Rozptýlení

1. září 2015 v 0:44 | Shiruba |  Final fantasy
"Jestli je na světě něco, co mi doopravdy leze na nervy, tak je to papírování. Chtělo by to nějaké odreagování, ale kde ho najít? Shion a Elena jsou na misi, Reno je mimo službu a s Rudem se moc mluvit nedá. Tak se zdá, že tu nad těmi hloupými papíry umřu a to buď nudou, nebo stářím, protože je toho tentokrát doopravdy moc a do konce jednoho života se to prostě stihnout nedá." mladý president společnosti Shinra se již dvě hodiny snažil soustředit na práci, ale poněkud mu to nešlo. Většinou měl svou práci hotovou během vcelku krátké doby, ale dneska? Dneska by nejraději jel na nějakou misi sám.
Zvedl se, přistoupil k prosklené stěně a hleděl ven. Od doby co se Cloud naposledy střetl se Sephirothem a jeho třemi "larvami" uplynuly už dva roky a jemu se nakonec přecejen podařilo obnovit a trochu přetvořit Shinru. Už tolik neničila své okolí a celkově byla tak nějak bezpečnější a lepší. Proud života už zneužívali jen minimálně a to jen, když to bylo opravdu nutné. Jinak využívali jiné zdroje, například čerpaly energii ze slunečního svitu, nebo z bouří.
"To by mě zajímalo, kdy období klidu zase skončí. Všechno je teď až příliš dokonalé, neškodné a nevinné. Byl jsem zvyklý na stres, strach o život a nenávist lidí. Pořád je to pro mě příliš zvláštní a nemyslitelné. Ale já vím, že jednou toto pro mě tak nezvyklé období skončí, protože, každý ráj na sebe přivolává zkázu. A čím idealističtější ten ráj je, tím větší je to pak katastrofa. No nic, měl bych dodělat tu katastrofu na stole." zamračil se a začal se znovu přehrabovat v množství papírů a složek.
Další tři hodiny byly propapírovány a konečně bylo vše zařízeno a on si mohl jít konečně odpočinout. Nakonec poslal Ruda domů, s tím, že kdyby se něco dělo, tak zavolá a on sám se šel projít po městě.
Po půl hodině chůze si Rufus všiml mezi ostatními lidmi, něčeho velmi zvláštního, nejdřív si nebyl jistý, ale když přišel blíž, zastavil se a ohromeně se díval na deset metrů vzdálenou osobu se stříbrnými vlasy po ramena. Zelené, avšak normální oči. A velmi nevšední černé oblečení. Blonďatému muži poklesla čelist. Tak rychle to rozptýlení zase nečekal a už vůbec ne v této podobě.
Kadaj pomalu zvedl hlavu a pohlédl přímo na Rufuse, pak se pousmál a než se stihl Shinra vzpamatovat, byl pryč. Naprázdno polkl a říkal si, že se mu to určitě jen zdálo.
Po této podivné příhodě se raději odebral domů s myšlenkou si jít lehnout. Otevřel dveře do své domácí kanceláře a najednou se k němu křeslo za stolem samo otočilo a v něm seděl onen stříbrnovlasý mladík, jehož viděl ve městě.
"Kadaji?" překvapeně zamrkal a pozoroval jak se nepřítel klidně rozvaluje na jeho křesle. Únava byla ta tam. "Zmiz, nikdo tě nezval a vůbec, máš být mrtvý." Rufus vyhodil nezvaného hosta ze židle a sám si tam sedl. Kadaj se však nenechal jen tak lehce odbít, ležérně se opřel o pracovní stůl a pozoroval rozladěného muže.
Když ho to přestalo bavit, stoupl si za židli, chytl Rufuse za ramena a začal mu je masírovat.
"Co to k čertu-" president byl ze začátku proti, ale nakonec se uvolnil a nechal toho zelenookého, ať si dělá co chce. Vlastně to bylo vcelku příjemné a musel uznat, že Kadaj zřejmě ví, co dělá. Zavřel oči a nechal se chvíli opečovávat.
Najednou se kolem jeho ucha ovanul horký dech, ruce pomalu sklouzly z ramen na hruď a rty se otřely o ušní lalůček.
Muž na židli vytřeštil oči a vyskočil na nohy, přičemž od sebe odstrčil mladíka, který mu věnoval překvapený pohled.
"Co to u proudu života děláš?!"
"Proč? Nelíbí se Ti to?"
"Za prvé si nepamatuji, že bych ti dovolil mi tykat a za druhé táhni odsud!" Kadaj svěsil hlavu, povzdechl si, pak se ale opět napřímil a se vztyčenou hlavou odešel.
"Ještě se uvidíme pane presidente." řekl, než místnost opustil.
"V to nechci ani doufat"

