Nenávist je jen trochu jiný druh lásky-část 1

13. září 2015 v 0:20 | Shiruba |  Final fantasy
Konal se jeden z četných bojů mezi Turks a Kadajovým gangem. Nebo, lépe řečeno, mezi jedněmi z jejich členů.
Prvním z bojovníků je veselý, zrzavý agent Reno. Ale druhým není klidný a pro agenta typický Yazoo, jak by se dalo očekávat.
Bojovníkem je naopak přecitlivělý a pohrkaný Loz.
Tahle dvojice se v poslední době střetávaly poněkud často. Ne, že by to byla náhoda, oni se navzájem vyhledávali a bojovali.
Chovali k sobě nesmírnou zášť, ani nevěděli sami proč.
Jejich blízcí o těchto střetech nevěděli a proto byli vždy velice překvapení, proč jejich druhové vypadají jako řešeto.
Současný boj trvá již více než dvě hodiny, útočníci se vždy chvíli zastavili a pokračovali dál.
Právě se postavili proti sobě a chystají se udělat velmi "inteligentní" a nebezpečnou věc. Rozebíhají se proti sobě, oba naráz vyskočí a plnou rychlostí do sebe narazí. Odpudivá síla je odmrští zpět.
Loz se stihl díky materiím, které měl v těle, ve vzduchu otočit a zachytit země. Reno takové štěstí neměl, přecejen byl jen člověk a fyzikální zákony při nárazu, odletu i naražení do stromu, který málem skácel, udělaly své.
Zatímco stříbrnovlasý se jen vydýchal a opět se narovnal, zrzek se pouze vzepřel na loktech, ale díky početným zraněním a nedostatkem sil se opět hroutí tváří k zemi.
Zelenooký klopýtavým krokem došel k nepříteli.
Agent postřehl postavu tyčící se nad ním a s vypětím všech sil se otočí na záda. Ztěžka oddychuje díky vyraženému dechu. A problém se vzduchem se ještě zvětší, když mu druhý muž šlápne na hrudník.
Ležící bojovník se pokouší vzepřít, ale tlak protivníkovi nohy mu to nedovoluje a tak se na něj jen vzpurně dívá. Zachrčí bolestí a čeká na nevyhnutelnou smrt.
Pohled obou nepřátel se spojil, byl hluboký a dlouhý a přerušil jej až Renuv dusivý kašel. Zrzek nakloní hlavu na stranu a zvrací krev.
Loz sebou cukl, jak to nečekal, ale pak zcela automaticky sáhne po malé pistoli, vypadající víc než podivně. Chvíli si s ní hraje, pak bez jakýchkoli emocí přiloží zraněnému zbraň k hrudi, kousek od své nohy a střelil.
Agent ztrácí vědomí a svět mu mizí za víčky.
O dobrou hodinu později někdo zvoní na zvonek Tiffina bytu. Dívka otevře, rozhlédne se a hledá, kdo to mohl být, ale nikdo tam není.Chce odejít, ale nejprve skloní pohled a v té chvíli uvidí torzo jejich kamaráda, zkrvaveného a bez známek života.
"Cloude!" zakřičí zoufale, volaný okamžitě přiběhne, aby zjistil, co se děje.
Nikdo nemusel nic říkat, aby pochopil zoufalý tón hlasu své přítelkyně. Přišel k bezvládnému tělu, uchopí jej do náruče a odnese ke gauči, na který ho položí.
Tiffa i Cloud byli zoufalí a tak blonďák odvezl agenta ještě téže noci do nemocnice.
"Tyhle tvoje odpovědi fakt miluju, fak že jo!" lamentoval Kadaj a pomáhal Yazoovi ošetřit bratra. "Seš celej od krve, nejen od vlastní, máš ránu na ráně, ale když se tě zeptám, tak jako už milionkrát předtím: Co se ti stalo? řekneš že nic. TAKHLE NIC U VŠECH HROMŮ NEVYPADÁ!!!" křičel, že se stěny skrýše otřásaly, ale Loz ho ignoroval a o něčem si povídal s dlouhovláskem. Ten se usmívá a zašívá mu čelo.
Vůdce gangu nakonec pochopí, že si ho stejně ani jeden nevšímá a tak se urazí a odejde.
Zemi již přikryl jemný povlak noci, ale ne každý se oddává spánku a fantasii. Jeden krátkovlasý mladík tu vysedává opřená o kamennou zeď úkrytu a pozoruje zeleně zářící obrazovku malého přístroje podobného staré hře, který svírá v rukou.
Na displeji se zobrazuje mapa města a na jednom jediném místě červeně poblikává malá tečka. Muž se pousměje, opře se o kamennou stěnu, schová lokalizátor a zavírá oči. Brzy se již propadá do bezpečné náruče snů.
Šestkrát se již země otočila kolem vlastní osy, šest nocí zaplavilo město i jeho okolí a mladý zrzavý agent se konečně vrací k sobě. Samotného jej překvapilo, že ještě žije, byl si jistý, že jej Loz zabil.
Modrý pohled přejel po své hrudi a pochopil příčinu, proč se nachází zde a ne pohřbený v lese. Nepřítel jej sice střel, ale nikoli do srdce, ale přesně na druhou stranu.
"Ale proč mě nechal žít?" zašeptal po tom, co se pomalu posadil na nemocničním lůžku.
