Děkuji ti - 1 část

15. října 2015 v 22:45 | Shiruba |  Yu Yu Hakusho
"To nemůžeš myslet vážně? Ty mě vyhazuješ?" Hiei zírá na kamaráda, který mu právě oznámil, aby odešel z jeho domu, ve kterém se před rokem zabydlel.
"Myslím to smrtelně vážně. Ty prostě nechápeš, že se potřebuju učit. Neustále otravuješ, spíš na MOJÍ posteli a já si sem nesmím ani nikoho přivést, protože ty bys to celý zkazil!"
"Nikdy ti nevadilo, že na tebe mluvím! Nebo že se ti dívám při učení přes rameno. Na to, že spím v tvý posteli sis sice občas stěžoval, ale vždycky se zdálo, že to myslíš ze srandy! A o tom, že bys sem chtěl někoho vzít jsi už tuplem nemluvil! Nebyla o tom nikdy ani zínka a navíc jsi to byl ty, kdo mi nabídl tu bydlet!"
"Ano a teď chci aby jsi odešel! Hned!" Hieovi se po tvářích začnou kutálet horké slzy. On, který pro něj byl vždy oporou. ON, který se ho vždy zastával před ostatními, ho vyhání.
"Fajn. Jak chceš! Nevím sice, kdo ti tak zamotal hlavu, že kvůli ní, nebo němu vyhazuješ nejlepšího kamaráda, ale když mě tu nechceš, nebudu ti dále ničit život. Ale už nikdy, opakuju nikdy mě Kuramo nevyhledávej. Už tě nikdy nechci vidět, protože tohle od tebe opravdu není fér. Sbohem." Hiei zchladne jako dřív, oči potemní, jako by se z nich vytratil všechen cit. Projde klidným krokem kolem Suichiho a oknem vyskočí ven.
Dojde do parku, vyskočí si na strom, kam sedával i dřív a jen bezmyšlenkovitě pozoruje město.
"Ahoj Hiei, copak to už tě Kurama vykopl, nebo co?" Ozve se odkudsi ze zdola Yusukeho posměvačný hlas. Mladík se na narušitele jen znuděně podívá ale jinak ho okázale ignoruje. Urameshi se zarazí, tady něco není v pořádku.
Když se vrací domů, potká se s Kuwabarou.
"Ahoj Kuwabaro, nevíš co se stalo? Hiei vypadá jako hodně špatně naladěný vrah a sedí zase jako dřív v parku na stomě."
"Čau, nic nevím, ale zkusím něco zjistit."
"Díkec, tak dej pak vědět."
"Ok, zatím čaues."
"Čus."
Další den ve škole:
"Kuramo?"
"Ah, ahoj Kazumo. Potřebuješ něco?"
"Ve svý podstatě. Co se stalo mrňousovi?"
"Myslíš Hieie? Vyhodil jsem ho." Říká to, jako by mluvil o něčem obyčejném a nepodstatném. Druhému chlapci spadne čelist až na podlahu.
"Proč? Vždyť je to tvůj nejlepší přítel!"
"Byl. Řekl, že už mě nikdy nechce vidět."
Yusuke jejich rozhovor také vyslechne a krev mu ztuhne v žilách.
"Pro pána krále, co jsem to udělal?" Pohlédne zděšeně z okna, po kterém stékají kapičky deště.
Rychle vstane a bez jakýchkoli slov vyběhne ze třídy doprovázený překvapenými pohledy svých spolužáků.
"Hiei!"
"Co chceš?" Ozve se ze stromu mrzutě.
"Omlouvám se za včerejšek, já nevěděl, že se to opravdu stalo! Myslel jsem to ze srandy! Pojď prosím tě dolů!"
"Proč?"
"Protože leje jak z konve!"
"No a co? Dole bude pršet taky, tak co."
"Můžeš zůstat u mě doma, aspoň dokud nepřestane pršet."
"A proč bys to jako dělal?"
"Z kamarádství?"
"Stejně mě pak vyhodíš stejně jako on!"
"Přísahám že ne, tak prosím pojď."
Černovlásek seskočí ze stromu a zkoumavě se dívá na Yusukeho. Nakonec přikývne a společně se vydají k domu Urameshi.
"Buď tu jako doma." Otevře dveře od svého pokoje. Heiei se rozhlédne a porovná tento pokoj s pokojem Kurami. Je tu větší nepořádek a taky to tu vypadá tak nějak drsněji. Ale cítí se tu víc jako doma.
"Když jsem se tak naposledy u někoho choval, majitel mi to vyčetl a vyhodil mě."
"Promiň.- Koupelna je kdyštak proti mímu pokoji.-Počkej dám ti něco suchýho na převlíknutí."
"To je v pořádku."
"Ne, není. Nastydneš." Ušklíbne se vyšší z nich a ze skříně vytáhne tepláky a triko. "Na, bude ti to sice trochu větší, ale je to aspoň suchý."
"Díky. Proč to pro mě děláš? Mohls mě tam nechat. Nenávidíš mě přeci, ne?"
"To se říct nedá. Spíš mě baví někoho provokovat."
"Díky, nenávist je totiž to poslední, co by mi chybělo do sbírky špatných pocitů."
