Nenávist je jen trochu jiný druh lásky-část 2

14. září 2015 v 22:49 | Shiruba |  Final fantasy
Další den má Rude volno a Reno chrání šéfa. Rufus sedí za stolem a něco tam zkoumá, Reno ho pozoruje a ležérně a neprofesionálně se opírá o zeď.
Blonďák zvedne pohled od papírů a zadívá se na svého strážce.
"Děje se něco, pane?"
"Ne, neděje. A byl bych moc rád, kdybys mi tykal, alespoň v soukromí." chvíli se odmlčí a pak dodá: "Pojď sem, Reno"
Muž se odlepí od stěny a se zaujetím přistoupí ke svému nadřízenému. Ten se zvedne z židle a naznačí zrzkovi, aby se posadil. Ten tedy uposlechne a čeká, co se bude dít.
Rufus ho chytne za ramena a začne mu je masírovat. Reno se zezačátku lekne a trochu ztuhne, když ale pochopí, jaké jsou úmysly pana Shinry, opět se uvolní a zavře oči.
"Nebolí tě to?" ozve se sedícímu u ucha a ten jen zakroutí hlavou.
President se pousměje a svými rty přejede po Renově krku, ze jehož rtů se ozve slastný vzdech. Zakloní hlavu a ruce muže za ním ho začnou hladit po hrudi.
"Pane" vzdechne Reno, zvedne ruku a pohladí Rufuse po zádech.
Modrooký zrzek se zvedne ze židle a přitiskne se k blonďákovi. Jejich ústa se spojí v horlivém polibku.
Reno je natlačen až k okraji stolu o který se opře. Ucítí Ruku ve svém rozkroku a zasténá.
"Rufusi" zašeptal a nechal svého šéfa přesunout se na svůj obnažený hrudník.
Při zahrnování polibky Renovu kůži, mu začal Rufus sundávat sako a košili. Jednu svou zatlačil zrzkovi do rozkroku, což vyvolalo další odezvu slasti.
Reno chytí přítele za paže a přitáhne si ho k dalšímu polibku. Poté se aktivně zapojí do svlékání partnera.
Jeden kus oblečení odpadá za druhým. Zbývají oběma už jen kalhoty a spodní prádlo.
Rufus si před zrzka poklekne, rozdělá ten přebytečný kus oděvu, který okamžitě klesne k zemi. Pohladí muže po obnažených nohou, vyvlíkne mu je z nohavic a bot a poté svou pozornost upře na slipy. Pomalu mu pohladí boky a začne látku stahovat dolů. Za chvíli je pryč úplně.
Chvíli si prohlíží agentův penis, vezme ho do ruky a po celé délce olízne. Tělo okamžitě zareaguje a úd se zvedne a ztuhne. Ozve se zalapání po dechu. Pak ucítí ve vlasech ruce, které se směle probírají jeho vlasy. Svou ruku přesune na varlata a je sevře, druhou rukou se zabývá břichem, hrudí a hlavně bradavkami, které při doteku začali tvrdnout.
Ruka masírujíc mu koule se přesune až ke vstupu do tohoto mladého těla. Jemně zatlačí a prst pronikne dovnitř.
"Ssss" Reno sykne bolestí, ale nechává to být.
Druhý prst se přidá, Rufus oba prsty zasouvá stále hlouběji, až konečně narazí na nejcitlivější část konečníku.
Z bolesti se rázem stává slast. Vnímá jazyk putující mu po břišních svalech, ruku žmoulající bradavku, ale nejvíc vnímá ruku, nacházející se u nejcitlivějších částí jeho těla.
Do úzkého otvoru se ponoří i třetí prst. Začnou se roztahovat a opět stahovat, aby svému zrzečkovi neublížil. Když si je jistý, že je Reno dostatečně připravený, vstane, podívá se do touhou zastřené tváře, otočí agenta zády k sobě a začne do něj pomalu pronikat.
Bodyguard se kousne do rtu, aby nezakřičel bolestí, ale jednu malou, zbloudilou slzu nezadrží a steče mu tváři.
Rufus si slané kapičky všimne a něžně ji setře. Pak zrzkuv obličej otočí k sobě a políbí ho na ústa. Jeho ruce sjedou k bokům osoby před sebou, chytí je a zkusí se pohnout. Oběma projede vlna vzrušení. Bolest je pryč a existuje pouze vášeň.
Oběma projede uvolnění, Reno dopadne přední částí těla na stůl a vydýchává právě prožité milování, Rufus se oběma rukama opře o stůl, aby se udržel na nohou a aby neupadl na svého společníka, poté jej pohladí po vlasech a políbí na tvář.
Odstoupí od něj a vezme do náruče, agent se nebrání, právě naopak, chytí se presidenta kolem krku a nechá se odnést do ložnice na postel.
Na loži se schoulí do klubíčka a v náručí svého milence usne.

