Tajemný cizinec

14. listopadu 2015 v 2:19 | Shiruba |  Final fantasy
"Svět je dost zvláštní, že?" Vyřkne zasněně muž v podivném tmavě růžovém plášti.
"Proč myslíš, že zrovna svět? Já myslím, že ti podivní jsme tu spíš mi." Odvětí černovlasí duch bývalého velitele elitních vojáků.
"Hm, taky pravda. Jak ti vůbec je tam nahoře?"
"A víš, že dobře? Jen štěně nalézá stále nové způsoby, jak mě vytočit."
"Proč jen mě to nepřekvapuje." Konstatuje a dál hledí do sluncem prozářené oblohy.
"Občas mi chyběj starý časy. Ty, já a Sephiroth, byli jsme dobrá skvadra. Nechybí ti to taky?"
"Jo, docela dost. Byli jsme skvěle sehraní. Ty už jdeš?"
Jasné, modré oči opustí nebe a svou pozornost upřou na kamaráda.
"Bohužel. Musím hlídat štěně, nebo Aerith zešílí."
"To je to tak zlé?" Genesis se rozesměje.
"Jo, někdy ještě horší. Uvědomuje si totiž, že mrtvému už nic neublíží a tak nám to tam pěkně zpestřuje."
"Tak je tam všechny pozdravuj. Já se půjdu proletět."
"Měl by sis najít taky jinou společnost, než jsem já."
"Ale proč? Vadím ti snad?"
"Dobře víš, že ne. Ale trávíš příliš mnoho času s mrtvými, měl by ses věnovat taky někomu živému. Pamatuj, mrtvým už nic neublíží, ale ty živé můžeš kdykoliv ztratit."
Chvíli si ještě oba muži vyměňovali pohledy, pak Rhapsodos osaměl. Chvíli se ještě díval na místo, kde byl ještě před chvílí jeho nejlepší přítel. Nakonec si ale povzdechl, vstal, roztáhl své černé křídlo a odletěl směr město.
Před Midgarem přistál a dál šel pěšky jako obyčejný člověk.
Po chvíli bloudění si uvědomil, že vlastně nemá kam jít, nebo za kým. Všichni, s kterými se nějak blíže znal, jsou mrtví.
Pak si vzpomněl na agenty Shinry. Ano, Shion Tseng, Reno, Rude a Cissnei, ti ještě žijí.
Přišel tedy k Tsengovu bytu a chtěl zaklepat, když v tom uslyšel dva hlasy a smích. Vyšel ven, opět vyvolal své jediné křídlo a vylétl k oknu. Vyděl, jak tam na pohovce sedí Shion a vedle něho mladá blonďatá dívka podobná Cissnei. Oba se smáli.
Genesis se rozhodl, že je nebude rušit, přece jen, ještě zbývají Reno a Rude.
V Renově bytě bylo prázdno, v tom Rudově objevil něco, co ani v nejmenším nečekal. Myslel, že tam budou sedět, něco popíjet a prostě si povídat. Pravda byla ovšem jiná. Holohlavý agent opravdu seděl na gauči a spokojeně se usmíval, jeho zrzavý kamarád spočíval hlavou na jeho klíně a klidně spal.
"Dobře, zbývá už jen Cissnei." Zašeptal si pro sebe muž a odlétl.
Nedorazil ani k dívčině bytu, když uviděl bývalou agentku s nějakým mužem, jak se líbají. Rhapsodosovi po tváři stekla slza.
Usadil se na střeše Shinry a přemýšlel.
"Štěně, štěně, kuře!" Mumlal si pro sebe, když mu to konečně došlo. "Ještě zbývá Strife!"
Před barem patřícím Tifě Lockhart se zastavil a zaváhal. Přece jen si ho možná pamatuje jako nepřítele. Byl dost mimo, když se usmířil se Zackem. A Tifa ho zřejmě taky nemá ve vzpomínkách na zrovna kladné pozici.
Po chvíli přemýšlení sklopil hlavu, otočil se a dal se na odchod.
"Genesisi, jsi to ty?" Ozval se ním Cloudův hlas sotva udělal pár kroků. Otočil se a bloďatého muže překvapil smutnýma bezradnýma očima. "Pojď dál."
Genesis vděčně přikývl a oba bývalí solidéři se vydali do útrob obytné části budovy.
"Co že ses neukázal dřív?" Otázal se blonďák s lehkým úsměvem.
"Ani nevím. Nenapadlo mě to a nebylo to ani zapotřebí."
"Aha, takže potřebuješ s něčím pomoct?"
"Ne."
"Tak čemu vděčíme za tvou návštěvu?"
"Angealovi."
Cloud nechápavě nadzvedl obočí.