"Neboj, už si z tebe dělat legraci nebudu. A můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít. Kdyby se třeba naskytla chvíle, kdy bych potřeboval z nějakého důvodu soukromí, řeknu ti to. A ty dyštak budeš moct bejt v obýváku, nebo by ses šel třeba projít. Ale určitě by to nebylo na víc než jeden, nanejvýš dva dny. Souhlasíš?" Démonek přikývne, ale v duchu si přísahá, že už se k nikomu vázat nebude. Počká tu do rána, nebo dokud nepřestane pršet, víc ne.
Yusuke si tu noc ustele na na gauči a hosta nechá spát ve své posteli.
Ráno si Urameshi dojde potichu do pokoje pro školní tašku, kterou tam včera nechal a pro věci. Pohlédne na postel, kde leží schoulený jeho kamarád. Vypadá roztomile. Ze spaní mu tečou slzy, asi se mu zdá o Kuramovi.
Yusuke přijde až k němu a pohladí ho po vlasech. Na rtech se mu objeví slabý úsměv.
Pohlédne na hodinky, vstane, vezme tašku a odejde.
Ve škole okázale ignoruje Kuramu, který mu něco říká.
"Yusuke, posloucháš vůbec, co ti říkám?"
"Ne"
"Co je to s tebou?"
"Se mnou?!" Mladík vstane až chodí židli, na níž seděl. "Se mnou nic není, milý Suichi! Ale ty jsi nějak moc v klidu, na to, že jsi vyhodil nejlepšího kamaráda? Copak si nevzpomínáš, co všechno pro tebe udělal? Kolikrát ti zachránil život! Kolikrát se mě pokusil zabít, za to, když jsem na tebe byl hnusnej! Ale ty ne! Ty předstíráš, jako by se vůbec nic nestalo! Kdybys mu to řekl alespoň slušně, že má odejít! Ale ty jsi mu musel vyčítat to, co jsi mu dal dobrovolně! Řval jsi na něj, jako by udělal něco špatného! Ale to ty jsi teď ten špatný, Kuramo! Jsi ten největší ubožák na světě!" Yusuke křičí na celou třídu a všichni se na něj zmateně dívají. Pouze on, Kazuma a Kurama vědí, o co jde.
"Oh, takže on si šel stěžovat k tobě? To mě dost překvapuje." Suichi Minamino se jen ušklíbne. Urameshi to nevydrží a dá mu pěstí.
"Hajzle!"
"Pche. Když ti na něm tak záleží, tak si toho malého darmožrouta vem k sobě."
Tmavovlasý démon po spolužákovi skočí, sedne si na něj a mlátí do něj hlava nehlava.
Naštěstí pro Kuramu to zastaví Kuwabara. Chytne Yusukeho a odtáhne ho z rudovláska. Suichi má zkrvavený obličej a zlostný pohled. Druhý chlapec se na něj stále sápe.
"Copak se to tu děje?! Suichi Minamino? Do Vás bych tohle nikdy neřekl, Suichi. A Urameshi, myslel jsem si, že v tom má prsty někdo vaší povahy. Oba do ředitelny.
V ředitelně:
"Tak, co se to tam stalo?" Otáže se ředitel.
"Nic." Odvětí v klidu Kurama a usměje se
"Ale mě to jako nic nepřišlo."
"Pohádali jsme se." Chopí se tentokrát slova Yusuke.
"To jsem si všiml, ale u slov nezůstalo, že ne?"
"Ne, poprali jsme se."
"Myslel jsem, že jste kamarádi."
"To jsem si myslel já taky." Odfrkne si Urameshi.
"Co se stalo?"
"Nic, čemu byste rozuměl, nebo s čím byste mohl něco dělat." Nenávistně pohlédne na nyní už bývalého kamaráda.
"A co vy pane Minamino? Vy mi k tomu nemáte co říct?"
"Myslím že ne, pane řediteli." Kurama se dívá jako vždy, jako andílek.
"Pro tentokrát to nechám, ale dejte si pozor. Teď jděte."
Zbytek dne na sebe nepromluvili.
Když se Yusuke vrátí domů, zjistí, že Hiei je už pryč. Pochopil to, ale doufal, že se třeba vrátí. Máma je zase v hospodě a on by si mohl pro jednou trochu poklidit.
Možná Hiei odešel právě kvůli tomu, že se mu tu nelíbilo. Přecejen u Kurami bylo vždy čisto a uklizeno, kdežto on to tu má jak ve chlévě. Posmutní, ani neví proč.
Bezmyšlenkovitě začne sbírat věci ze země. Vyvětrá a dokonce i setře prach. Nakonec uklidí i zbytek domu.
Večer si zmoženě sedne na postel, vezme si učebnice a začne se učit.
Zhruba po hodině přijde domů Atsuko. Ačkoli je stále v "deliriu tremense" všimne si hezky uklizeného bytu.
"Yusuke?"
"Ahoj mami, to je dost, že jsi taky doma." Přivítá matku mladík a sedne si do obýváku.
"Co se tu stalo?"
"Nic, uklidil jsem, co by se stalo?"
"Jsi nemocný, nebos tu někoho měl?"
"Ani jedno, prostě mě to najednou chytlo.
Po zbytek večera si povídají a Yusuke se ženu pokusí přesvědčit, aby tolik nepila. Ta mu odvětí, že se pokusí, ale že nic neslibuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.