Noční můra, nebo sen?

21. října 2015 v 0:19 | Shiruba |  Final fantasy
"Ahoj Tifo, nechceš nějak pomoct?" Mezi dveřmi stojí Rude a pozoruje černovlasou dívku jak pobíhá po baru.
"Rude! Hrozně ráda tě vidím a víš, že by se mi pomoc dneska i hodila?" Barmanka se na právě příchozího zářivě usměje.
Rude se chopí zástěry a začne mít nádobí, které se hromadí ve dřezu. Je tam sice myčka, ale v té není tolik místa, aby tohle všechno pobrala. Když skončí, jde roznášet hostům objednané nápoje
"Tebe mi poslalo snad samo nebe." Vydechne po práci černovláska. "A co že vlastně nejsi v práci?"
"Mám volno."
"Ale, copak to?"
"Vlastně mě o to poprosil tak nějak Reno, prej by se chtěl naučit zodpovědnosti a tak potřebuje, abych si já dal na čas dovolenou."
"Reno chce být zodpovědný? A není nemocný?"
"Spíš se těžce zamiloval a chce udělat dojem." ušklíbne se muž.
"Jo, taky jedna varianta. Tak ti děkuji za pomoc Rude a- chceš přespat tady? Nebo si hodláš udělat noční procházku po městě?"
"Projdu se, ale díky za nabídku." Usmějí se jeden na druhého a pak se agent odebere do temných ulic Midgaru.
V jedné z temných uliček cosi zahlédne a ztuhne, to co mu právě přeběhlo přes cestu vypadalo, jako jeden z té proklaté trojice stříbrnovlasých. Zakroutí hlavou a raději se vydá k domovu.
Ve svém bytě pak ještě dlouho přemýšlí zda je možné aby někdo z Kadajova gangu přežil.
O pár hodin později s chmurnými myšlenkami usíná a zdají se mu podivuhodné sny.
Ráno se Rude probouzí zpocený a vyděšený z nočních můr, ty však jako by se hned po probuzení rozplynuly a nezbyly z nich ani vzpomínky.
Přijde do koupelny a chvíli pozoruje v zrcadle svou tvář.
Po ledové sprše začne opět normálně přemýšlet a rozhodne se opět jít pomáhat Tifě.
Jde klidně opět opuštěnými uličkami města, když najednou si uvědomí postavu v dlouhém černém plášti stojící uprostřed cesty necelých jedenáct metrů před ním. Je k němu otočena zády a k tomu má kapuci, ale on si je zcela jist, že tu osobu zná, jen si není schopen vzpomenout odkud.
Muž v plášti pomalu otočí hlavu k bodyguardovi, kterému konečně pomalu dochází, kdo to před ním vlastně stojí. Dech se zadrhne v krku a srdce překvapením vynechá pár úderů. Z očí si sundá brýle, aby se ujistil, že to co vidí, je skutečně pravda.
Před ním stojí nepřítel, v celé své hrůzné kráse. Dlouhé stříbrné vlasy mu spadají přes ramena jako třpytivý vodopád, tvář je stejně dokonalá jak si jí pamatuje, jen oči jsou jiné, takové jasnější. Stále jsou žluto-zelené jako oči kočky, ale zorničky jsou lidské. Je v nich více lidskosti a zvláštní, pro Ruda nevysvětlitelný lesk.
Nejednou agent ani neví, zda ten, kdo před ním nyní stojí, je skutečně ten stejný Yazoo, jako ten, který se je snažil tolikrát zabít.
Než si stihne utřídit myšlenky, zelenooký se otáčí a odchází. Rude nezasahuje, nechává ho prostě odejít a jen se zmateně dívá na jeho v dáli mizející záda.
Konečně dorazí do kamarádčina baru, Tifa naštěstí na agentovi nic nepozná a ač o tom netuší, trochu zklidní jeho zmatené myšlenky. Celý den si při práci povídají a čas jim velice rychle uteče.
Večer se opět vrátí domů a téměř hned propadne snům, které se s prvními paprsky ztrácí jako první sníh.
Takto jde den za dnem, až je konec agentovi dovolené. Návrat do práce muži pomáhá zapomenou na podivné setkání s nepřítelem, nebo už jen bývalým nepřítelem?
Jedné noci Ruda vzbudí zvláštní pocit, pocit že je něco špatně. Z ničehož nic ucítí, jak jej kdosi hladí po hlavě. Jemně a klidně, jako by to bylo v pořádku. Po chvíli vymrští ruku a uchopí zápěstí nezvaného hosta, poté otevře oči a zahledí se na toho, kdo ho v myšlenkách provází dnem i nocí.
"Yazoo." Zašeptá do tmy. Stříbrnovlásek v klidu sedí na židli vedle postele, slabě se usmívá a pozoruje ho. Zdá se, že fakt, že se Rude vzbudil, jej nějak neděsí, právě naopak, natáhne druhou ruku a pohladí ho po tváři. Poté jemně vyprostí své zápěstí z drtivého sevření, ladně vstane a odejde k oknu. Tam se naposledy ohlédne na nic nechápajícího agenta a vyskočí ven.
Majitel bytu zůstává jen nehybně sedět na posteli a netuší, co si o tomto setkání má myslet. Proč tu byl? A co se to vlastně stalo? Myšlenky mu letí hlavou jako šíp.
Ani neví jako dlouho tak seděl s pootevřenými ústy a hleděl k oknu, možná hodinu, možná víc? Kdo ví? Nakonec si zoufale lehne, obejme polštář a usne neklidným spánkem.
