Nečekané city - Kapitola 4 Plán zemřít-1 část

11. srpna 2015 v 2:11 | Shiruba |  Final fantasy
Vincent vyhledával jednoho svého nepřítele po druhém, mučil je, vyhrožoval násilnou smrtí, při čemž to některým i plnil, ale nikdo nic nevěděl, ani neporadil. Ptal se jak zločinců, tak dobrých lidí, kouzelnic, květinářek, zkrátka každého, kdo přišel vhod, ale nic. Začínal propadat beznaději.
Po dvou týdnech se rozezněl tón telefonu.
"Halo? Rude? Co se děje?"
"Víš napadlo mě, jestli tě někdo opravdu tak nenávidí, možná by mohl chtít vidět tvůj konec."
"Co tím naznačuješ? To mám jako umřít, abychom zachránily Rena?"
"No, ne tak úplně. Musíš bojovat Rena a nechat se skoro zabít, myslím že pak se nepřítel oběví sám."
"Fajn, vrátím se, ale jestli mě necháte zabít úplně, tak vás budu strašit do konce vašich dnů"
"Neboj, když budeš umírat, tak Rena zadržíme."
"No to jsem celej šťasnej" poznamenal ironicky Valentin a oba muži zavěsili.
Černovlasý se pozvolna vydal k domovu. Doufal že Ruduv plán zabere a Reno bude zase jako dřív. Čím déle totiž putoval, tím víc ho děsilo to co viděl, bolelo ho, vidět zrovna zrzka jako psychopatického šílence.
Nad mužovou hlavou proletěl vrtulník a on měl pocit, jako by tam seděl Reno a mával n nějx, pak si uvědomil že je to hloupost a když se na stroj podíval znovu, zjistil, že je to Elen a Shion. Černovlasý agent právě něco říkal své kolegyni, ta se podívala dolů a prudce stočila směr k Vincentovi, Shion díky tomuto akrobatickému kousku málem vypadnul ven.
"Tak, právě jsem se po druhé narodil." oddychnul si, když přistáli kousek před Valentinem. Ten se pousmál a přišel blíž. "Tak na co čekáš, naskoč, ale bacha, Elena je ještě větší vrah než Reno."
"Jak jste věděli kde jsem a kam mám namířeno?"
"Rude"
"Aha, asi mu začnu říkat zvoneček, rolnička, nebo radar." za těchto slov nastoupil, pohodlně se usadil a pro jistotu se připoutal a ještě pevně chytil.
"He, to bude mít zvoneček radost." přidala se k rozhovoru Elena a všichni tři se rozesmáli.
Dorazili do města před západem slunce.
"Shione, Eleno jestli máte teď zamířeno k rolničce, nebo s ním budete mluvit, vyřiďte mu že Kamitze bude až zítra, chci se na to vyspat." mávl jim na rozloučenou a odešel. Agenti se vydali za Renem a Rudem.

"Ahoj Rude" řekla tlumeně dívka a posadila se do křesla proti němu, všimla si Rena, který spal na gauči vedle svého parťáka, ale ne jako přítel, spíš vypadal jako věrný pes. Byl schoulený do klubíčka a hlavu měl na Rudově stehně. Muž kamaráda hladil, nebo spíše drbal na hlavě, takže to budilo dojem, že tam leží doopravdy čtyřnohý přítel. "Jak to s ním vypadá?" optala se starostlivě
"Ahoj kamarádi, rád bych ti řekl že dobře Eleno, ale lhal bych. Sice neútočí, nikomu neubližuje a dokonce mě ani nenapadá když usne, spíš naopak, chová se jako-jako-"
"Zvíře, které chrání páníčka?" pomohl mu Shion
"Jo, přesněs to vystih"
"Vinc ti vzkazuje, že kamikadze bude až zítra, rolničko" ušklíbnul se černovlasý agent
"To je logický, přece tu nebudou blbnout v noci. Moment, jaks mě to nazval?!" Rude se zarazil
"To jsem nevymyslel já, ale Vincent, můžeš zítra pomoct Renovi s kucháním." na to se začali všichni tři smát
"Tiše, vzbudíme Rena." zašeptal muž s černými brýlemi
"Myslím, že už se stalo." dívka ukázala na zrzka, který se na ně díval svýma ospalýma očima, dříve světlonce modré, nyní s přísměsí rudé.
I přes to, že byl momentálně dosti šílený, momentálně vypadal celkem zdravě a hlavně roztomile.
