Noc patří mě 3-2

8. listopadu 2015 v 23:25 | Shiruba |  Vlčí příběhy (Pro Haar)
Za branami zámku se ze mne opět stává vlk. Neohlížím se, jsem mrzutý, protože ta zpropadená ženská má pravdu. Jsem jen krvelačná stvůra a ta nikdy nebude nikam patřit, natož pak, aby někomu chyběla.
Cestou do svého útočiště se zastavím v jedné vesnici, je trochu větší, než byla ta moje. Lidé jsou ale o to podivnější. Jsou takový nepřátelští. Je vidět, že je to možná spíš městečko, než vesnice a obyvatelstvo je značně nafoukanější. Kdybych měl své běžné oblečení, což jsou staré, otrhané kožené kalhoty a tmavá tunika, zřejmě by mě odsud i vyhodili. Takhle si mě nějak nevšímají.
Zajdu do místního hostince, abych se jen tak zabavil a prohlédl si pořádně ty lidi. Opravdu je to tu samí boháč. Dokonce i kurtizány zde vypadají vcelku dobře. Dalo by se říci, že jsou opravdu hezké, ale nafoukané stejně jako ostatní.
Jedna z těchto dam ke mně přijde, nahne se přes stůl, až jí skoro ňadra vypadnou z korzetu a svůdně se mě zeptá, jestli bych si dal něco k pití, nebo zda bych chtěl využít jejích služeb. Zřejmě ze mne cítí peníze. To ještě neví, že jsem chudý jak kostelní myš.
Lehce se odsunu od stolu a ona se okamžitě uvelebí obkročmo, čelem ke mně na mém klíně.
"Uspokoj mě, jestli to dokážeš. Pokud ano, budeš odměněna, pokud ne, sama zjistíš, co se stane." Vyzvu ji chladně a ona se sebejistě ušklíbne. Rozepíná mi vestu pod pláštěm a potom i košili. Její hadí ruce se mi rozeběhnou po hrudi, zatímco její pánev se pohybuje na mém mužství. Žena se zarazí, protože si uvědomí, že to se mnou nic nedělá. Zkusí tedy jinou taktiku a jednu ruku přesune na můj stále v klidu spící úd. Druhou rukou nasměruje mou ruku na její poprsí a zadek. Pořád nic.
Když vyzkouší úplně všechno, zoufale si povzdechne a lehce rozhněvaně se na mě podívá.
"Dáte vy se vůbec vzrušit, chlape? Vždyť všechno co jsem dělala, by rozohnilo každého normálního muže!"
"Normálního muže možná. Ale to jste si milá dámo vybrala špatnou kořist. Já totiž vůbec nejsem normální." Oznámím jí klidně a upřu na ni své oči planoucí temnotou. Se zděšeným výrazem vstane a začne couvat.
"Co-Co jste zač?" Celá se třese, jelikož jí zřejmě konečně došlo, že to co před ní sedí, rozhodně není člověk.
"Jsem ztělesnění vašich nočních můr." Vstanu, přejdu k ní, přiblížím svá ústa k jejímu krku a rukama uchopím její stažený pas, takže to vypadá, že ji chci políbit na krku. Mé čelisti se však doširoka rozevřou a zuby změní tvar. Za chvíli saji horkou tekutinu z pomalu umírajícího těla.
Prostitutčino tělo padá bez života k zemi. Zraky všech přítomných se na mě v mžiku upřou. Jakýsi gentleman vstane a chce mi zřejmě něco říci, ale než stihne z úst vydat jediný zvuk, mé tělo se začne deformovat.
Ze začátku nikdo nic nechápe a pouze mě se zájmem pozorují, když ale před nimi stane dvoumetrový tvor, který varovně zavije, všechny zachvátí panika.
Někteří muži tasí své meče, jiní spolu s ženami utíkají ven. Po troufalcích, kteří se opovažují mi vzdorovat, se pustím nejdříve. Zbraně jsou proti mně nicotné. Trhám obyvatele toho přehýčkaného městečka na kusy.
Zabíjím každého, kdo se mi postaví do cesty, ale také kohokoliv, kdo se mi naskytne v zorném poli.
Někteří přežili, ale je jich pouze malá část, protože spousta těch ubožáků vyběhla s hrůzou z budov a to pro ně byla ta největší chyba.
Přeživší si snad budou navždy pamatovat, že svět není tak dokonalý, jaký ho znaly, ale že existuje i nebezpečí, které se tam může dostat zcela nepozorovaně.
Měli svůj ráj dokonalosti, stejně jako kdysi mi, ale bohužel, každý ráj na sebe přivolává zkázu.

Skvěle jsem se nasytil, aspoň teď nebudu mít delší dobu hlad. Taky jsem se uklidnil, což jsem rád, ještě bych mohl být nepříjemný na vlky. Je na čase vrátit se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.