"Lozi!"
"To svět neviděl, nezměnil se ten Kadaj v ženskou? Vždyť mi pořád jen nadává." zahudrá si v duchu volaný a otočí svou tvář ke křičícímu stříbrnovláskovi "Copak potřebuješ bratříčku?"
"Co to je?"
"To jsou obvazy a zaschlá krev." odvětí s naprostým klidem a pozoruje dříve bělostnou látku v bratrových rukou.
"A kdo tu měl obvazy naposled?"
"Já. No a?"
"A to je nemůžeš vyprat, aby to tam nehnilo?"
"Nejsem uklízečka, ale bojovník."
"To nemění nic na tom, že si po sobě nemůžeš uklízet."
"Co to s tebou je? Nikdy ti bordel nevadil."
"Třeba se chci konečně naučit normálně žít. Ano, já chci žít. A když budem pořád jen hledat matku, zemřem. Můžem snít, mě to stačí. A proto tě žádám, abys dbal alespoň na částečnou hygienu." mladík momentálně víc než kohokoli připomínal maminku kárající svého syna.
Loz nad Kadajovými lamenty protočil oči v sloup, vstal a odešel.
"Kam jdeš? Já jsem neskončil!" ozývá se ještě za ním, ale on neodpoví. Nezajímají ho bratrovy krupovídky. Sice s ním souhlasí, že je pitomost se honit za smrtí, ale nebude kvůli tomu poslouchat takovéhle hlouposti. Ne, on žije pro něco trochu jiného, než je právě úklid a pohodlí.
Cestou k motocyklu pohlédne na lokalizátor a trochu se zamračí. Nasedne na svůj stroj a vyjede směr Midgar.

Pod ruinami staré společnosti Shinra, v jedné z části zasypané chodbě, se prochází mladý zrzavý muž. Bloudí troskami a vzpomíná jak to bylo dřív.
Najednou se za jeho zády ozvou kroky. Rychle se otočí, ale než stihne zjistit, kdo tam stojí, příchozí ho kopancem do břicha pošle k zemi.
Když se zrzek trochu vzpamatuje z šoku, na jeho stehnech sedí krátkovlasý, zelenooký muž a drží mu svou pistoli u hlavy. Nejdřív jej to vyděsí, ale pak se šibalsky pousměje.
"Nazdar Lozi, mi už jsme se taky dlouho neviděli, že?" úsměv ho ale přejde, když si uvědomí mrtvolnost v nepřítelově tváři. Většinou býval bezstarostný a veselý jako on sám, ale teď vypadá jako tělo bez duše. "L-Lozi?"
"Drž hubu!" zakřičí, pevněji uchopí zbraň a setne zuby.
"Nezabiješ mě, neuděl jsi to ani posledně, i když jsi měl tak skvělou příležitost. Mě by docela upřímně zajímalo, ale proč? A čím jsi mě to střelil? Žádnou kulku, nebo náboj jsem v hrudi neměl, takže, co to bylo?"
"Řekl jsem sklapni!"
"Tak mě zastřel, jestli chceš! Nebo spíš jestli to dokážeš! Nechceš mě zabít a jestli jo, tak to uděláš teď a tady!"
Ruka s pistolí se roztřásla, oči se stali skleněnými a Loz má nyní co dělat, aby udržel své emoce na uzdě. Zadržuje slzy, jež se snaží dostat ven a svou ruku tiše nutí, aby zmáčkla spoušť. Najednou ale zbraň odlétne o několik metrů dál. Slané potůčky se uvolní a stečou po tvářích. Celé mužovo tělo se chvěje.
Reno se zvedne do sedu a setře protivníkovi slzy. Věděl, že to neudělá, i když v posledních pár vteřinách o tom i pochyboval.
"Lozi? Dobrý?" místo odpovědi se stříbrnovlasý rychle zvedne a uteče pryč. Agent ho nesleduje, pouze pozoruje vzdalující se siluetu. Sám se pak vyhrabe na nohy, zvedne stříbrnou pistoli , které věnuje dlouhý pohled a vydá se domů.

Leží na gauči a přemýšlí nad vším, co se stalo. Byl rád, že ho Loz nezastřelil. Dokonce už mu tolik ani nevadí, spíš naopak, naučil se ho mít i rád. A v tuhle chvíli si je téměř jistý, že právě krátkovlasý člen Kadajova gangu jej ten osudný den odnesl k Tiffiným dveřím.
"Asi mu taky nejsem úplně lhostejný." pousměje se, zavře oči a už skoro spí, když vtom se zprudka posadí, až se mu udělá zle a vyvalí oči.
"Životní sílo, ať to není tak, jak si myslím. Ne, to nemůže být-ale ten jeho zoufalý pohled a pak útěk a-. Do pr- Loz, Rufus a já jsem jednou nohou v hrobě, druhou v něčí posteli a třetí na ulici. Moment, to ne, to bych těch nohou měl už nějak moc." myšlenky se střídají jedna za druhou. Zrzka zaplaví panika. "Mám nápad, vyhledám Yazooa a poprosím ho, aby mi tu palici rovnou ustřelil. To tak a on zrovna bude mimo a ustřelí mi ucho. Potřebuju pomoct a nikdo mi nikdy nepomohl líp než Rude." hodí pohledem po telefonu, rychle jej uchopí a zavolá svému parťákovi.
"Haló? Reno? Děje se něco?"
"Ahoj Rude, mám velkej průser a potřebuju buď psychologa, nebo vraha, co by mě dorazil. Takže oboje v jednom. A to znamená ty. Máš čas, že jo?"
"Jo, mám. Cožpak jsem šampón, abych byl dva v jednom? Fajn jsem tam do půl hodiny. To by mě zajímalo, cos zase napáchal." ozve se jen pípání, což označí zcela jistě, že mu na druhém konci zavěsil. Položí sluchátko a zoufale schová tvář do dlaní.
"Co já budu teď dělat?" zašeptá a čeká na kamaráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.