Nečekané city - Kapitola 4 Plán zemřít-část 2 (konec)

11. srpna 2015 v 2:12 | Shiruba |  Final fantasy

Vincent se probudil na posteli v cizím bytě, měl ošetřené rány a na stolku vedle postele byla sklenička s vodou. Pomalu se posadil a rozhlédl, pak se zarazil, tohle není cizí byt, tohle je Renuv byt. Zase sebou s úsměvem praštil na polštář. Pak se prudce podíval pod peřinu a zamračil se. V tu chvíli tam vešel majitel bytu.
"Vincente! To jsem rád že ses probral." vrhl se Valentinovi kolem krku a pak si sedl vedle postele na zem
"Co to mám na sobě?"
"Pyžamo"
"No nepovídej, čí?"
"Moje?"
"Fajn a jak se ocitlo na mém těle?"
"No, tak to je složitější." zrzek se nervózně poškrábal na hlavě díval se jako nejprovinilejší člověk na světě.
"To je fuk. Kdo ti pomáhal?"
"Proč myslíš že mi někdo pomáhal?"
"Tak to vyklop."
"Rude"
"To si s ním pak vyřídím."
"Jak ti je?" Agent raději zvolil únikovou cestu ve formě změny tématu.
"Celkem dobře, jak je tobě?" najednou vypadal Vincent velice starostlivě
"Fyzicky skvěle, ale-"
"Ale? Co tě trápí Reno" sedl si a naznačil zrzkovi aby si sedl vedle něj.
"Málem jsem tě zabil." vypadal že se každou chvílí rozpláče.
"To nevadí, nechal jsem tě, mohl jsem se bránit, ublížit ti, ale já nechtěl. Původně jsem tam měl v úmyslu zemřít. Hlavním cílem bylo, dostat tě zase do normálu."
"Ale proč? Proč to všechno Vincente?"
"Protože tě miluji Reno." vypadlo to z něj, ani nevěděl jak. Modrooký muž se na něj zaraženě podíval a pootevřel ústa překvapením, černovlasý se sklonil k jeho ústům a láskyplně ho políbil.

Reno ho od sebe trochu odtáhl a zašeptal: "Také tě miluji Vincente." Po té opět spojil jejich rty a objal svého rytíře, jak mu potají už nějakou dobu říkal, kolem krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 19:05 | Reagovat

Nečekala jsem, že to takhle dopadne. Je to dobrá povídka, hezky se četla :)

2 shiruba shiruba | 11. srpna 2015 v 22:04 | Reagovat

[1]: Děkuji, to mě velice těší. Doufám, že se budou líbit i příští povídky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.