"Určitě musí vědět, že srdce se většinou nachází na levé straně a ne na pravé. Zaručené zná anatomii lidského těla a ví kam sáhnout a co udělat, aby někoho usmrtil" zavířilo mu hlavou. Po té se rozhlédl, kde že se to vlastně nachází. "A jak jsem se vzal ve špitále?"
Věnoval pohled hadičkám, jež mu vedli do žil, ani se nenamáhal dostat z jejich spárů. Právě naopak, zalezl si zpět pod peřinu a vrátil se do své krásné říše snů.
Když se další den probudil, seděl vedle postele, na židli Rude.
"Dobré ráno kámo, pěkně sis přispal. Můžeš mi vysvětlit, který s**č tě takhle zřídil?" optal se plešatý agent svého parťáka.
"Taky tě rád vidím Rude. Jen jsem spadl ze srázu. Jak jste mě našli?"
"Tak ze srázu, jo? To vykládej jiným. A mi tě nenašli, sám ses oběvil u Tiffiných dveří, zkrvavenej jak kdybys prolítl drtiče odpadků…..Počkat, chceš mi tím naznačit, že si nepamatuješ, jak ses dostal od údajného srázu až k baru?"
"Ne, né můj drahý příteli. O tom, že jsem se dostal do Midgaru a hlavně jak jsem se do něj dostal, o tom nemám páru. Ale taky by mě to upřímně zajímalo. Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Týden."
"To jde. Tak vzkaž šéfovi, že jsem nefunkční ještě měsíc." Rude se zašklebyl, tohle byl janý důkaz toho, že zrzek je už naprosto v pořádku.
"Chceš si ještě dáchnout?"
"Jo. A až mě příště přijdeš navštívit, vem s sebou n procházku něco dobrýho, jo?"
"A co by si pán přestavoval?"
"Nejlépe pořádnou bagetu s hodně majonézy, šunkou a kuřecím."
"Fajn, něco ti sem hodím." rozesmál se muž, kývl na rozloučenou a opustil místnost.
Dalších deset dní Renovi uběhlo jako voda. Užíval si pozornosti a starosti svých přátel i milých sestřiček.
Po čase ho to ale přestalo bavit, se tady jen tak válet a rozhodl se nemocnici opustit. Doktor byl ale proti, takže to musel udělat tajně.
Brzy ráno si vytáhl z rukou poslední dvě hadičky, které mu z těch zhruba osmi zbily v žilách. Vytáhl ze skřínky své oblečení a osobní věci, převlékl se a přemýšlel, co všechno bude muset podniknout, aby se z tohoto labyrintu dostal.
Nakonec otevře okno a pomalu vyleze na parapet. V tu chvíli děkoval životní síle, že netrpí závratěmi. Pokoj ve kterém poslední dobou pobýval, se nacházel v nejvyšším patře dvanácti-poschoďové budovy.
Po parapetu se spíše plazí, než, že by šel. Když se dostane k okapu, pevně se ho chytí a nohy, jednu po druhé spustí ze stěny. Začíná rukovat dolů. Když zbývají poslední dva metry, uklouzne a setká se se zemí mnohem dříve, než chce. S bolestivým zaskučením se zvedá a zjišťuje, zda si něco nezlomil. S úlevou zjistil, že ne. Nerad by se tam musel vracet.
" Tak a teď můžu plán s názvem Úprk dokončit." šibalsky se ušklíbne a bere nohy na ramena.
Za necelých deset minut už se válí na gauči u svého šéfa. Chvíli po tom, co se uvelebí tam přijdou Rude s Rufusem. Příchozí agent si lehce stáhne brýle z očí a čelist mu poklesne.
"Co-co" muž nenachází slova, jak je překvapen kamarádovým zjevením."Co tu děláš?" dostane ze sebe s obtížemi.
"Válím se" nadhodí Reno jakoby nic a obou mužům věnovuje vítězný úsměv.
"No, to vidím. Ale jak to že nejsi ve špitále?"
"Už mě to tam omrzelo. Navíc jsem radši s přáteli než se sestřičkami, které jsou milé a úsměvné, jen protože to mají v popisu práce."
Shinra se rozesměje a Rude hledá svou ztracenou hrdost a kamennou tvář.
"Rád tě vidím, Reno. A jsem rád, že mě považuješ za přítele." promluví president a mile se na svého bodyguarda usměje. Ten mu úsměv ihned opětuje. Třetí muž si jejich nezvyklých výrazů všiml a raději zakročil.
"Ehm, můžeš nám říct jak se ti ten husarskej kousek povedl? Tos podepsal revers?"
"Nic tak přízemního, můj drahý příteli. Vyšplhal jsem oknem a dva metry nad zemí mi to zrovna uklouzlo a já si pěkně narazil záda." bolestivě se zašklebil a všiml si vyděšených pohledů. "Jen klid, nic se mi nestalo." zasměje se. "A co kdybyste mi teď něco povídali vy dva? Co se tu dělo za mé absence?"
Po zbytek dne tedy muži Renovi vyprávějí, o co všechno přišel po dobu, kdy byl jaksi duchem mimo. A že toho nebylo málo.
Zjistil, že Tseng Eleně omylem zlomil ruku, Rufusovi nějaký chytrák uvolnil kolečka u vozíčku, takže si lehce rozbil čumák a od té doby si zvyká na normální chůzi. Cloud se zase vyboural na motorce a Yuffi se Tiffe pokusila podpálit bar. Všichni tři se smáli a povídali až do noci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.