Děkuji ti - 2 část

16. října 2015 v 1:08 | Shiruba |  Yu Yu Hakusho
Hiei se už dva týdny neukázal u žádného z členů týmu Urameshi. Ani ve městě jej nikdo nezahlédl. Yusuke aniž by věděl vůbec proč, si nyní neustále udržuje svůj pokoj i zbytek domu v čistotě. A svojí maminku drží co možná nejdál od alkoholu. Stále má v hlavě výčitky, že démonek odešel kvůli tomu chaosu, jež tu býval.
S Kuramou se od jejich poslední hádky nebaví. Kuwabarovi se svěřil co se všechno stalo a i Kazuma se rázem jejich rudovlasému kamarádovi začal vyhýbat.
Uplynul patnáctý den od zmizení černovlasého mladíka. Yusuke Urameshi se právě chystá ke spánku. Už má zavřené oči, když v tom uslyší, jak se otevírá okno. Chvíli se zarazí a pozorně poslouchá. Někdo právě vstoupil do jeho pokoje. Okno se zase zavře.
"Fajn, takže zloděj to asi nebude, ten by nezavíral okno." Prolétne majiteli pokoje hlavou.
"Dobrý večer Yusuke, neruším? Já vim, že nespíš, tak si ze mě nedělej blázny."
"Ahoj Hiei, máš pravdu nespím. Můžeš mi vysvětlit proč se mi o půl dvanáctý v noci vkrádáš do pokoje jako zloděj?" Rozsvítí lampičku a pohlédne na vetřelce. Je celý potřísněný krví a na obličeji má obrovský krvavý šrám. "Proboha Hiei! Co se ti stalo? Sedni! Ošetřím ti to! Jelito, jak sis to prosím tebe udělal?"
Jaganshi se posadí na lůžko a nechá se v tichosti ošetřovat. Yusuke je při péči sice trochu nemotorný, ale je znát že se snaží.
"Vypadá to tu jinak než posledně."
"No, jo. Začal jsem si uklízet."
"Proč? Nikdy ti to přeci nevadilo."
"No, mě ne, ale trochu mě hlodalo svědomí."
"Teď nechápu."
"No, mysle jsem, že jsi odsud zmizel co nejrychleji, protože to tu není útulný jako u Namina."
"Aha. Ale já odešel z úplně jiných důvodů, víš?"
"Opravdu?"
"No, jo. Potřeboval jsem si něco vyřídit v zásvětí a taky jsem se bál, že budu zase někomu jenom na obtíž." Urameshi překvapeně vykulí oči.
"Hiei, dobře víš, že když se MĚ něco nelíbí, dám to dost jasně najevo a řekl jsem snad, že bys mi tu překážel, nebo, že tě tu nechci? Naopak, jsem rád za společnost."
Oba kamarádi na sebe pohlédnou a začnou se smát.
"Tak a teď vyklop jak jsi přišel k tomu super šrámu."
"Když už, tak šrámům."
"Vypadaj i ty ostatní takhle hnusně?"
"No-"
"Takže jo, ukaž, zašiju ti je."
Hiei si sundá triko a Yusukemu se naskytne pohled na obří rýhu táhnoucí se od pravého ramene až pod kalhoty k levému boku.
"Panenko skákavá. Co si myslíš ty magore? Vždyť můžeš mít otravu, nebo něco!"
"Já? Jsem přeci démon." Mladíka pobaví a potěší zároveň, jak se o něj Urameshi stará.
"I ty můžou natáhnout brka!" Položí menšího kamaráda na postel, trochu mu stáhne dolní část oděvu a začne s operací.
Nejprve ránu řádně vydezinfkuje, což samo o sobě je dosti nepříjemné a pak ji začne stejně jako předtím obličej zašívat.