"Angeal mi chodil vždycky dělat společnost. A nedávno mi řekl, že bych měl trávit čas se živými, ne jen s mrtvými. Ale mě se to zatím tak nějak nedaří."
"Jak to myslíš, nedaří?"
"Chtěl jsem jít za agenty Shinry, ale všichni jsou jaksi-no-"
"Zaneprázdněni? Nebo někomu zavázáni?"
"Obojí?"
"No tak-moment Rude a Reno někoho mají? Vím, že Elena ulovila Tsenga a Cissnei říkala, že taky někoho má, ale o těch dvou asi něco nevím."
"No, podle toho co jsem viděl. Mají jeden druhého." Genesis se ušklíbnul.
"Aha, asi chápu."
"Jak jinak by sis vyložil pohled na ty dva, přičemž zrzek spal Rudovi na klíně a ten se usmíval?"
"No, dobře. Takže pokud to dobře chápu, chceš splnit Angealovu žádost a s někým občas alespoň mluvit. No, myslím, že Tifa bude mít radost, že tu bude mít další pomocnou ruku."
"Cože? Ty mě tu necháš?" Rhapsodos s naprosto užaslým pohledem vzhlédne k blonďákovi a vzápětí mu skočí kolem krku. "Díky."
"Nemáš zač. Ale budeš muset si vzít něco obyčejného, přežiješ to doufám." Strifa kamarádovo nadšení velice pobavilo.
Další den Cloud Genesisovi přinesl obyčejné oblečení. Starší z obou soliderů poděkuje a sotva je převlečen, jde pomáhat černovlasé dívce do baru.
"A Genesisi, jdeš právě včas. Dneska nějak nestíhám." Tifa se na příchozího zářivě usměje, ten jí úsměv opětuje a za chvíli pobíhá po lokále a roznáší nápoje.
K večeru tam přijde podivný mladík. Má tmavě modrou mikinu, džíny a tmavou pletenou čepici jako spoustu jiných lidí. Na mikádo ostříhané tmavě hnědé vlasy mu spadají do tváře, tak aby do ní nebylo vidět.
"Tifo? Kdo je to?" Optá se kamarádky hnědovlasý muž.
"Ten? Netuším, ale chodí sem dost často, vždycky večer."
"Viděla jsi mu někdy do tváře?"
"Ne a to jsem se o to nesčetněkrát snažila. Kdykoliv se mi to skoro podařilo, zvedl se a odešel. Když nezaplatil, dal mi to následující večer. Skoro ani nemluví."
"To je podezřelé. Nevíš, kdo by ho mohl znát?"
"Nikdo."
"Nikdo?"
"Ano, nikdo ho nezná. Nikdo neví, kde bydlí, prý si dává vždycky sakra dobrý pozor, aby ho nikdo neviděl, kam zachází. Vyjde z baru a prostě zmizí."
"Pracuje někde?"
"Ani to se neví, možná ano, ale jistá si nejsem."
"Co si objednává?"
"Vždycky to samé. Silný kafe."
"Fajn, udělám mu ho."
"Zajímá tě? Nebo tě znepokojuje?"
"Obojí." Rhapsodos udělal nápoj a přinesl ho cizinci. "Dobrý den pane, nechte si chutnat."
Neznámí pouze kývl hlavou na znamení díku, pak ale přece jen něco zamumlal.
"Vy jste tu nový?"
"Ano, jmenuji se Ge-Gery."
"Vaše jméno je mi dobře známo, Genesisi."
"Odkud mě znáte?"
"Kdo by neznal elitního vojáka bývalé Shinry?"
"Smím vědět, kdo jste Vy?"
"Jednou to poznáte, ale až já budu chtít, nebo až přijde správná chvíle." Chlapec šeptal, že ho Genesis sotva slyšel. "Měl byste jít, slečna Lockhartová Vás bude postrádat."
"Tak co jsi zjistil?" Zajímala se ihned barmanka zvesela.
"Že zná solidery, mě a spol. Děsí mě a to čím dál víc."
"Přemýšlej, kdo by to mohl být, ale nezapomínej u toho pracovat." Napomenula svého pomocníka a okamžitě mu vrazila dvě sklenice s koktejly, řekla kam to odnést a opět se věnovala skupince mužů u pultu.
Den za dnem ubíhá jako voda. Téměř denně tam chodí neznámí cizinec. Genesisovi se občas podaří si s ním o něčem popovídat, ale moc časté to není.
Jednou postřehne, že neznámí opět přišel, ale ne v běžném stavu, jako vždy. Je potrhaný a zdá se, že dostal pěkně do těla. Ale od koho?
