Jak to bylo po porážce Sephirota - část 2

24. srpna 2015 v 0:23 | Shiruba |  Final fantasy
Najít Ruda nebylo nějak těžké, ale uniknout jeho pohledu, nebo pohledu jeho kolegů bylo horší.
Již týden chodil agenta pozorovat, nebo si ho tajně užíval v tajných zahradách, jak jejich oblíbenému místu rád říkal.
Jednoho dne se Yazoovi jeho tajná láska jaksi ztratila z očí. Nedával pozor na cestu a do někoho narazil.
"Pardon" zamumlal a podíval se na toho člověku, kterému se omylem vrhl do náruče a v tu chvíli ztuhl. Byl to Rude. Dech se stříbrnovlasému zastavil a krev ztuhla.
Naštěstí měl na hlavě zrovna kšiltovku a vlasy schované zčásti pod bundou. Zmateně hleděl na statného bodyguarda, ten na něj taky chvíli hleděl. Nakonec se omluvil a odešel se svými kolegy za šéfem.
Yazoo si oddychl a tajně se vydal za skupinkou.
K večeru šel Rude opět do Tajných zahrad. Když vcházel do oblíbeného jezírka, praskla za ním větvička a on se otočil.
Zelenooký se stihl jen tak tak ukrýt za strom, ale bystré černé oči jej přesto zahlédly.
"Hej ty! Vylez ven, co bys rád?" vyzval mladíka mužův pevný hlas.
Yazoo tedy pomalu vyšel se skloněnou hlavou.
"Tak co? Co bys rád?" zopakoval svou otázku
"Nic." "Tebe"
"Tak proč mě sleduješ?"
"Já Váš nesledoval, pane. Jen jsem se byl projít, víte, já tady žiju a když jsem zahlédl, že zde někdo je, zpanikařil jsem."
"Tak se mě neboj a pojď blíž, mladíku. Jak se jmenuješ?"
"Ya-Lery." opravil se rychle
"Lery, já jsem Rude. Rád tě poznávám." agent se natáhl a podal mladíkovi ruku, ten ji stiskl.
"I já Vás."
"Nechceš se přidat?"
"Ne, to je v pořádku." "No to určitě, já tam vlezu a mé tělo zareaguje jako na rozkaz K poctě zbraň. A navíc by mě poznal."

V každé volné chvíli chodil Rude za "Lerym" na tajné místo, staly se z nich doopravdy dobří přátelé. Agent se v jeho přítomnosti cítil velice dobře. Potkávali se často i ve městě. Yazoo doprovázel svého přítele kamkoli a kdekoli.

Jednou k ránu se do krásných a mírumilovných sadů vloudil někdo cizí. Někdo, kdo na taková místa většinou nechodil. Hledal svého parťáka který mu již dva dny nebral telefon a zcela ho ignoroval.
"Rude!" zvolal a přišel k jezírku kde spal Rude a kousek od něj opřený o strom kluk, kterého znal jen o vidění, věděl, že je to Ruduv kamarád. Přišel ke svému kolegovi a kopl do něj. "Rude!"
"Ah! Pane bože! Málem jsem z tebe měl infarkt! Co chceš?! A kde ses tu vzal?!" Rude byl vyděšený k smrti a překvapený, že tam zrzka vidí. Jeho výkřik vzbudil i Yazooa, který sebou cukl a sledoval, co se bude dít dál.
"Taky tě rád vidím Rude. Volám ti už dva dny a ty na mě kašleš."
"Já vim, ignoroval jsem tě, Elenu a Tsenga taky."
"To jsme postřehli. A to si říkáš kamarád a parťák, jo?"
"Nekřič tolik, vzbudíš Leryho."
"Leryho, jo? Jestli myslíš toho zméráka, co spal u stromu, tak je vzhůru už od chvíle, kdys mi nadával."
"Neříkej mu zmérák."
"Nechápu proč? Víš vůbec, co je zač?"
"Tulák a můj přítel."
"Zapoměl jsi předponu ne, protože je to NEpřítel, blázne!"
"Jakej máš důvod ho takhle nazývat?" Rude nechápal, co to do Rena vjelo.
"Vždyť je to Yazoo, z Kadajova gangu! Děláš si legraci, že sis toho do teď nevšiml?" v tu chvíli přistála na tváři rudovlasého muže rána pěstí od kamaráda. "Za co?!" zařval, když se sbíral ze země.
"Neobviňuj ho!"
"Pche. Tak já ti to teda dokážu." Reno přišel rychlými kroky k Yazoovi a prudce mu strhl bundu, čímž mu srazil z hlavy i kšiltovku. Plešatý agent si stáhl z nosu brýle a překvapeně se díval na stříbrnovlasého před sebou. Nemohl tomu uvěřit, byla to pravda. On mu celou dobu lhal."
Zelenooký se zrzkovi vycukl a utekl se slzami pryč. Reno na něj namířil pistoli a chtěl vystřelit, ale Rude jej zastavil. Zakroutil hlavou a naznačil mu, že by asi měli jít. Ten ještě jednou hodil po nepříteli nenávistný pohled a odešel se svým parťákem.

