Poušť srdce

9. srpna 2015 v 18:58 | Shiruba |  Final fantasy
Po spálené a zničené části města, kde i vzduch nesl příslib smrti se procházela podivná postava s neuvěřitelně smutnýma zelenýma očima.
Vlasy osoby, stříbrné jako měsíc odrážející se na vodní hladině jí vlály ve větru stejně jako černý plášť.
Tento podivný muž, jako by do ponurého města odjakživa patřil. Byl velice krásný, ač by si jej mohl na první pohled člověk spléct s dívkou.
Mladíkovi stekla po tváři slza, díval se na trosky starých budov a na zkázu všude kolem. A právě oni té zkáze ještě napomáhají.
Stříbrnovlasý se svezl na kolena, tvář schoval do dlaní a snažil se potlačovat tiché vzlyky, jež se mu začínaly drát z hrdla.
Najednou se za nešťastným ozvalo "CVAK" a když se otočil, spatřil zhruba deset metrů za sebou blonďatého muže jak na něj s pevným výrazem ve tváři míří pistolí.
Yazoo se díval zoufalým pohledem na Cida a ten se na stříbrnovlasého díval pohledem chladnějším než je samotná Sibiř.
Bylo vidět že dlouhovlasý nemá v žádném případě v úmyslu zbraň i jen vytáhnout, natož jí použít a zaútočit. Útočník i přes to chtěl už, už zmáčknout spoušť a zbavit se alespoň jednoho nepřítele. Pak si ale uvědomil slzy na té jindy tak sebevědomě, arogantně a nepřístupně vyhlížející tváři a taky tu zoufalou bezbrannost a bezmocnost. Nedokázal to udělat, bylo by to nefér.
Zoufale sklopil pistoli k zemi. Chvíli ještě pozoroval tu postavu před sebou, když v tom uslyšel volání svých přátel Vincenta a Yuffi, otočil hlavu směrem, ze kterého přicházely hlasy, pak svou pozornost zaměřil zpět k Yazoovi.
"Tak na co čekáš? Zmiz odsud, jsem sice pěknej vůl, že zachraňuju nepřítele, ale hold stávaj se i horší věci. Takže, ať už jsi pryč." řekl tlumeným hlasem a sám šel kamarády odvést od nepřítele, jehož nedokázal díky vlastní slabosti zabít.
Yazoo po chvíli uslyšel hlasy svých dvou bratrů. Rychle setřel slzy, naposled se ohlédl k místu, kde před pár minutkami zmizel blonďák. Nahodil tvář vraha a sám šel Kadaje a Loze dostat co nejdál odsud.
Přišel večer, Cid ležel natažený na pohovce pod střešním oknem, nad Tiffinym barem, který jim sloužilo jako základna. Pozoroval hvězdy a přemýšlel nad tím stříbrnovlasým jindy tak bezcitným zabiják s uměním vyprovokovat soupeře. Kdyby ho neznal a nevěděl o koho se jedná,přísahal by, že viděl padlého anděla. Pousmál se nad tím přirovnáním. Ale jedno mu pořád nešlo do hlavy. Co tam dělal? A co ho zajímalo víc, proč plakal?
Zavrtěl odmítavě hlavou a snažil se sám sebe přesvědčit o tom, že Yazoo je obyčejný psychopat, hajzl a bůh ví co všechno ještě. Ale nebylo mu to moc platné, nevěřil tomu. Sice netušil zda je schopen citů, ale určitě nebil tak bezcitný a příšerný, jak se zdá. A ať už je jakkoli zlý, pro něj to bude navždy jeho krásný padlý anděl. S touto myšlenkou v klidu usnul.
Stejný večer seděl zachmuřený Yazoo v koruně stříbrného stromu a též, stejně jako blonďatý muž pozoroval oblohu a snažil se si utřídit zmatené myšlenky. "Nezabil mě. Ale proč? Měl právo i důvod mě zabít. Tak proč to neudělal? PROČ?" Nedokázal to pochopit, stejně tak ale nechápal sám sebe. Celá ta situace, která odpoledne nastala jej mátla a rozčilovala zároveň. Rozčilovala? Ano, další věc, která byla doopravdy divná, to on přeci vždy vytáčel nepřátele, ne oni jeho.