"Ahoj, jsi v pořádku?" Přivítá ho Genesis se starostlivým pohledem a postaví před něj opět stejný nápoj, jako obvykle. Během doby, co tam pracoval a vídal se s tím pochybným člověkem, mu začal, bůh ví kdy tykat. Mladíkovi to zřejmě nevadilo, protože ho nikdy neopravil.
"Dobrý den, nedělejte si starosti, nic mi není."
"Ublížil ti někdo?"
"Ne, jen jsem se s někým neshodl. Opravdu, nic mi není."
"Dobrá, ale kdyby něco, víš, že na mě se můžeš vždycky obrátit, že jo?" Přikývnutí. Genesis se tedy vrátil zpět do práce.
Potom se delší dobu neobjevil a Tifě nemohlo uniknout, že její pomocníček neustále vyhlíží ke dveřím, kdykoliv se otevřou, jestli nepřišel tajemný cizinec a vždy, když shledal, že to není on, smutně svěsí hlavu.
"Genesisi? Nechceš se jít dneska projít? Cloud říkal, že mi dneska pomůže a tobě procházka jen prospěje." Navrhne starostlivým tónem dívka jednoho rána.
"Jo, proč ne. Kdyby se večer objevil-"
"Budu ho pozdravovat."
Bývalý voják s lehkým úsměvem přikývne a vyrazí do ulic Midgaru. Potuluje se celý den. Občas letí, jindy jen tak chodí. Odpoledne skončí na střeše jednoho vyššího domu a hledí do nebe.
"Ahoj Genesisi, jsem na tebe doopravdy hrdý." Ozve se za ním Angealův hlas.
"Angel. Ahoj, rád tě vidím."
"To já tebe taky. Copak se děje? Soužití s lidmi se ti nelíbí?"
"Lidé mi nevadí."
"Tak někdo určitý?"
"Víš, ono je to trochu naopak."
"Jak naopak?" Černovlasý se zamračí
"No, já se asi zamiloval." Uhne pohledem a zrudne jako rajče.
"Ale a do kohopak?"
"Já-nevím, jak se jmenuje."
"To je dobrý. Pozval jsi jí už někam?"
Genesis jen zakroutí hlavou, to že se vlastně nejedná o dívku, kamarádovi zamlčí.
"Odkud se vlastně znáte?"
"Od Tifi z baru. Pomáhám jí tam a on tam každý večer chodí pít kafe. Moc nemluví, ale mě k němu cosi hrozně táhne."
"Jak vypadá?"
"Tak to ti taky s určitostí neřeknu."
"Cože?"
"Neustále si zakrývá tvář za oponou vlasů"
"Hezky řečeno. A proč tu teda vysedáváš tak smutně? Neměl bys jí vyhlížet v baru?"
"Víš, je tu něco, co ti musím říct."
"Poslouchám."
"Ono-totiž-Nejde o dívku a on-delší dobu se v baru neukázal a já mám strach, že se mu něco stalo."
"Aha. Tak na co čekáš? Běž ho hledat. No hoď sebou. Princ si Popelku taky musel najít." Povzbudí přítele s úsměvem. Živý muž na něj překvapeně hledí. Po chvíli se ale vzpamatuje a zvedne se.
"Máš pravdu." Kývnou si na rozloučenou, Genesis roztáhne své mohutné křídlo a rozlétne se městem jako šíp.
Nad městem se již smráká, když uvidí skupinku chlapů jako hora. Zdá se, že do kohosi bijí. Přistane a s hrůzou zjistí, že se jeho předtucha potvrdila. Dva muži drží jeho Neznámého a ostatní do něj buší hlava nehlava.
"Dost!" Ozve se do večerního ticha Genesisův mocný hlas. Celá skupinka se na něj ohlédne
"Co bys rád?" Zeptá se jeden, zřejmě vůdce bandy.
"Toho kluka!"
"Smůla, budeš si muset najít jinou kořist." Ušklíbne se a jde dál týrat svou oběť. Rhapsodosovi neujde, že je mladík mokrý, pak si všimne kýble, z kterého ještě vytéká trocha vody.
Nenávistně přijde k člověku, s kterým mluvil, otočí ho k sobě a dá mu pořádnou ránu pěstí. Dotyčný odletí několik metrů stranou. Zbytek tlupy si přestane všímat své dosavadní zábavy a vrhne se na vetřelce.
Genesis se s nimi nepáře a tak za chvíli všichni leží na zemi, nebo utíkají pryč. Bývalý voják poklekne vedle chlapce a přitáhne si ho do náruče. Postřehne, že z mokrých vlasů mu stéká černá barva a že některé prameny už nabraly téměř bílou. Překvapeně pohlédne do nádherné tváře. Zná ho, ale nemůže si vzpomenout odkud.
V náruči ho odnáší do baru. Tifa si jich okamžitě všimne.
"Co se stalo?"
"Zbili ho."
