Kola osudu - část 2

28. srpna 2015 v 22:05 | Shiruba |  Final fantasy
K mému překvapení mi bylo do půl hodinky opravdu o dost lépe. Loz taky konečně skončil s ošetřováním, chtěl mi zapnout vestu, když v tom se zarazil a díval se na mou hruď. Naklonil hlavu na stranu a bříšky svých prstů se dotkl mé pokožky. Trochu jsem sebou cukl. Stříbrnovlásek se zřejmě lekl, že je mi to nepříjemné, nebo že mi ubližuje a tak ruku stáhl a provinile sklonil hlavu.
"Promiň." špitl
"To nic, neboj. Já se jen lekl." pousmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval, opět se mě dotkl a vypadal velmi zaujatě.
Po nějaké chvíli, kdy pozoroval mou kůži se nečekaně ostražitě rozhlédl a když si byl jistý, že je čistý vzduch, rozvázal mi ruce. Věnoval jsem mu nechápavý pohled, ale místo odpovědi mě uchopil za obličej a políbil.
"Nejméně pět minut po tom co uslyšíš, že mluvím s těmi dvěma, odtud vypadneš, jasný? Nikde se nezdržuj, neohlížej se a uteč odtud, tvá motorka je opřená u skály, nasedni až na kraji lesa, aby to neslyšeli. Hodně štěstí a pozdravuj Marlene." řekl rychle, po tom, co se odtrhl od mích rtů. Následně vyskočil na nohy a vyběhl ven. Jen já byl stále jak přikovaný, nechápal jsem co se stalo, ani proč to dělá.
Naštěstí jsem se po pěti minutách probral, upravil se, vzal svou zbraň, opřenou do té doby o jednu ze zdí a vyplížil se k východu. Chvíli jsem poslouchal a pár minut počkal. Po té jsem tiše jako myška vyšel ven, vzal motorku, která byla opravdu kousek od vchodu a s největší opatrností odešel na kraj Stříbrného lesa, tam jsem nasedl a odjel domů.
"Cloude!" v baru mě přivítal hlas Marlene a Denzela.
"Rád vás zase vidím, omlouvám se, že jsem byl pryč tak dlouho."
"Kde jsi byl? Bali jsme se o tebe." vyčetla mi ihned dívenka.
"Potřeboval jsem být chvíli sám, víš. A mám tě pozdravovat od jednoho citlivého a chápavého nepřítele."
"Viděl ses s Lozem? A to jste se nepřizabili?"
"Ano viděli jsme se, s ním jsme si nic neudělali, ale ti dva další nebyli nadšení, že se vidíme a dali mi za vyučenou. Byl jsem nějakou dobu v bezvědomí, jinak bych se k vám dvoum vrátil dřív." vysvětlil jsem zkráceně a pohladil obě děti po vlasech.
Po zbytek dne jsem byl s nimi, přece jen to měli teď dost těžké, Tifina smrt je hodně poznamenala a mě taky. Vyčítám si, že jsem jí nemohl pomoci a neobklopoval ji láskou, jakou si zasloužila. Teď mi po ní zbyl jen bar a dva sirotci
Večer jsem je uložil a když jsem zavíral dveře od jejich pokoje, ozval se za mnou Vincentův hlas.
"Co se doopravdy stalo, neříkej že ty šrámy na rukou a na obličeji máš jen tak."
"Tobě nic neunikne, že? Tak pojď dolů, dáme si něco k pití a já ti to vysvětlím."
V baru jsem vzal flašku slabšího alkoholu a nám oběma nalil, když jsme si sedli začal jsem vyprávět.
"Budu k tobě upřímný, byl jsem nešťastný, jel jako šílenec, vyboural jsem se a zajal mě hned Kadajuv gang. Mučili mě a já nemám nejmenší ponětí, jak dlouho jsem byl pryč."
"Týden. A jak se ti podařilo utýct?"
"Týden, tak proto se o mě tak báli. Víš, ten útěk byl na celém tom dobrodružství, to nejzvláštnější."
"Proč?"
"Protože mě k útěku pomohl jeden z nich." touto větou jsem málem Valentina schodil ze židle.
"Kterej?!"
"Tiše, hádej."
"Kadaj?"
"Nepraštil ses náhodou?
"Tak Yazoo?"
"Další šílenost, to jsou úplně stejně dobrý nápady, jako, že by mě chtěl zachránit sám Sephirot."
"Takže už zbývá jen Loz."
"Ano"
"Ale proč?"
"To nevím, možná se v něm hnulo svědomí. No nic, můj milý příteli, já jdu taky spát. Teď musím vést bar já. Dobrou"
"Že sis nevzal ještě květinářství po Aerith. Dobrou." utrousil ještě Vinc a odešel. Já se odebral do své ložnice, sedl si na postel a opět se rozplakal nad ztrátou dívky, kterou jsem znal celý život a který je teď nadobro pryč.