Další den odpoledne
"Cide? Cide!" zakřičel na kamaráda Reno a zacloumal s ním tak silně, že oslovený spadl ze židle.
" Au! Co ksakru blbneš?!"
" Vnímals alespoň z poloviny, co se řešilo?"
"Vždyť se nic neřešilo, jen se podávalo hlášení o tom, co jsme postřehli na hlídce" řekl podrážděně a přemýšlel, proč na něho všichni kamarádi koukají, jako na E.T.
"Krucinál Cide! Cos tu těch dvě a půl hodiny dělal?!"
"Zamyslel jsem se."
"Chceš říct, usnul jsem s otevřenýma očima!"
"Reno, nerozčiluj se, křikem se nic nevyřeší a ještě ti v palici křupne žilka, dostaneš mrtvici a navždy ti zůstane vyset jazyk na stranu." snažil se parťáka zklidnit Rude a chytl ho za rameno. Reno vstal a odešel ke svému milovanému vrtulníku.
Cloud se nakonec nad Cidem slitoval, pomohl mu na nohy a vysvětlil mu velice stručně, co se děje.
"Zítra chceme nalákat Kadajuv gang do pasti a konečně nimi skoncovat, já, Reno a Rude budeme návnady, nalákáme je do neobydlené části města, tam kde jste to zkoumali s Vincentem a Yuffi. Tam se je pokusíme zlikvidovat, nebo alespoň jim znepřijemnit život a zranit je. Toť vše, kamaráde." rozešli se do různě po budově, nebo někteří jeli ještě něco zařídit.
Cid seděl na pohovce a přemýšlel o celém tom plánu. Nechtěl ho zabít a nechtěl ani, aby to udělal někdo jiný. Přemýšlel, jak z toho Yazooa dostat, nakonec něco vymyslel, bude to riskantní a možná u toho umře, ale o se dá dělat. Nedovolí, aby jeho anděl zemřel.
Když padla ta a téměř všichni spali, nebo měli něco "důležitého" na práci, vyplížil se zadními dveřmi baru ven, vzal si Cloudovu motorku, odtáhl ji z doslechu až k hlavní silnici, nasedl a vyjel z města.
Tušil kde Yazoova najít, ale bál se aby dřív nenašel jeho dva bratry, nebo spíš oni jeho.
Dojel ke Stříbrnému lesu, zastavil a chvíli se jen tak díval mezi stromy. Najednou se cosi mihlo v korunách a pak to elegantně skočilo na zem.
Byl to Yazoo. Rozhlédl se jestli tam nejsou jeho komplici a naznačil blonďatému muži, ať jde k němu, ten s úsměvem poslechl a oba dva se skryli ve stínu stromů.
"Ty asi nemáš rád život, že? Když tě tu uvidí Kadaj, nebo Loz, zabijou tě a nebudou se vůbec nad ničím pozastavovat." zašeptal stříbrnovlasý
"Ale ty ne." ušklíbl se
"Jak si můžeš být tak jistý?"
"Měl jsi k tomu dokonalou příležitost a tví bratři by boj slyšely, přišli by ti pomoct, neudělal jsi nic. A já vím, že to neuděláš ani teď. A stejně tak tě nezabiju já."
"Nerad to přiznávám, ale máš pravdu." opřel se o strom "Ale co tu vlastně chceš, když ti nejde o to zabít sebe, nebo někoho z nás?
"Přišel jsem tě varovat Yazoo."
"Varovat? Před čím?" Yazoo vypadal velice překvapeně, což jeho "nepřítele" značně pobavilo
"Ano, varovat. Možná to zní divně, ale chci ušetřit Tvůj život. Pokud chceš žít, vyhýbej se zítra městu i svým druhům, nejezdi s nima a nepronásleduj Clouda, Rena a Ruda, tam vás totiž čeká smrt." Cid už se chystal k odchodu, když jej Yazoo chytl ještě za zápěstí.
