Soliders - Kapitola 1

25. listopadu 2015 v 23:51 | Shiruba |  Final fantasy
Tento příběh vypráví o dobách, kdy Angeal Hewley ještě žil a spolu s Genesisem Rhapsodosem a Sephirothem byl členem elitních vojáků Shinry.
Tehdy se Zack Fair, mladý učeň Hawleye seznámil s ještě o něco mladším vojákem Cloudem Strifem, který patřil do jeho oddílu. Dobře si rozuměli a stali se velice dobrými přáteli.

"Zacku! Kde ten kluk zatracenej zase je. Taky musí pořád někde lítat. A to si říká solider? Kde je nějaká zodpovědnost? Zacku!" Lamentuje Angeal a rázuje si to dlouhou chodbou hledajíc mladíka, který se mu jako již tisíckrát ztratil.
V dálce, na konci chodby zahlédne siluety dvou postav. Přijde rychlým, až nebezpečným krokem blíž a shledá, že jedna z osob je přesně ta, kterou tak dlouho hledá.
Oba mladí vojáci se čemusi smějí. Tmavovlasý zahlédne svého lektora, brunátného a očividně plně rozhodnutého svému učni způsobit nejednu velice nepěknou věc.
Zack ucukne a raději si ani nepředstavuje, co všechno by se mu mohlo stát. Ucouvne dozadu, ruce zvedne v obranném gestu před sebe, zazubí se a na jeho tváři se rázem objeví výraz nevinného štěněte, při čemž v očích jako by se rázem napsalo: Já jsem nic neproved, opravdu.
Blonďatý solider si pochopitelně změnu kamarádova chování ihned uvědomí a otočí se. Střetnou se oči chladné, jako sama smrt, lehce kalné modré barvy a naopak druhý pár očí, jasný a zářivý, jako letní obloha, plný života a radosti.
"Angeale! Nazdárek! Copak se děje?" Ptá se přiškrceně Fair a tajně doufá, že z tohohle vyvázne živý. O Clouda se nebojí, toho Hewley určitě nezabije, ale jeho by mohl.
"No nazdar, Zacku, zdravím Cloude. Zacku, proč myslíš, že by se mělo něco dít?" Angeal se ironicky usmívá a pozoruje osloveného laserovým pohledem.
"No, vypadáš nějak rozčíleně. Provedl jsem něco?"
"Ale vůbec ne, jen, mohl bys mi ty štěně zatracený vysvětlit, proč Tě musím zase všude nahánět a nikdy nejsi tam, kde máš být?!"
Zack už otevírá pusu, aby něco řekl na svoji obhajobu. Ale předstihne ho jeho světlovlasý společník.
"Můžu za to já, pane! Měl jsem jisté problémy a tak jsem požádal Zacka jakožto svého nejlepšího přítele a vůdce o pomoc. Prosím neviňte ho, nezaslouží si trest. Pokud má někdo jeho nepřítomnost na svědomí, tak jsem to já." Prvních pár slov doslova vykřikne. Zbytek proslovu naopak téměř provinile šeptá a modré studánky se upřou k zemi.
"To je v pořádku, Cloude, nic se neděje. Pokud dělal něco šlechetného, jako je pomoc příteli, tak se to dá pochopitelně omluvit. A navíc, přece jen patříš do jeho oddílu a o své muže se musí každý velitel umět dobře postarat. Já se jen lekl, že se mi opět někde schoval, šklebí se a dělá ze mě blbce." Po Zackovi střelí vražedný pohled, ale když se podívá zpět na druhého solidera, usměje se. "Bude ti teď vadit, Cloude, když Ti štěně opět na chvíli seberu? Potřeboval bych s ním totiž ještě něco probrat."
"Angele! Mluvíš o mě jak o zvířeti, nebo o nespolehlivém děcku!"
"Proč jak?" Ušklíbne se nejstarší z trojice a blonďáček neudrží záchvat smíchu.
"Hej vy dva! Tohle je spiknutí! Tohle považuji za útok na svou existenci!" Černovlásek zrudne a nafoukne tváře. Naštěstí pro něj právě přichází záchrana v podobě stříbrovlasého kolegy jeho mistra.
