době to dělá často. Odejde jako myška a jeho nechá spát. V tom něco bude, nebo spíš asi někdo.
"Haló?" Řekne nepřítomně.
"Čau kámo, promiň, že narušuji Tvůj odpočívací proces, ale znáš to, povinnost volá. Jsme v nemocnici, mohl bys laskavě přijít? Díky čau."
Muž pohlédl na pípající přístroj hlásající konec hovoru.
"Kdybys mě budil, nebo mi aspoň nevypínal budík, tak jsem vzhůru už dávno, chytráku." Zahudral do prázdna a vstal.
Až nyní si vzpomněl na předchozí den, na Genesise i na dnešní sen. Zbledl, jak se mu udělalo špatně.
V koupelně se opláchl studenou vodou, vyčistil si zuby, upravil si oblek a vyrazil.
Během půl hodiny stál před obří budovou. A o pár minut později procházel jejími chodbami.
"Tak co se děje?" Zeptal se parťáka místo pozdravu.
"Brý ráno, možná víme, od čeho je ten šrám na zádech našeho přítelíčka."
"Jsem jedno ucho."
"Prej je to od jakéhosi biče."
"Co myslíš tím JAKÉHOSI?"
"No, v tý ráně je prej nějak něco, co je až nápadně podobný trnům."
"Takže si myslíte, že je to bič z růží?"
"No, něco takovýho."
"Ten útočník mě začíná zajímat čím dál tím víc."
"To mě taky. A radši bych zjistil, kdo to je dřív, než budu mít na zádech stejnej šrám jako Rhapsodos." Reno se ušklíbnul, čímž nakazil i Ruda.
"Jak na tom vůbec je?" Nadhodil muž s černými brýlemi."
"Ten nepřítel? To nevím, ale Rhapsodosovi je líp. Už jen spí." Oba se rozesmáli.
"To jsem rád. Ale jak to, že vůbec žije?"
"Cloud říkal něco o tom, že tehdy zřejmě přežil, když ho Zack s ním opouštěli. Ale moc se mu o tom samozřejmě mluvit nechtělo."
"Do háje, Reno, koliks toho stihl? Tys snad vstával ve čtyři, ne?"
"No, stihl jsem toho celkem dost."
"Tak, když už jsme si vyjasnili pracovní záležitosti, mohl bys mi prosím vysvětlit, proč mi už dva týdny vypínáš budík a chodíš dřív?"
"Jen tak, napadlo mě, že potřebuješ víc odpočinku." Rázem se z agenta stal hotový andílek, že by jeden uvěřil, že se jedná o nejsvatějšího tvora v galaxii.
"Reno?" Vážnější muž si lehce stáhl brýle, nadzvedl obočí a provrtával kamaráda zkoumavým pohledem.
"Fakt, přísahám. Hele brácho, já už budu muset jít. Zatím čaues."
"Zbabělče." Zavrčel tiše Rude a šel navštívit Genesise.
Tiše zaklepal a vešel. Raněný seděl na lůžku se zakloněnou hlavou a hypnotizoval strop.
"Ahoj Genesisi."
"Rude? Ahoj, dlouho jsme se neviděli, že?"
"Jo, zlatá pravda, ani jsem nevěděl, že ještě žiješ."
"Byl bys snad radši, kdybych byl mrtvý?"
"Popřemýšlím nad tou možností, ale myslím, že asi ne. Kdo by se nám pak válel po vrtulníku?" Oba muži se rozesmáli.
"Páni, to je snad poprvé, co tě vidím se smát, agente."
"Kdo Tě to napadl?" Zvážní opět návštěvník.
"Jó, Rude, nejsi jediný, kdo by chtěl tuhle otázku zodpovědět. Pamatuji si jen nečekanou bodavou bolest a čísi nepříjemný smích, jinak nic. Jinak, díky za záchranu."
"Rádo se stalo, jak se cítíš?"
"A to chceš jako upřímně? Unavený, slabý a chcíplý."
"Tak si odpočiň a čerpej energii. Já jdu pracovat, než Reno udělá všechno sám. V poslední době je nějak moc akční."
"Ok, pozdravuj ode mě Strifa."
"Fajn, zatím se měj!"
"Rude!" Oslovený se otočí od dveří, k nimž měl namířeno.
"Ano?"
"Pojď sem."
Rude se vrátil k posteli, Genesis si ho k sobě jednou paží přitáhl a pevně objal.
"Odpusť mi." Zašeptal jen a opět ho pustil. Muž neschopen jakéhokoliv slova odešel, zcela zmaten a paralyzován.
"Co to mělo k čertu bejt?" Zeptal se sám sebe v duchu a šel hledat svého parťáka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.