Přes den přemýšlí, co má dělat, potřeboval by pomoct, ale Reno je citlivý asi jako pařez, šéf by to taky nemusel zrovna pochopit, Shionovi a Eleně by kleplo, tak zbývá jediný člověk, který by mu mohl pomoct.
Večer se vydá přímo do baru.
"Ahoj Tifo."
"Ahoj Rude. Netrápí tě něco?"
"Dalo by říct že jo a myslím, že jsi jediná, kdo by mi mohl pomoci."
"Jak vidím, je to naléhavý, tak tu chvilku počkej." odběhne a po chvíli se vrátí v doprovodu Clouda, Cida a Yuffi. "Když něco zničíte, vyspravím to vaší kůží, to platí především pro vás dva Cide, Yuffi, chráň vás ruk matky. Cloude? Zvládneš je tu?"
"Ale jo, neboj." Pousměje se na kamarádku a jde obsluhovat bar. Černovlasá barmanka si jen povzdechne a odvede Ruda do obytné části budovy. Posadí se do křesla a pokyne hostovi, aby se také posadil.
"Tak, copak trápí duši tvou?"
"Jak bys reagovala, kdyby jsi šla domů a v polovině cesty viděla někoho, nepřítele který má být mrtví, další den by se dotyčná osoba objevila záhadně u tebe v bytě a chovala se k tobě, jako k někomu hodně blízkému, ale potom by jen se úsměvem zvedla a vyskočila z okna?"
"Páni, tak to jsem nečekala. Tak za prvé, koho jsi viděl?"
"Nebudeš dělat ukvapené závěry, když ti to řeknu, že ne?" Nenápadně na dívku pohlédne a když uvidí její ironický výraz radši řekne pravdu. "Jde o Yazooa."
"No, bála jsem se, že řekneš Saphiroth, ale jsem ráda, že tak zlé to zas není. Jak probíhalo vaše setkání, kdy jsi šel domů?"
"No, šel jsem, byl jsem zamyšlený, pak jsem před sebou viděl osobu v dlouhém černém plášti, s kapucí přes hlavu. Nevěděl jsem kdo to jr, dokud se na mě neotočil. Chvíli jsme se pozorovali navzájem a on pak prostě odešel."
"Pak jsi přišel domů a on byl ve tvym bytě?"
"No, to ani né. V noci mě vzbudil zvláštní pocit a když jsem otevřel oči, seděl tam u mí postele a hladil mě po hlavě, pak se zvedl a skočil z okna. Víš co je ale na tom všem nejzvláštnější?"
"Že neřekl ani slovo?"
"No, to taky, ale má lidské oči." Tifu to trochu překvapí, pak se ale usměje a zamyslí se.
"Myslím, že tě má asi rád. A ty oči si neumím vysvětlit jinak, než že už je prostě normální, už v sobě nemá buňky Jenovy."Rude ztuhne, sice ho to napadlo, ale nebyl si jistý.
"Co mám tedy podle tebe dělat?"
"To záleží na tom, jestli k němu taky něco cítíš. Pokud ne, měl bys mu to říct a pokud jo, neměl by ses tomu bránit." Mluví klidně a zdá se, že jí přítelův problém nějak nepřekvapil.
"Tebe to nezneklidňuje?"
"Vlastně ani ne. Je hezké vědět, že tě má někdo rád, ne?"
"Když je to nepřítel, tak je to spíš děsivé."
"Budu muset jít a nezapomeň, nepromarni svou šanci." S těmito slovy odchází.
Rude se pomalu šourá domů, kam dorazí až po půlnoci. Hned ve dveřích ucítí přítomnost někoho dalšího. Rychle zavře dveře a rozsvítí.
Je to přesně ten, koho očekával. Leží nahý, pouze do poloviny těla přikrytý dekou na jeho posteli a spí jako andílek.
Agent tiše přijde k lůžku a postavu na ní pořádně přikryje, aby nenastydla. Pak se v klidu svlékne a jde do sprchy. Když se vrátí, mladík na jeho posteli je vzhůru a pozoruje ho se svým typickým milým úsměvem.
Rude pouze s ručníkem kolem pasu přejde k stříbrnovlasému a pohladí jej po vlasech. Yazoo se k němu trochu přitulí, obejme ho kolem pasu a svou hlavu položí na mužovo rameno.
"Nevadí ti, že tu jsem?"
"Ne, nevadí. Přežili i ti dva?"
"Ano, ale kde jsou nevím. Každý jsme se probudil jinde. S Kadajem už jsem se viděl, on šel hledat Loze a já-"
"šel za mnou?" Dořekl za něj Rude, když viděl, že to sám asi neudělá. Zelenooký přikývne a vděčně se podívá své lásce do očí. "Proč?"
"Protože tě nadevše miluji, Rude." Najednou je jeho hlas pevný a vážný, stejně tak i výraz v jeho obličeji.
Bodyguard pohladí tu krásnou tvář před sebou, políbí jemná, rozechvělá ústa a donutí mladíka lehnout si.
"Také tě miluji, Yazoo." Zašeptá a pousměje se nad tím, jak jeho společník rudne. Pevně ho obejme a vdechuje vůni jeho krásných vlasů.
"Ale co tví přátele a hlavně tvůj parťák a šéf, nebojíš se že jim budu vadit?"
"Nemusí o nás přeci nikdo vědět."
"City utajené před světem?" Dlouhovlásek se zasměje.
"Přesně tak. A můžeš tu i bydlet, kdybys chtěl. Já bych za to byl moc rád." Bývalý nepřítel se rozzáří, skočí Rudovi kolem krku, až jej povalí pod sebe a láskyplně ho políbí na rty.
"Tak jo. Děkuji ti, za všechno."

Yazoo se schoulí svému novému milenci do náruče a ve společném obětí usnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.