"Copak se tu děje?" Optá se s lehkým úsměvem dlouhovlásek.
"Angeal a Cloud se na mě zřejmě dohodli." Oznámí okamžitě zamračený solider s rukama v bok.
Strife se okamžitě opět rozesměje a Hewley taky nevypadá, že by se nebavil.
"Ale no to snad ne. Angeale, nevíš, že týrání zvířátek je zakázáno?"
"Sephirothe!" Vyjekne Zack a zbylí tři muži se rozesmějí.
"Tak jo mládeži, měli bychom jít dělat něco trochu užitečnějšího, než trápit štěně. Mladej, chceš jít s námi?" Vyzve černovlasá elita nejmladšího člena skupiny, který s úsměvem přikývne.
Zbytek dne Angeal se Zackem plní úkoly přijaté shora. Sephiroth dostal nějakou misi a Clouda vezme s sebou do terénu.
Večer se mají všichni sejít v Hawleyově pokoji.
Tmavovlásci jdou po chodbě a jejich živá výměna názorů je víc než jen slyšitelná.
Přijdou do místnosti a jejich přátele tam na ně už čekají, ovšem ve značně větším klidu.
"Ahoj kluci, tak jakej byl den? A proč jste zase v sobě?" Přivítá je Sephiroth.
"Ahoj, toho si nevšímej, to mi jen tak diskutujem. Den byl skvělej, až na to, že naše chytré štěně málem odpálilo vrtulník."
"To by se toho stalo, o jeden vrtulník víc, nebo míň." Usměje se zelenooký.
"To jo, ale on ho chtěl odpálit i s Turkama. A tím myslím s Turkama na palubě."
"Hups."
"Sám jsi řekl, ať spustím odpočítávání." Ohradí se Zack.
"Ano, ale já myslel u stopek, ne u bomby."
"No jo, ale to se neřeklo."
"Vidíš to a s tímhle já mám pracovat." Hewley pohlédne na blonďáčka.
"Angeal mě vůbec nemá rád." Zahudrá solider druhé kategorie.
"Nestěžuj si pořád."
"Ani jsi mi nepomohl, když na mě spadla ta stodola."
"Kdybys tam nelezl, nespadlo by to. Varoval jsem Tě, ale Ty si musíš furt stát za svým, tak se nediv."
"Ale vždyť já za nic nemohl!"
"Neřvi! Sephirothe, dám Ti, co budeš chtít, ale nechceš si to štěně vzít aspoň na chvíli k sobě? Dneska pořád jenom řve."
"Neřvu!"
"Proč ne, mám teď hodně úkolů v terénu, takže se nudit nebude." Usměje se dlouhovlásek.
"Budu Ti na sto-tisíckrát vděčný."
"Hej!" Mladého vojáka mrzí, že se ho jeho mistr chce zbavit a ani se ho nikdo nezeptal, jestli s přeřazením k Sephirothovi souhlasí.
"Ale nebudeš se náhodou bez svého štěňátka trochu nudit?" Napadne elitu.
"Vůbec ne, rozhodl jsem se totiž, že tadyhle Cloud potřebuje taky trochu zaučit, takže si ho na nějakou dobu vezmu na starost. Tedy, pokud bude chtít, samozřejmě."
"Ale moje jméno si skoro ani nepamatuje a na něco jako názor se mě neptá." Zabručí Zack.
"Tak dohodnuto. Já si vezmu na týden k sobě Zacka a ty k sobě kuře. Nevadí Ti, že teď budeš na čas patřit ke mě, Zacku?"
Cloud nad jeho oslovením zrudne jako uzrálé rajče a nervózně se usměje.
"Vůbec ne a děkuji za optání Sephirothe." Zack se na stříbrovlasého muže usměje, tímhle u tmavovláska doopravdy zabodoval. Na Angeala se zamračí jako na letitého nepřítele.
"Možná bychom měli jít spát, bando. Zítra se brzy vstává a nebude to zrovna den plný lenošení." Navrhne Hewley. Ostatní přikývnou, popřejí si dobrou noc a odeberou se do svých pokojů.
Cloud si všimne, že jeho dočasný lektor jde někam ven a rozhodne se jej následovat, jelikož není ani trochu unavený.
"Pane?" Osloví mistra sedícího venku a hledícího do nebe.