"Zradá! Vězeň utekl!" zakřičel Kadaj a přiběhl z jeskyně. Yazoo s Lozem se přestali smát a zírali na svého bratra.
"Jak se dostal ven?" zeptal se Loz a předstíral rozhořčení, aby ho nezabili, což by zaručeně udělali, kdyby věděli, co udělal.
Vůdce gangu byl celý bez sebe a Yazoo měl zřejmě strach, aby ho netrefila mrtvice a tak k němu přišel a pevně jej objal.
"Nenervuj se Kadaji. Však se opět naskytne příležitost, kdy budem moct svého bratříčka potrápit." uklidňoval ho a Kadaj k Lozovu překvapení položil svou hlavu na hruď dlouhovlasého a nechal se hladit po hlavě.
Zrádce, který mi pomohl k útěku se šel projít po lese a byl moc rád, že mu plán vyšel. Když se vrátil a nakoukl do jeskyně, strnul zděšením, co vidí.
Yazoo seděl na zemi, opřený o stěnu a na jeho klíně seděl Kadaj, který objímal mlčenlivého kolem krku a líbali se.
Zmatený Loz zase potichu odešel a nyní konečně pochopil, proč na něj štěkají a vybijí si na něj zlost. Proč by křičeli jeden na druhého, když on je tu jaksi navíc? Začali mu téct po tvářích slzy a rozhodl se odejít.
Z úkrytu vyvezl svou motorku a odjel směr město.