Další den byl Rufus Shinra nezvykle protivný. Elena s Tsengem se vrátili z mise a byli rádi, že tam s naštvaným šéfem nemusejí být celý den jako Rude, informovali i Rena, který litoval svého parťáka a byl neskutečně rád, že je mimo službu, kvůli zranění.
"Pane? Mohu se zeptat, co Vás dneska vlastně tak rozrušilo?" odvážil se zeptat Rude
"Nic." odsekl a snažil se uklidnit "Rude? Co bys udělal, kdyby přišel nepřítel, který se tě pokusil nejmíň stokrát zabít, začal by ti masírovat záda a pak se tě pokusil sbalit?" vyhrkl ze sebe nečekaně a díval se na Ruda, toho otázka značně vyvedla z míry.
"No, pane. Já nevím, taky by záleželo na tom, kdo by to byl. Proč se ptáte?"
"Jen tak. A kdyby to byl dejme tomu někdo z Kadajova gangu? Například sám Kadaj?"
"Tak Kadajovi osobně bych vrazil kudlu do zad, co se týče Loze a Yazooa, asi bych se nad tím zamyslel a nabídl jim smír. Šéfe, Vám se něco takového stalo, že ano. Proto jste tak rozladěn a ptáte se mě na to." Rude měl svého nadřízeného prokouknutého skrz na skrz.
"Ano Rude, máš pravdu. Ale prosím tě aby to zůstalo mezi námi. Kadaj je naživu a včera mě navštívil. Nejdřív jsem ho ignoroval, ale on mi pak začal masírovat záda a pokusil se mě po tom políbit."
"Co jste udělal?"
"Vyhodil jsem ho. Ale mám takový špatný pocit. Navíc si myslím, že jsou naživu i ti dva další."
"Jestli to tak je, určitě o sobě dají brzy vědět."
"Ano, o tom nepochybuji. Nehlásil Reno, kdy se uráčí k nám vrátit?"
"Jo, říkal, že zítra. Sice prý ještě trochu kulhá, ale může chodit a doma se děsně nudí, takže se vrací do práce."
"Reno zná slovo, jako je nuda?" oba se na sebe podívali a rozesmáli se. Zbytek dne již tak tíživý nebyl, spíš naopak, celkem dobře se Rufus i jeho bodyguard bavili.

Další ráno se opravdu přikulhal Reno. Turkové i president z toho měli radost, jelikož právě zrzek většinou pozvedával morálku.
Rufus potřeboval něco zařídit a jeho věrná ochranka šla pochopitelně s ním. Na zpáteční cestě se jim do cesty postavila Kadajova parta.
"Nemluvili jsme náhodou včera o tom, že o sobě dají určitě brzy vědět, Rude?"
"Nedoufal jsem, že to bude tak brzy pane."
"Ha? Jaktože jsou ty tři sr-"
"Reno, ovládej se." napomenul kamaráda vážnější agent, než z něho mohlo vypadnout něco moc neslušného.
"-srágory zase naživu?" dořekl a zděšeně pozoroval tři stříbrnovlasé osoby před sebou."
"Ale, ale, tady nám někdo kulhá, nechceš pomoct?" vysmíval se Yazoo
"Jdi se bodnout!" odsekl oslovený a postavil se před svého šéfa.
"Nevím jak ho taková chcíplotina dokáže ochránit." provokoval dál dlouhovlasý a zrzek se po něm vrhl, dopálen jeho slovy.
Rude už se zatím už nějakou dobu kočkoval s Lozem.
Kadaj se nenápadně vypařil a Rufus šel za ním. Prošel do nějaké krajní uličky a díval se na mladíka stojícího k němu záda.
"Dlouho jsme se neviděli, že Kadaji."
"Už v sobě nemáme buňky Jenovy. Tak proč mě tak nenávidíte?" konečně se otočil k blonďatému muži čelem, v očích měl zoufalství a skoro i slzy.
"O co Ti vlastně jde Kdaji?"
"Pořád jste to nepochopil, Rufusi Shinro? Miluji Vás."
"Bál jsem se, že tohle řekneš. Jestli mluvíš pravdu, nakážeš svým bratrům, aby nechali mé dva agenty napokoji."
Stříbrnovlasý tedy prošel kolem presidenta a zastavil se uprostřed boje.
"Lozi! Yazoo! Nechte ty dva být, odcházíme." všichni se zatavili a překvapeně na něj hleděli. "Řekl jsem JDEME!" zakřičel a nyní konečně připomínal opravdového vůdce. Oba stříbrnovlasý to pochopili, všichni tři nasedli na motorky a odjeli."
"Sakra, co to mělo bejt!" zakřičel zrzavý muž a zcela zchvácený si sedl na zem.
Rufus se díval směrem, kterým odjeli a nepřítomně řekl: "Myslel to vážně." Jediný Rude chápal, oč se jedná a druhý agent se to radši ani nesnažil pochopit.

Byla půlnoc a Rufus stále nemohl spát a pracoval. Nakonec se mu ale přecejen nad papírováním zavřeli oči. Od okna pozoroval spící postavu nezvaný host, zvedl se a odnesl muže na postel. Sám sedící na zemi, s hlavou opřenou vedle objektu své lásky usnul.
Ráno se Shinra probudil a marně vzpomínal, kdy si šel lehnout. Když se posadil, spatřil vedle sebe na podlaze spát někoho dalšího. Vzal si jej na klín a hladil po vlasech. Pak ho položil na postel a šel pracovat.
K poledni muže malátně objaly čísi paže. Otočil se na židli a přitáhl si ještě rozespalého Kadaje na klín, ten ho automaticky objal. Pak se ale trochu probral a vyskočil zase na nohy.
"O-omlouvám se, pane Shinro." zakoktal a nabral barvu rajčete. Rufus si jen povzdechl, vstal, pohladil toho vyděšeného tvorečka před sebou po tváři a jemně políbil.
"Né Kadaji, já se omlouvám, že jsem ti nevěřil." Mladík se na svou lásku ještě chvíli zmateně díval, když mu to ale došlo, rozzářil se jako sluníčko a skočil presidentovi kolem krku, ten ho sevřel v náručí a jemně políbil do vlasů.
Ještě ten den se společně vydali do Shinry, všichni se na na ně překvapeně dívali. Nebyli skeptičtí pouze z toho, že tam Kadaj je, ale hlavně z toho, že se drží s jejich šéfem za ruku. Tedy krom Ruda, který se pouze spokojeně usmál. Reno, ten málem vyskočil z kůže a měl co dělat, aby tento šok rozdýchal.
Loz s Yazooem byli nuceni se usmířit s Turks.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.