Hieie po chvíli začne tato nevýhodná pozice, ve které je dosti zranitelný znervózňovat. Cítí se vysoce nesvůj, když se Yusukeho prsty jemně dotýkají jeho kůže. Dech se mu ovšem zadrhne v hrdle, když se ošetřující sehne k jeho boku, aby překousl nit a dotkne se při tom svými horkými rty jeho pokožky. Trochu ucukne, jako by se do dotkla smrt.
Mladík zdvihne hlavu a spatří Hiovi do široka rozevřené oči a pootevřená ústa v němém výkřiku.
"Udělal jsem Ti něco? Jestli jsem Ti ublížil, tak se moc omlouvám."
"Ne, to je dobrý." Jeho hlas zní trhavě.
"Ještě něco, co by stálo za zašití?"
"No, možná radši ne." Zrudne a dívá se kamkoli, je ne na toho kluka, jež klečí vedle něj na zemi a pozoruje ho jako věrný pes svého pána.
"Proč mi to nechceš ukázat?"
"Je to potupné."
"Vždyť já se ti smát nebudu, tak ukaž."
Jaganshi se postaví a sundá si černé kalhoty. Célé stehno má rozervané několika škrábanci sahajících mu až ke klínu, zřejmě od drápů nějakého trochu většího démona.
Urameshi nakloní hlavu na stranu, zašklebí se a těká pohledem ze silně krvácející rány na tvář toho blázna.
"Neděláš si ze mě náhodou srandu?"
"Říkal jsem, že je to potupné."
"O tom já nemluvim. Já mluvim o tom, žes mi tu mohl vykrvácet a neřekl jsi ani píp."
"Píp."
"Trochu pozdě na pípání, ne?" Protočí oči v sloup a dá se do ošetřování. Když však dezinfikuje horní část rány, omylem se hřbetem ruky dotkne rozkroku druhého chlapce.
"Ahhh." Hiei zasténá a ztuhne. Yusuke se podívá do jeho rudé tváře, aby zjistil, zda kamarádovi nějak neublížil. Až teprv po chvíli si uvědomí co se vlastně stalo a co Hiei myslel tím "potupné". Trochu také zrudne a radši se dá do pokračování v činnosti.
Už zašívá ránu, při čemž však u třísel nezabrání střetu s místem vysoké citlivosti a to v kontaktu trvajícím déle než pár sekund.
"Ahhh! Yusuke! Ahhh." Démon se začne svíjet a sténat, jak je mu dotek příjemný.
Když je Yusuke konečně hotov s operací, pohlédne na chvějícího se kamaráda, jak ztěžka oddychuje, pak si všimne, že mu způsobil drobný problém. Nasucho polkne a svou dlaň přiloží opět a tentokrát záměrně na černovláskovo přirození. Opět se ozvou steny slasti.
"Yusuke, co-co to děláš?"
"Napravuji co jsem způsobil." Šibalsky se usměje a stáhne látku dolů. Pohladí ho po celé délce. Hiei ho zděšeně pozoruje, co chce vlastně dělat, ale nebrání se. Nemá na to sílu. Je oslabený z bojů a ještě víc z doteků jeho kamaráda.
Urameshi chytne úd pevně do dlaně a olízne ho.
"Aaah! Yusuke!"
"Šššt, neboj se. Neublížím ti." Po těchto slovech ho vezme do úst a začne si ho pěkně pomaličku zasouvat a zase vysouvat z pusy.
Hiei si zakryje rty rukama, aby nevykřikl nahlas a vyvrcholí do kamarádovy dutiny ústní. Yusuke vše spolyká. Pak se natáhne nad obnaženého mladíka a obejme ho.
"Odpusť mi, jestli jsem ti teď nějak ublížil." Odpovědí mu je, opětování obětí.
"Děkuji ti Yusuke. Za všechno."
Urameshi půjčí Hieiovi košili na spaní a ve společné náruči se odeberou do říše snů.
Ráno se Hiei probudí sám. Na psacím stole je ale vzkaz.
Dobré ráno Hiei, nechtěl jsem Tě budit. Šel jsem do školy. Nepodpal mi prosím pokoj, ale jinak se tu ciť jako doma.