"Proč mě chráníš?"
"Že to nevíš ty, to chápu, víš co je ale horší? Že to nevím ani já sám." po té jej stříbrnovlasý pustil a blonďák se vrátil k motorce a s tou poté i zpět k přátelům.
Zelenooký byl snad ještě zmatenější než před tím. Tohle už opravdu přestává být normální.

Další den se Cloudovi a agentům opravdu povedlo nalákat trojici stříbrnovlasých bratrů na domluvené místo. Ano, přijeli tam všichni tři. To Cida trochu překvapilo a zarmoutilo. "Takže stejně uvidím svého anděla padnout" pomyslel si v duchu.
Všechno ale neprobíhalo tak jednoduše, jak si představovali. Pár drobností se vymklo z rukou vrtulník sestřelili, Reno byl těžce raněn a tudíž ho Rude chránil a nebyl použitelný v boji.
V zápalu boje si Kadaj ani Loz nevšimli, že jejich bratr byl postřelen. Cid si toho však všiml téměř okamžitě. Do této chvíle si namlouval všechno možné a začínal si být jist, že ho dokáže zabít, ale když ho uviděl jak padá k zemi a jak se choulí na zemi. Někdo si zřejmě slušně vylepšil zbraň a má jí speciálně proti těmhle třem. Nemohl ho tam nechat umřít.
Vrhl se ke zdroji svého strachu a zároveň, jak si čím dál víc uvědomoval i zdroji své touhy. Vzal jej do náruče a nenápadně odnesl z válečné zóny. Přinesl ho do jednoho opuštěného domu, který oběvil, když to tady prohledával, položil nemocného na zem hned v první místnosti.
"Už zase?" zasípal ztěžka Yazoo
"Co?"
"Mi pomáháš. Neměl bys-" nestihl doříct, jelikož ho Cid umlčel ukazováčkem přiloženým k jeho ústům
"Mlč, nehýbej se a zůstaň tady. Zkusím najít lékárničku, nebo něco takového."
"Ale-" tentokrát Yazoova umlčela Cidova dlaň
"Které části slova MLČ jsi nerozuměl?"
Zelenooký se ušklíbl a nechal blonďáka, ať si dělá co chce."
Za chvíli se muž opět oběvil a nesl lékárničku a nějaké další věci, zřejmě zdravotnické potřeby.
"Nic mi není a vůbec neměl bys mě tak náhodou dorazit, místo abys mě zachraňoval?"
"Mlč, nebo ti zalepim pusu a tebe přivážu k posteli. Když jsme u toho, postel je hned vedle, chyť se, odnesu tě tam."
"Tak to ani náhodou, chodit umím sám."
"Jak chceš, tak se račte doplazit k posteli, já tam zatím donesu ty věci."
Yazoo se pomalu a opatrně zvedl a podél stěny se plížil ke dveřím. Cid zatím odnesl věci potřebné k ošetření ran vedle postele. Pak se postavil mezi futra a pozoroval stříbrnovlasého jak se malátně pohybuje.
Už byl skoro u dveří, když se mu vysílením podlomily nohy a on se řítil k zemi, pád ovšem zadržel Cid, který raněného chytil přímo do náruče.
Vyzdvihl ho do vzduchu a Yazoo pochopil, že prohrál, že je až příliš zraněný a že bez svého zachránce zemře. Omotal tedy své ruce kolem blonďákova krku a nechal se odnést na postel.
"Díky." zašeptal zlomeně
"Nemáš zač, hrdino. Sundej si plášť a všechny věci z horní části těla. Nebo chceš s tím slíkáním pomoct?" ušklíbl se šibalsky.
Yazoo stuhnul a začal si odepínat ramenní chrániče a rozepínat plášť. Cid ho pozoroval. Najednou se mladíkovi ležícímu na posteli zkřivil obličej bolestí a zoufale se podíval na svého ošetřovatele.
