Nečekané city - Kapitola 2 Sny nebo obraz nepřiznaných citů?

8. srpna 2015 v 13:22 | Shiruba |  Final fantasy
Už vycházelo slunce, když se do bytu, kde v současné době pobývali krom rudovlasého muže jeho přátelé, kteří jej ošetřovali a starali se o něj, vstoupil oknem záhadný muž zahalený v dlouhém rudém plášti. Přistoupil k blonďákovi spícímu v křesle a chytl jej za rameno tak náhle až muž v křesle vyskočil a sáhl ke stěně po své zbrani.
"Jen klid, to jsem já" zašeptal muž s hnědýma očima.
"Vincente! Co ty tady?"
"Nic, jen jsem viděl ten masakr na kraji lesa, tak jsem se šel zeptat, jestli o tom náhodou někdo něco neví."
"Aha, tohle, to má na svědomí Reno s Rudem"
"To mě mohlo napadnout a jenom tam Reno přistál s vrtulníkem, nebo si stihli i zastřílet?"
"Právě že došlo i na to střílení"
"Proč to říkáš tak přiškrceně? Co se stalo?"
"Reno je dost zraněný, zasáhl ho granát." Cloud vypadal smutně, přece-jen to byl kamarád a mladého blonďáka to očividně dost vzalo
"Takže je na kusy?"
"Pro boha! To díky bohu ne! Ale moc nechybělo." Mladík se na svého černovlasého přítele zděšeně podíval, zarazilo jej s jakým klidem to bere.
Vincent Valentin se beze slova vydal ke dveřím a zamířil do pokoje kde odpočíval zraněný. Nejdřív pohlédl na spícího Ruda na točící židli a potom teprv na zmrzačeného Rena. Na malou chvíli se zarazil a pozoroval zrzkovu spálenou kůži. V tu chvíli mu ho bilo líto. Sice byl hlučný a někdy až moc zbrklý a drzý, ale tohle si nezasloužil.
Když tak o tom Vincent přemýšlel, tak teď Reno vypadal i celkem roztomile. Pousmál se a opět opustil pokoj.
"Ten dopad, co?" nadhodil Cloud a uklízel Renuv dosti chaotický pokoj. "Proč jen si občas neuklidí" povzdechnul si a na jeho tváři se oběvil úšklebek.
"Budu muset jít Cloude, ještě mám něco na práci, hodně štěstí při úklidu." poslední čtyři slova Vincent poznamenal dosti výsměšně a Cloud po něm hodil polštář, muž s šátkem na čele vyskočil z okna a už byl pryč.

O půl hodiny později se Vincent procházel po kraji onoho lesa, kde jeden z jeho druhů málem přišel o život.
Chvíli se jen tak procházel a přemýšlel, když v tom uviděl cosi proběhnout mezi stromy, ihned se za daným tvorem rozběhl.
Tvor jehož Valentin pronásledoval měl vlčí hlavu, vystouplejší páteř, velkou hrudní kost a velmi úzký pas. Takový vlk zkřížený s chrtem a který vyrostl až do dvou metrů.
Muž po vlkovi vystřelil, ale tomu se evidentně ještě umřít nechtělo, vyhnul se ráně a zaútočil na toho drzouna, jež se ho opovážil ohrožovat. Vincent uskočil a zaútočil na nepřítele znovu a znovu.
Po značné době se mu konečně podařilo zrůdu přemoci, otočil se a za ním oněch tvorů stálo dalších pět.
Hrdinně s těmi zmutovanými vlky bojoval a po dlouhém a náročném souboji padl i poslední netvor.
Vincent byl vyčerpaný, ta zvířata byla silnější než se zdálo. Vyskočil do koruny jednoho stromu, pohodlně se usadil, zavřel oči a za chvíli spal.
Ale ani spánek nepřinesl hnědookému klid. Ve snu se totiž zjevil v lese, v místě kde minulou noc měli agenti Rufuse střed se Sephirotovými přízněnci a s jeho třemi larvami Kadajem, Lozem a Yazooem. Stál tam a viděl celou bitvu od začátku až do konce.