"Dobré ráno, kamaráde. Spi dál, mi budem mluvit potichu, nebo počkej, mám nápad." Rude vytáhl z kapsy Renovu MP3 s jeho oblíbenou hudbou, nasadil mu sluchátka a spustil. Reakce ale byla jiná než si kdokoli v místnosti myslel. Místo aby si mladík užíval oblíbenou muziku, chytil ho záchvat šílenství, skoro jako když viděl Vincenta. Ale teď vytřeštil oči, roztáhly se mu zorničky, začal křičet, jako by mu to dávalo šoky přímo do mozku a pokoušel se ten ďábelský přístroj sundat.
Plešatý nevydržel ten pohled a tak mu sluchátka zase sundal.
"Promiň." omluvil se a přehrávač schoval. Rudovlasý se na něj díval jako by se právě probudil z děsivé noční můry, zvedl se a zalezl si do ložnice.
"A tohle bylo jako co?" vyřkla agentka, když kamarád zmizel za dveřmi.
"Tohle se stane, kdykoli se mu pokusím připomenout to co měl dřív rád, ať už je to knížka, nebo hudba jak jste právě viděli. Myslí si že je to trest, že něco provedl, proto vždycky odejde. Teď je tam schoulený na zemi a kňučí, možná i pláče."
"Proč teda není alergický na tebe? Nebo na mě a Shiona? Měl nás taky rád a tebe nejvíc. Vždycky mu na tobě záleželo jako na bratrovi, jestli teď nenávidí všechno co měl rád, měl by nenávidět i nás."
"To netuším, ale pokud máš pravdu a nenávidí všechno co před tím miloval-" odvětil Rude
"To je ono, teď jste na to kápli." praštil se Shion do čela, přátelé na něj zůstali zírat, jelikož vůbec nechápali jeho pochody myšlenek. "Nenávidí to, co miloval, ne měl rád, ale opravdu miloval, hudba, kniha a-" zarazil se
"Proč teda Vincenta taky nenávidí?" nechápala pořád Elena, pak jí to ale začalo docházet "Počkat, nemyslíte doufám že-" oba přikývli a byli rádi že to kamarádka pochopila.
"Myslíte že to ví Vinc?" ušklíbl se černovlasý
"To nevím, nezjistíme to zítra? Třeba se bude alespoň snažit aby mu moc neublížil." přidala blondýnka
"A nebo ho to podnítí k tomu, aby ho zabil"
"Teda Rude, od kdy jsi takovej morous?"
"Nežárlíš ty tak trochu?" ušklíbnul se Shion a rýpl do kamaráda
"Co? Na koho bych měl žárlit?"
"Na Vincenta, že Reno miluje jeho a ne tebe."
"Nešlehnul sis náhodou? Tak se přiznej v čem jedeš. Eleno, čehos mu dala loknout, nebo dáchnout? Věř mi, že můj vztah k Renovi je stejný, jako jeho vztah ke mě, čistě bratrský."
"Tak promiň, vypadalo to tak." Shion se smál jako šílený a dívka se smíchu taky neubránila
"Tataři" Tohle muži opravdu rozproudilo krev a i přes to, že měl původě v úmyslu jít spát, se debata protáhla až do rána.

Zatím co tihle tři se bavili, se krásný, černovlasý muž potuloval městem a přemýšlel nad následujícím dnem, měl strach že Renovi něco udělá.Chtěl to mít už za sebou, aby Reno byl jako dřív a nešel mu po krku. Ano to ho trápilo asi nejvíc, že ho nenáviděl.
Mimoděk mu po tváři stekla slza.
Takhle probloudil skoro celou noc, navštívil všechny své přátele, četl různé knihy, které měl doma, zkrátka dělal všechno, jen aby neusnul.
Nechtěl spát, chtěl být další den unavený a vyčerpaný, aby nemohl svému modroočkovi ublížit.
Kolem třetí ráno si šel dát dokonce ten slíbený souboj s Kadajem. Stříbrnovlasého vůdce to překvapilo, ale ještě víc jej zaskočilo, když mu Valentin řekl, ať jej zatím nezabíjí, že musí nejdřív něco dodělat a pak že si ho může klidně dorazit.
Konečně přišel den, Vincent se kolem desáté vydal k Renovi do bytu.
Když se agenti vzbudili, už tam seděl na gauči. Shion z něj měl málem smrt, nemluvě o Rudovi a Eleně.
"Vincente, ty nemáš telefon, že bys dal info o tom že už jdeš?" vypadlo hned z plešatého muže s brýlemi.
"Rude, já jdu vlastně už celou noc."
