Nenávist je jen trochu jiný druh lásky-část 5

7. října 2015 v 1:39 | Shiruba |  Final fantasy
"Ahoj Reno, mám po tebe milou zprávu, máš vylepšený a nově natřený a nablýskaný vrtulník." Pozdraví ráno s úsměvem svého kolegu Shion.
Zrzek do této chvíle dosti ospalý se rázem probere a zděšeně na černovláska pohlédne.
"J-jak vylepšený?"
"No, naše malá Elena si s ním včera trochu hrála."
"Do pr-"
"Rozmysli si co řekneš."
"-kýnka dubovýho."
"Už jsem se lekl."
Agent ihned přiběhne ke svému stroji a zaraženě naň hledí, vypadá úžasně. Teď musí uznat, že se to agentce opravdu povedlo. Dopravní prostředek má ve své nynější podobě má jako podklad černou barvu a po celém trupu jsou namalovány dokonale realisticky plameny. Stejně vypadá i vrtule a muž nepochybuje o tom, že když se točí, dávají obrazce dojem, že je ohnivá.
"WOW, no páni."
"Doufala jsem, že když budeš mít oficiálně svůj vlastní, originální vrtulník, že budeš opatrnější na něj, na sebe i na lidi uvnitř." Ozve se Elena, které si až do teď nevšiml.
"To jsi dělala sama?"
"No, Shion a Cissnei mi trochu pomáhali s barvením, ale vyšlo to z mojí hlavy." Přizná dívka, ale je vidět, že je na své dílo opravdu hrdá.
"Jste skvělí." Reno mladší agentku málem povalí na zem, když jí radostí skočí kolem krku, totéž pak učinil i u jejího parťáka. Agenti se usmějí a plácnou si.
Reno si po dlouhé době připadá opravdu dobře, byl doopravdy nadšený a tak ihned vyzval své tři přátele, aby se sním šli proletět. Tsenga a malou blondýnku si bohužel zavolal kvůli něčemu šéf a tak letěl jenom Rude.
Zrzek zkoušel, co všechno díky kamarádce nyní vrtulník umí, rozhodně létal o dost lépe a plynuleji. Taky lépe zatáčel. Ale jedna z pro muže nejúžasnějších věcí na něm je, že je nyní vybaven i vysunovacími zbraněmi a to hned několika typy, taky umí házet bomby, nebo jen nášlapné miny. Ale za co je opravdu nejvděčnější je, že tam má nádherné nové radio, s CD a DVD.
Když konečně trochu vyčerpal své nabité nadšení, uvědomil si, že jeho parťáka zřejmě něco trápí.
"Co se děje, kámo?"
"Nic, to nic, Reno."
"To vykládej Rackům, ty tě stejně nebudou poslouchat. Tak co si leží na srdci?"
"Strife, nevím co s ním mám dělat, je mi ho líto."
"A sakra a zkoušel sis s ním jednoduše promluvit?"
"Samozřejmě a to hned několikrát, ale vždycky se buď vypaří dřív než k němu dojdu, nebo si vymyslí nějaké dobré argumenty, jako například, "Promiň, Tifa potřebuje pomoct v baru." nebo "Mám moc práce.". Prostě se mi od té chvíle vyhýbá jak čert kříži."
"A ty ho jako necháš, aby ti jako nasadil brouka do hlavy a nutil tě, aby ses cítil provinile? Tak ho jednoduše někde odčápni, zpacifikuj ho a donuť ho, ať tě poslouchá."
"Tobě se to zase mele. Neříkej mi že ty bys něco takovýho Rufusovi, nebo Lozovi udělal."
"No, víš, to není totéž. U mě a těch dvou jsou sympatie zřejmě oboustranné, ale ty ke Cloudovi nic necítíš, ne?" I přes to, že mluví o svých citech je klidný a hovoří o tom jako o běžné a nedůležité věci, která se prostě jen tak říká."
"Cítím k němu soucit a lítost."
"A co touhu? Touhu obejmout ho, setřít mu slzy, pohlédnout do jeho zničené a zoufalé tváře a přesvědčit ho, aby se usmál a že je všechno v pořádku. Touhu, pomoct mu když má problém, touhu být pro něj první i poslední-" Pilot se odmlčí a čeká až to kamarád vstřebá, ten na něj ale jen zaraženě zírá a nechápe, co si o tom všem má myslet.
"Na někoho, kdo má rozporuplné pocity a srdce rozervané vedví, ti to docela mluví." Nyní si Rude uvědomí, že se přecejen něco v zrzkově pohledu změnilo. Už se nedívá tak bezstarostně, jako ještě před chvílí. V tuto chvíli se sice usmívá, ale oči jsou smutné a skoro lesklé. "R-Reno? Dobrý?"
"Víš brácho, ty to máš jednoduchý, můžeš ho přijmout, nebo ho odmítnout. Je to jedno, když ho odmítneš, můžeš si být jistý, že ti jednou odpustí, nebo své city jednoduše zapudí a bude předstírat, že se nikdy nic nestalo. Ale odpustí mi Rufus, když si vyberu jeho nepřítele? Nebo Loz, nebude mě pak nenávidět? Život je o rozhodování, příteli a to není skoro nikdy jednoduchý. A když neumíme rozhodovat ani sami o sobě, jak potom přežít život plný nástrah? Když nás zničí každá citová vlna, nemůžeme žít." Domluví a vystoupí z vrtulníku, jeho holohlavý společník si až nyní uvědomí, že přistáli. Ještě chvíli hledí na palubní desku, než se zvedne a taky vystoupí.