Mám Tě rád.
Yusuke
Ohnivý démonek se mimoděk usměje a zaleze si zpátky do postele.
"Servus Yusuke, dneska se tváříš nějak šťastně, stalo se něco?"
"Čus Kazumo, Hiei se vrátil, je sice jak řešeto, ale vrátil se."
"To je super. Jakto že je jak řešeto?"
"Ale, hrál si v Zásvětí s nějakými démony na zubatou a drápatou a má z toho tělo samej šrám."
"Šikovnej. Jo něco jsem zjistil, něco, co by mohlo tebe i toho odrzlýho parazita, co se předpokládám teď vyvaluje ve tvý posteli." Kuwabara se ušklíbne.
"Povídej."
"Zjistil jsem, kvůli komu červená hlava vyhodila Hieho."
"Tak to mě doopravdy zajímá."
"Znáš Ahariu, jeho sousedku? Tu mladou jemnou slečinku."
"Vim o koho jde, počkat neříkej mi, že kvůli tý potvoře jen tak vyžene kamaráda! Tak jo, jsem vzteklej!"
"Počkej, kam jdeš?"
"Za Minaminem. Jdeš se mnou?"
"Jo." Oba chlapci rázně odejdou za bývalým kamarádem.
"Suichi!" Rudovlásek si právě povídá se svou přítelkyní, když uslyší Yusukeho hlas, otočí se a v tu chvíli dostane pěstí do obličeje. "Ty hajzle!"
Dívka vyjekne a pomáhá své drahé polovičce na nohy.
"Co sakra blbneš?" Zakřičí Kurama a ze rtů a z nosu mu teče krev.
"Ty! Tys vyhnal někoho, kdo by za tebe dal život, kvůli holce co tě za chvíli stejně opustí?! Seš normální?"
"Co je ti do toho s kým jsem a s kým ne!"
"Ty parchante! To tě ani trochu nezajímá, že Hiei včera málem umřel?" Ve Suichim zatrne.
"Ale já za to přece nemůžu!"
"Ne! Ale měl jsi to být ty, kdo mu ošetřoval téměř smrtelné rány! To ty jsi měl v noci vstávat a kontrovat, jestli je tvůj přítel v pořádku! On ti věřil nejvíc na světě! A ty? Ty se mu odvděčíš takhle! Stačilo mu říct v klidu, že pořebuješ, aby na chvíli odešel, že si tam chceš přivíst holku! Ale ty ne! Ty jsi mu musel vyčíst to, co jsi mu sám nabídl a dal a vyhnat ho! A to jen kvůli týhle!" Urameshimu tečou slzy vzteku a bolesti. Najednou ho někdo chytne za rameno a on se otočí. Stojí tam Hiei a upřeně se na něj dívá.
Rudovlasý se zděsí, co to má mladík na obličeji, ale než stihne cokoliv říct, ujme se slova příchozí.
"Nerozčiluj se Yusuke, nemá to smysl. K čemu je kamarád, který tě vymění za hezký tělo nějaký holky. K ničemu. Škoda, je vidět, že v sobě nemáš ani trochu Yokovi hrdosti. Nezasloužíš si říkat JEHO jménem, Suichi."
"Ale, neříkal jsi náhodou, že už mě nechceš nikdy vidět?"
"Já taky nepřišel za tebou, ty se běž bodnout. Já přišel za Yusukem. Myslím totiž, že ani on, ani Kazuma, nemají zapotřebí být ve společnosti takové havěti jako jsi ty." I přes hořkost v hlase a nenávist v očích zůstává mladý démon zcela klidný.
"Že zrovna ty máš co říkat o havěti!"
"Pojď Yusuke, jdeme než nás ta hysterka propíchne nehtíkama. Teď nenarážím na Vás, dámo. Ale na tohle." Pohodí hlavou k Minaminovi, pak chytne Urameshiho za zápěstí a dají se i s Kazumou, který se na Suichiho ještě jednou smutně podívá na odchod.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.