"Tys nespal? Proč? Vypadáš jak mrtvola, zmiz odsud."
"Ne. Pochop Rude, já mu nechci ublížit. Schválně jsem nespal a i tak se budu muset hlídat, abych ho nezabil."
"Jak myslíš, jen aby on nezabil tebe. Jdu ho vzbudit." otočil se a Reno stál s naprosto šíleným výrazem před dveřmi a díval se na Valentina. Všichni sebou cukli, jelikož ho neslyšeli přicházet.
Černovlasý téměř hned zareagoval, rozeběhl se k oknu a skočil na střechu protějšího domu, počkal až Reno půjde za ním, což trvalo mnohem kratší dobu než čekal. Mladík totiž místo aby seběhl schody a vyběhl na střechu druhého obydlí, jak by to udělal normálně, se po jeho vzoru rozběhl proti oknu, proskočil ním a obrovským, nadlidským skokem přistál na střeše proti nepříteli. Už jen tato drobnost byla dost divná a to netušil, co ho čeká dál.
Zrzek skočil černovláskovi po krku tak jako prvně a zakousl se mu do masa na rozhraní mezi krkem a ramenem. Muž vykřikl bolestí, stisk byl silný a velmi bolestivý to i pro něj. Rudovlásek mu vyrval kus masa a pak ho bez rozpaků spořádal.
Přišel další útok, tentokrát to schytal Vincentův hrudník a břicho. Od pravého ramene po levý bok se mu táhl dlouhý, dvojitý, krvavý šrám.
"Dvojité ostří, rudé oči a povaha šílence." Vincentovi se rázem vrátilo racionální uvažování. Odrazil další úder a chvíli zapřemýšlel.
"Rosso?"
"Teda tobě to ale trvá Vincente Valentine." Promluvila skrze Rena
"Máš bejt mrtvá a to už pěkně dlouho!"
"A přes to jsem tu."
"A to jsi tak zbabělá, že se schováváš za loutkou? Nebo tak slabá?"
Tohle Rosso dopálilo.
"Ale to nikoli můj drahý Vincente, ale velice mě to baví a ty pro něj máš takovou slabost. Víš ani jsem netušila že tě má rád, myslela jsem, že jeho srdce bije pro plešouna a že ho zabije, ty se s ním pak utkáš zabiješ ho a já pak zabiju tebe, ale takhle je to mnohem zábavnější a lehčí." Tohle už nevycházelo z Renových úst, ale z úst rudovlasé ženy, která stála za Valentinem, ten se na ní otočil a čekal co bude dál.
Nemusel čekat dlouho, žena zaútočila a nebyla sama, i zrzek se pustil znova do akce. Vinc se sehnul a oba nepřátele do sebe narazili, to pomohlo víc, než čekal.
Reno se zvedl, oklepal se a chvíli přemýšlel co se to vlastně děje. Pak pohlédl před sebe a uviděl jak proti němu vstává ze země nějaká žena a podle všeho pěkně naštvaná.
"Tak to ti spočítám, vzal jsi mi hračku. Hm, ale uvidíme jak silný budeš teď" chytla se za spánky, zavřela oči a Reno se najednou v nesnesitelných křečích začal svíjet na zemi a držet si hlavu.
"NE! Pusť ho, vždyť on ti nic neproved!"
"No a co?" luskla prsty, zrzek se přestal svíjet, vstal a šel k Vincentovi, tekly mu slzy a zdálo se že je při vědomí, pak na něj začal zase útočit.
"Reno! Co blázníš?"
"Vincente, já to nedělám. Vnímám sice, ale neovládám svoje tělo." zašeptal zoufale
"A sakra."
Pak už to nevydržel, zastavil se a nechal se od Rena probodnout drápama, které byly zřejmě taky dílo té ženské.
Bylo záhadou kde tyhle síly vzala, ale tím už se Vincent tak nějak nezabýval. Objal Rena, který po tomto útoku zase získal nad sebou kontrolu. Teď tam stál jako přikovaný a z očí mu kanuly slzy.
Rosso se vítězoslavně rozesmála, najednou smích utichl. Ženinu hruď zbarvila krev, to agenti konečně dorazili nahoru a všichni tři měli teď napřažené zbraně.
Pár sekund na to nepřítele kdosi přesekl vejpůl a ona se rozplynula, po ní zůstala pouze černá hmota podobná krvi. Pár metrů za Renem elegantně přistál Cloud, otočil se a díval se na Rena klečícího vedle zraněného Vicenta ležícího před ním na zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.