"Oh, Cloude, potřebuješ něco?" Mladík zakroutí hlavou v záporném gestu. "Pojď, posaď se ke mně. Co Tě trápí?"
"Jen mi vrtá hlavou, proč mě máte radši než Zacka. Znáte se přeci už dlouho a on k Vám vždy vzhlížel."
"Aha, přijde Ti, že se k němu chovám nespravedlivě, že?" Strife nezareaguje ze strachu, aby neudělal, nebo neřekl něco, co by muže mohlo rozčílit. "Hm, to není tak, že bych ho neměl rád. Víš, je to můj způsob tréninku. Pes se taky nikdy nenaučí povely, když mu to budeš jemně říkat a hladit ho při tom po hlavě."
"Už asi chápu. Chováte se k němu tvrději, protože tím víc ho pak bude těšit vaše uznání."
"Přesně tak. Jsem rád, že to chápeš, ale štěněti to prosím neříkej." Blonďáček opět přikývne a též se zahledí do hvězd.
"Takže za účelem pomoci jste taky Zacka svěřil Panu Sephirothovi?"
"Říkej mu jen Sephiroth, žádný Pan." Další přikývnutí.
Po chvíli zírání na oblohu si Cloud v klidu lehne do trávy, je to příjemnější, než sedět a zaklánět hlavu.
Angeal se pousměje a taktéž si lehne.
Leží tam spolu mlčky několik hodin. Občas jeden z nich něco prohodí, ať už o hvězdách, nebo o čemkoliv jiném. Mladší z obou soliderů nakonec pod hvězdami usne.
Hewley si toho po delší době všimne. Je to hezký pohled, na tu mladou, jemnou spánkem uvolněnou tvář.
Když se ochladí, usoudí, že by mohl Cloud nastydnout a tak jej vezme do náruče a odnese ho do útrob budovy.
Vnese uvolněné tělo do chlapcovy ložnice, položí jej na postel a sundá mu boty. Pak přes něj šetrně přetáhne peřinu, aby se nenachladil.
Stále shrbený u lemu pokrývky je z ničeho nic obmotán chlapcovými pažemi a uvězněn v láskyplném objetí.
"Cloude, co to děláš?" Zeptá se tiše, ale uvědomí si, že jeho věznitel je stále v říši snů a dle jeho výrazu velice hezkých. Nechce jej budit a tak se opatrně vysouká z bot a vklouzne pod přikrývku k chvějící se postavě, která se kolem něj ještě pevněji ovine.
Ráno se první k životu probudí Cloud. Co jej zmate hned po procitnutí je, že se nachází v posteli, dobře si totiž vzpomíná, kde skládal v noci hlavu. Druhé překvapení ho čeká, když pohlédne vedle sebe na lůžko, kde leží mistr Hewley.
Pochopí, že jej sem pětadvacetiletý muž zřejmě donesl. Při té myšlence lehce zčervená. Zbývá jediná otázka, proč tu s ním zůstal?
Tělo na posteli se pohne a černovlasý otevře své chladné oči.
"Dobré ráno, Pane."
"Dobré a neříkej mi furt Pane. Jsem Angeal. Jak ses vyspal?"
"Dobře, jak Vy?"
"Úžasně."
"Omlouvám se za hloupou otázku, ale proč jste spal u mě?"
"Protože se Ti nechtělo mě pustit."
"Aha, tak to se moc omlouvám."
"Není proč, věř mi, že kdyby mi to vadilo, dostal bych Tě od sebe násilím. Dost tlachů, je na čase jít pracovat." Vyhoupne se svižně do sedu a začne si obouvat těžké boty. Poté se postaví a pohledné na stále sedícího Clouda na lůžku, jak ho pozoruje. Tváří se tak nevinně, jako by zvířátko opouštěl bezdůvodně jeho páníček.

Slituje se nad tím stvořením a podrbe ho ve zlatavé hřívě. Mladík nečekaně zavře oči a k ruce se trochu přitulí. Angeal se nad tím pousměje a pokyne mu hlavou na znamení, že je čas jít. Strife přikývne a taktéž se obuje. Poté společně vyrazí plnit mise a úkoly, jež jim jejich nadřízený dal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.