Ještě ten den se Rude vydává hledat bývalého solidera. Oběví ho přesně tam, kde čekal. Na místě, kde se se mu blonďák poprvé vyznal ze svých citů.
Potichu přistoupí k osobě klečící na zemi a uchopí ji za rameno. Muž sebou trhne, otočí se a zděšeně pozoruje vetřelce.
"A, to jsi ty, co potřebuješ?"
"Mluvit s tebou."
"Není o čem." Cloud se zvedne a chce odejít, Rude jej však ještě zachytí za paži a otočí k sobě.
"Prosím Cloude, nech mě ti to vysvětlit."
"Ne, Rude, myslím, že to chápu." odvětí smutně se skloněnou hlavou.
"Ne, Cloude, nechápeš. Mám tě moc rád, ale pochop, jsem jen zmatený. Dej mi šanci si to všechno urovnat v hlavě a v srdci. Nechci být tvůj nepřítel, ani nechci aby ses mi vyhýbal. Nedal jsi mi šanci ti to celé vysvětlit." Blonďák se na agenta usměje a oči se zalesknou slzami. Najednou se mu vrhne do náručí. Rude ho obejme a pohladí po vlasech. Najednou se cítí o dost lépe, teď když ví, ž je tato záležitost urovnána. "Tak, dobrý?" Strife přikývne, ale z očí mu tečou slzy. Agent mu je jemně setře a rázem mu v hlavě vyvstanou slova jeho parťáka: ""A co touhu? Touhu obejmout ho, setřít mu slzy, pohlédnout do jeho zničené a zoufalé tváře a přesvědčit ho, aby se usmál a že je všechno v pořádku. Touhu, pomoct mu když má problém, touhu být pro něj první i poslední-"
"Díky Rude." zašeptá Cloud, Rude se na něj šťastně usměje.
"Asi bychom už měli jít, co říkáš."
"Jo, asi máš pravdu." Pozvolna se tedy oba vydávají zpět na povrch země, cestou si povídají a usmívají se.
Reno dokud byl se svými přáteli, byl šťastný, ale vždy, když se vrátí domů a osamí, padne na něj zoufalství. Již asi před týdnem se rozhodl pro Rufuse, toto rozhodnutí se jej zhostilo, když byl s Rudem vyzkoušet nový vrtulník. Za prvé měl strach, že by mohl přijít o práci a taky mu to přišlo rozumnější, přece jen, s ním už něco jako vztah má a navíc vztah s Lozem by mohl být až příliš nebezpečný. I přes to, že mu to přijde logické a správné, nedokáže se uvolnit. Cítí se prázdný.
"Když nás zničí každá citová vlna, nemůžeme žít." Tato slova vyslovil on a v poslední době si je dost často opakuje.
Schoulí se u dveří do klubíčka a nechá ze svých očí proudit slané potůčky.
Den plyne za dnem a rudovlasý bodyguard si čím dál víc uvědomuje, že to nezvládá. Nemám sílu, ani odvahu požádat o pomoc přátele. Co by jim vlastně řekl? Jediný, kdo by to jakž takž mohl pochopit je Rude a ten má i bez něj dost svých problémů. Musí se s tím vypořádat sám.
Po měsíci skrývaného utrpení to Reno už zkrátka nezvládne. Vezme papír a tužku a napíše dopis kamarádům a Rufusovi. Dopis nechá na svém stole a odejde z bytu.
Nyní stojí na srázu a dívá se na Midgar, město bolesti i radosti. Oči má zarudlé a na tvářích se mu objevují další a další slzy. Kůže je lehce prošedlá, díky silnému nedostatku spánku a psychickému utrpení. Rty jsou napuchlé a rozkousané do krve. Vypadá uboze, ale hlavně se tak cítí.
"Nedokážu vzdorovat citovým vlnám, nedokážu se rozhodnout, nedokážu teda ani přežít v tomhle světě. Nemám právo, ani sílu tu žít." Řekne si v duchu a pohledné do prázdného prostoru pod sebou.
"Reno?! Kámo! jsi tu? To jsem já Rude!" Agent vejde do kamarádova bytu a celý jej prochází, najednou si všimne vzkazu na stole, vezme jej do rukou, rychle ho projede očima a málem upadne do mdlob ze slov na papíře. Dopis upustí na zem."Reno!" Vyběhne z bytu a okamžitě začne kontaktovat Shiona, Elenu, Clouda a ostatní.
Chvíli po Rudovi se do místnosti oknem vplíží krátkovlasá postava s kočičíma očima, všimne si papíru na zemi a přečte si jeho obsah:
Drazí kamarádi, mám vás všechny moc rád a je mi moc líto, že to došlo tak daleko, ale nemám sílu bránit se příkořím osudu a tudíž nemám právo žít. Dlouhou dobu jsem vás klamal, všechno bylo super, to ano, jen dokud jsem nezůstal sám. Mé emoce mě přemohly a já se to rozhodl skončit. Ve svém milostném životě jsem se rozhodl pro Rufuse, ale mám zoufalý pocit viny. Nedokážu se s tím vyrovnat. Doufám, že mi jednou odpustíte. Sbohem
Reno

"Ne." zašeptá jen stříbrnovlasý a vyskočí oknem zase ven, tam pohlédne na lokalizátor, sedne na svou mohutnou motorku a vyjede nejvyšší možnou rychlostí za svým cílem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 9. října 2015 v 21:53 | Reagovat

Rude a Cloud jsou pro mě spolu trochu nepředstavitelní...
Chudák Loz a Rufus, Reno nesmí zemřít! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.