"Pomůžeš mi prosím? Já-já to asi nezvládnu." uhnul očima, jak se styděl za svou slabost. Blonďák překvapeně zamrkal. Tohle nečekal, předtím si dělal jen legraci. Ale na druhou stranu ho to až překvapivě potěšilo.
Obkročmo si sedl na Yazoova stehna, jednou paží ho objal kolem pasu a nadzvedl tak, že se o sebe dotýkaly hrudníky. Druhou rukou začal stahovat plášť z jeho ramen. Když byl plášť skoro dole, přejel svými rty Cid po odhalené kůži na krku druhého muže.
Stříbrnovlasý sebou trhl a zaklonil hlavu. Měl pocit, že do něj právě udeřil blesk a nyní jeho tělem putuje elektrický proud.
Přišlo na řadu triko. Cid oděv pomalu vyhrnoval a neodpustil si u toho drobné doteky svými prsty po bocích, břiše a hrudi zraněného. Ten měl v tu danou chvíli pocit, že se stal obětí hrozného mučení a Cid je věznitel.
Trvalo to sice pouze chvíli, ale pro stříbrnovlasého to byla celá věčnost. Konečně mučení skončilo, nebo spíš jen první část.
Blonďatý muž vytáhl jakýsi hadřík, na něž nalil modravou tekutinu a pomalu ho přiložil na zhnisanou ránu. Bylo zvláštní, že v ráně nebyla kulka, náboj ani nic jiného. A ač to byla pořádná rána, nepoškodilo mu to ani orgány.
Postava na posteli sebou škubla bolestí a kousla se do zápěstí, aby nekřičela. Cidovi se podařilo ránu řádně vyčistit, ošetřit, zašít a zavázat. To ovazování bylo pro Yazooa snad horší než samotná rána, protože se ho Cid dotýkal prakticky celou dobu.
Statný pilot ještě zhodnotil svou práci, chvíli přemýšlel, pak ale stejně neodolal, sklonil svou hlavu a políbil vypracovanější hruď svého bývalého nepřítele. Yazoovi se málem zastavil dech, automaticky zabořil své ruce do záplavy blonďatých vlasů. A když ho jeho nový přítel začal hladit po bocích a zádech vzdychl slastí.
Cid zdvihl hlavu ke svému anděli, chytil jej za tváře a políbil ho. Yazoo se trochu zdráhavě přidal.
"Cide? Proč-. Neměl bys-. T-Tohle není správné." chroptěl mezi polibky
"A to jako proč, by to nemělo být správné?"
"Za prvé protože jsme muži a za druhé protože jsme nepřátelé"
"Tobě to snad vadí že jsme muži?"
"Ne, to ne, jen-"
"Tak vidíš a že jsme nepřátele? Nemusíme jimi přeci být, pokud nebudem chtít." Poslední větu řekl značně tišeji a citlivěji
"Víš, že když na nás naše strany přijdou, že z toho budeme mít asi problémy, že jo?"
"Vím, ale stojí mi to za to. Ty mi za to stojíš." tohle Yazooa přesvědčilo, objal Cida kolem krku a políbil jej.
"Miluji tě" zašeptal zelenooký
"Já tebe taky, můj malý andílku" odvětil, sevřel svou lásku v náručí a ve společném objetí usnuly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 22:32 | Reagovat

Cid a Yazoo... myslím, že na tenhle pár jsem četla povídku snad jen jednou. Yazooa mám docela ráda, i když si myslím, že lepší z těch tří je Kadaj.
Povídka je dobrá, líbí se mi ten nápad. Jen jsem zezačátku nerozpoznala, jestli to je pokračování k minulému příběhu, musela jsem se podívat do rubriky, teprve pak mi to došlo xD A děkuji za opravu písma, já nechtěla moc rýpat... :)

2 shiruba shiruba | 9. srpna 2015 v 23:07 | Reagovat

V pořádku, díky žes mě na to upozornila. Osobně mám taky nejradši Kadaje, ale dalo by se říct, že mi bylo Yazooa trochu líto.A jsem moc ráda že se ti i tato povídka líbí, pracuje se na pokračování k Nečekaným citům :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.