"To je-to je-" Dívce se zadrhne hlas v krku.
"Kdo? Jsem si jistý, že ho znám, ale nevím odkud."
"Kadaj."
"Kadaj?"
"Ano, larva Saphirotova."
"Pak si o tom promluvíme, zatím se ty postarej o hosty a já o něj." Tifa přikývne a nejistě se dál věnuje své práci.
Kadaj začíná pomalu přicházet k vědomí. Otevře oči a rozhlédne se po místnosti. Obraz má stále trochu rozmazaný, ale po chvíli rozeznává vedle postele, na níž se nachází postavu v bílé haleně a černých kalhotách.
"Jak se cítíš, maličký?" Optá se starostlivý hlas, který stříbrovlasý mladík už zaručeně slyšel, ale zrovna si nevzpomíná, kde. "Kadaji?"
"Kde jsem a jak jsem se sem dostal?" Zamumlá nezřetelně, Genesis se usměje.
"Tifo! Už se probral!"
"Ahoj Kadaji, jak ti je? Doufám, že nám tu nenaděláš paseku, jako ve městě." Zasměje se dívka, své překvapení, že Kadaj žije, velice dobře skrývá.
"Tifa Lockhartová?" Zeptá se polohlasem a pokusí se posadit, díky čemuž se mu opět zamotá hlava. Rhapsodos ho chytne za ramena a opatrně opět položí. "Takže ty jsi-. K čertu."
"Ano, jsi přesně tam, kde si myslíš." Nadhodí dívka.
"Můžu s tebou mluvit, Tifo? Soukromě." Zašeptá posmutnělí mladík na lůžku. Barmanka přikývne a naznačí svému pomocníkovi, aby na chvíli šel ven. Ten pochopí a odejde. "Co všechno ví?"
"Všechno ne. Jen něco."
"Co jsi mu řekla?"
"Odpovím ti, když mi vysvětlíš, jak to, že žiješ."
"Tak to tě zklamu, já to nevím. Matka mi dala druhou šanci na život, normální život. Ale já se bál, že mě bude každý nenávidět a tak jsem si vymyslel to s tím cizincem, co vždycky přijde, dá si kafe a odejde. Pracuju, ale dávám si pozor, aby mi nikdy nikdo neviděl do obličeje. V práci mám vždycky šátek přes polovinu tváře, takže mě nikdy nikdo nepoznal. Ti šmejdi mě tajně sledovali a když jsme byli mimo lidi, zbili mě. To bylo, když jsem přišel pochroumaný prvně. Nevím, proč to udělali. Prostě jsem jim asi nesedl. Teď jsi na řadě s odpověďmi ty."
"Řekla jsem mu, že jsi vtělení Sephirotha, no nekoukej tak, býval to jeho přítel, ale taky jsem mu řekla, že ses vymkl jeho zlému já. Že tě sice chvíli ovládal, ale Ty osobně zlý nejsi. Neřekla jsem mu celou pravdu, ale ani jsem mu nelhala. Prostě jsem si pravdu jen pozměnila." Zazubí se a i Kadaj se usměje, poté Tifa ještě zašeptá: "Nemusí přeci vědět, že většinu těch špatností jsi dělal ze své vlastní vůle." Chlapec přikývne.
Dívka vyjde ze dveří, něco pošeptá Genesisovi a vymění si s ním místo u postele.
"Tak, ještě jsi mi neodpověděl, jak se cítíš, Kadaji."
"D-dobře. Díky za záchranu, Genesisi." Starší z mužů omámeně natáhne ruku a pohladí chlapcovu krásnou tvář, ten zrudne.
"Bál jsem se o tebe, víš o tom?" Zašeptá stříbrovláskovi do ucha, o které se jemně otře rty.
"O-opravdu?" Kadaj se zachvěje vzrušením.
"Opravdu, myslel jsem si taky, že jsem Ti něco udělal, že už ses takovou dobu neobjevil. Pak jsem to nevydržel a šel Tě hledat. A našel." Rhapsodos se usmívá. Neovládne své pocity, natáhne se k mladíkovi a něžně jej políbí na ústa.
Kadaj se zarazí a překvapením trochu ucukne. Rázem mu celým tělem projede proud, vyjde muži vstříc, obejme jej kolem krku a přitáhne se k němu co nejtěsněji.
Z kouta tuto romantickou chvilku pozorují tři páry očí. Modrý, šedo-zelený a zelený.
"No není to hezké?" Usmívá se Angeal Hewley.
"Jo a já se bála, že když mu dám druhou šanci, že něco provede." Přikyvuje Aerith.

Sephiroth se jen s úsměvem opírá o zeď a pozoruje člověka, jenž býval jeho schránkou a na svého bývalého parťáka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.