Až překvapivě jej vyděsilo to co se stalo Renovi, vždyť už mu o tom říkal Cloud, ale nebral na to tak moc ohledy, tak proč ho teď bolelo, že nemohl zasáhnout a rudovlasého muže s nádherně modrýma očima zachránit? Poslední co z této děsivé scény viděl bylo, jak Rude svého parťáka odnáší v náručí. Po tom všechno zmizelo ve zvláštní bílé nicotě.
Vincent byl chvíli zmatený a moc se to nezlepšilo ani, když se ze světla vynořila krásná rozkvetlá louka a na ní stál Ren. Valentin přišel blíž a modrooký se na něj otočil a na jeho tváři se objevil šťastný úsměv.
"Reno?" zamumlal a šel k němu. Oslovený se stále jen usmíval, ale po chvíli se opět zahleděl na louku. Vincent nechápal proč jeho kamarád nic neříká, zkusil na něj znovu promluvit, tentokrát k němu však rudovlásek natáhl ruku a s pro Rena netypicky milým a jemným úsměvem se opět zadíval do jeho rudých očí.
Muž s šátkem k modrookému automaticky natáhl ruku také, ale Reno jako by se vzdaloval. Ne, on se opravdu vzdaloval, krajina kolem začala mizet a jeho přítel se také začal ztrácet v bělostné dáli. Vincent z toho všeho byl tak vyvedený z míry, že pouze sledoval jak mizí.
Potom všechno kolem zčernalo, už tu nebyla uklidňující bělostná záře, ale čistá tma, ne nebylo tma, ale temnota. Temnota zasévající i do těch nejpevnějších a nejstatečnějších srdcí zoufalství, žal a bezmeznou beznaděj.
V té zoufalé tmě naplněné smutkem najednou v dálce cosi zahlédnul. Přišel blíž a zjistil že to není cosi, ale spíše kdosi.
Schoulený na zemi, nebo tam, kde by si člověk mohl představit podlahu, tam v okovech zkrvavený a v otrhaném oblečení, jako po boji s dosti agresivními psy ležel Reno.
Vincent se zděsil a okamžitě vedle agenta poklekl.
"Reno? Reno jsi v pořádku? Reno!" v té chvíli si neuvědomil že tohle všechno je jen zlý sen. Chytl Rena za ramena a začal s ním lehce třást. Najednou rudovlasému začala z úst vytékat krev.
"Reno?!" Vincenta zachvacovala panika
"Vincente" zašeptal Reno do prázdna, ale hned po tom zhroutil v křečích. Muž jež se nad ním skláněl zoufale šeptal jeho jméno. Pak se opět všechno rozplynulo a Vincent se objevil u Rena v pokoji, ale něco tam bylo, velice, velice divné. Bylo tam neskutečně uklizeno. Reno ležel na posteli, ale zdálo se že jednoduše normálně spí, pak se zniče nic přesunul na hřbitov a stál před hrobem s velkým nápisem RENO bodyguard a člen Turks. Vincentovi ztuhla krev v žilách. Měl pocit že dobu kterou strávil na hřbitově trvala věčnost. Po té dlouhé chvíli se všechno roztříštilo na miliard střípků jako by někdo praštil pěstí do zrcadla. Vincent dlouze padal do bezedné propasti a najednou přišla záchrana. Probudil se.
Vincent se probudil tam kde usnul a byl za to neskutečně rád. Ale i přes to že už před sebou neviděl hrob ani zkrvaveného Rena, cítil neuvěřitelnou úzkost a strach o rudovlasého muže. Tyhle pocity jej mátly a děsily zároveň. Oči mu rudě svítili a srdce splašeně bilo.
"Byl to jen sen. Byl to jen sen." říkal si v duchu a doufal že to hned zase přejde. Ale někde v hloubi svého srdce tušil že toho bolestivého pocitu viny a nehorázného strachu se už asi nezbaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.