Další den jsem dělal v baru a snažil se nezbláznit. Zoufale jsem vzpomínal na to, jak ladně a vyrovnaně se tu vždy pohybovala Tifa. Naštěstí mi k poledni přišla pomoct Yuffi, takže to bylo trochu lepší, šlo jí to totiž o dost lépe než mě.
Navečer přišel do baru podivný muž zahalený v nějaké černé dece, takže mu nebylo vidět do tváře, posadil se k baru, do rohu místnosti a tiše se tam schoulil.
"Dobrý večer, tak co to bude?" optal jsem se a pokusil jsem se usmát.
"Dobrej večer, myslíte, že bych mohl poprosil o kaffe?" zašeptal, div jsem ho slyšel. Přikývl jsem a přemýšlel odkud já ho jen znám.
Seděl tam už dobrý dvě hodiny a většinu toho času pil kaffe, když už si dal alkohol, hned to zalil buď vodou, nebo opět kaffem. Nakonec jsem neodolal a zeptal se ho.
"Kdo jste? Jsem si jist, že Vás znám."
"Ano, opravdu známe se. Ale kdo jsem, Vám neřeknu, nebo možná jo. Ale nejdřív bych rád něco věděl."
"Hm?"
"Jakej ze mě máš pocit?"
"Proč to chcete vědět?"
"Zajímá mě to, stejně jako tebe moje jméno."
"Mám smíšené pocity. Něco mě k Vám táhne a zároveň mě znervózňujete."
"Je to nepříjemné?"
"Tak bych to zrovna nenazval."
"Jak bys reagoval na to, kdyby za tebou přišel nepřítel a oznámil ti, že tě miluje?"
"Eh? Hlavně nechápu, proč by to ten nepřítel dělal a taky, záleží na tom, kdo by to byl."
"Třeba někdo, kdo ti pár dní před tím zachránil život." tohle už mi bylo podezřelý. Hned jak to řekl, jsem si vybavil, jak do mě Kadaj bil páskem a Loz mě před ním ochránil a pak mi ošetřil rány.
"Cloude?" zachroptěl neznámí.
"Lozi?" zašeptal jsem, byl jsem si jistý, že to je on a byl. Zdvihl hlavu a nešťastně se na mě díval.
"Yuffi?! Myslíš, že bys to vzal teď za mě? Já si potřebuju něco zařídit!" zavolal jsem na kamarádku a ta hned přiběhla plná nadšení.
"Jasně, není problém."
"Díky." kývl jsem na Loze, aby mě následoval a odvedl do do svého pokoje. Cestou jsme ale potkali Marlene a hned stříbrnovláska objala, i na něm bylo vidět, že jí moc rád vidí.
Konečně jsme se dostali do mé ložnice, zavřel jsem a zamkl, abychom si mohli v klidu promluvit.
"Co tu děláš?
"No, tak trochu jsem asi utekl." znervózněl a poškrábal se za uchem.
"Proč?"
"Protože jsem tam byl navíc a ti dva si na mě už jen vybíjeli zlost a to jenom, protože se nechtěli hádat mezi sebou."
"To nechápu."
"To se ti nedivím. Já tomu taky do teď nerozumím. Oni-už nejsou jen bratři." nechápavě jsem pozvedl obočí
"Tak jinak, viděl jsem jak Kadaj sedí Yazoovi na klíně a-"
"A?"
" vášnivě se líbali." zlomil se mu hlas a oči nabraly lesk. Přistoupil jsem k němu a objal ho, tak jako v té jeskyni. Tentokrát se mi však schoulil do náruče, klesl na kolena a rozplakal se naplno.
"To bude dobré, neboj." zašeptal jsem mu do vlasů a klekl si k němu. On se na mě podíval a políbil, já jej chytl pevněji kolem krku a přitáhl se k němu blíž. Cítil jsem se s ním dobře a nebyl důvod se tomu bránit, zvlášť, pokud už nechce zničit svět.


"Yazoo? Nevíš kam zmizel Loz?"
"To netuším, ale koukal jsem, že tu nemá ani motorku. Mám se po něm jet mrknout?"
"Možná radši jo, nemám dobrý pocit."
Yazoo kývl a odjel směr Midgar. Tam dlouho chodil po městě a rozhlížel se kolem, zda neuvidí bratra. Pak ho zahlédl, jak zahalený zachází do baru. Přistoupil k oknu a zjistil, že za barem není černovlasá dívka, ale Coud. Překvapilo jej to, ale pak si uvědomil, že je to zřejmě ona, kdo umřel.
Po dlouhých hodinách čekání a pozorování, se konečně něco začalo dít. Loz odhalil svou identitu a někam odešel s blonďákem. Yazoo vytáhl dalekohled, poodešel pár metrů a podíval se nahoru, zda neuvidí něco zajímavého. To co uviděl ho dost udivilo. Cloud v Lozově náruči.
Nerozčílilo ho to, ani mu to nějak nevadilo. Ušklíbl se a vrátil se do Stříbrného lesa.
"Tak co?"
"Nemusíš se obávat Kadaji. Loz se sice už asi nevrátí, ale mohu tě ujistit, že je velice šťastný a nějak mu nebudem chybět. Když tak o tom přemýšlím, tobě to snad vadí, že tu není?"
"Vlastně ani ne." oba se šibalsky usmály a dlouhovlasý sevřel menšího z nich v náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Komentáře

1 Ki Ki | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 13:01 | Reagovat

Clouda s Lozem jsem nečekala xD zezačátku jsem totiž spíš tipovala Kadaje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.