Od té doby byl Rude tak nějak jiný. Téměř nikdo si toho nevšiml, jelikož se pořád choval stejně, ale Rena oklamat nemohl.
Zrzek si kolikrát nadával, že to vůbec ten den říkal. Do té doby byl jeho parťák šťastný a teď, měl pocit, že se mu ztrácí před očima.
Když už byl v úzkých s nápady, jak kamaráda rozveselit, rozhodl se požádat šéfa o nějakou misi, nejlépe těžce nebezpečnou a plnou akce.
Rufus nebyl ani překvapený, když po něm chtěl právě Reno akci a milerád mu vyhověl.
Následující den, kolem jedenácté byli již oba agenti na cestě vrtulníkem. Směr nepřátelský tábor za stříbrným lesem.
Tábořiště bylo větší, než se předpokládalo a nepřátele nebyla žádná ořezávátka. Začaly střílet, jen co zahlédly cizí helikoptéru.
Reno měl co dělat, aby se nevybouraly.
Rude vytáhl raketomet a nepřátelská základna vzala za své.
"Tak to bylo lehčí, než jsem čekal." poznamenal Rude a zalezl zpět do útrob vrtulníku
"Kámo? To není konec." ozvalo se nejistě od pilota
Plešatý muž se podíval opět ven a stáhl si trochu níž brýle, aby si byl jistý, že to co vidí není přelud.
"Co to k čertu, je?" zakřičel zrzek a zíral, stejně jako jeho kolega na podivné tvory, kteří začaly vylézat z jámy, jež zela místo hlavního stanu.
Nebyli to tvorové, ale obyčejné zrůdy. Měli podivnou rudo-zelenou barvu, dlouhý, úzký krk, na jehož konci byla velká oválnějších hlava, která byla celá chlupatá, nebo možná porostlá vlasy. Z dvoubarevného porostu mu na hlavě zářilo rudé, kulaté oko, tedy asi to bylo oko a pod ním vyčnívaly podivné zelené, uzoučké ostny, možná spíš jehly, což byly nepochybně zuby.
Co se týkalo zbytku těla, měly obludy dlouhé úzké ruce a místo prstů spousty chapadélek. Nohy na tom nebyli jinak. Trup byl také úzký, připomínal trup chrta, ale byl o dost delší a vychrtlejší.
Monster tam bylo opravdu hodně, celá armáda. Reno okamžitě zavolal vysílačkou Rufusovi, aby jim poslal posily. Než se dočkal odpovědi, jedna z příšer zněkolikanásobila délku své paže i prstů, obmotala celý vrtulník a mrštila s ním o zem.
Oba agenti jako zázrakem přežili a pomalu se hrabaly z trosek jejich nyní už bývalého dopravního prostředku.
Naštěstí to přežili i zbraně. Rude se ihned opět ujal raketometu a pálil po těch divných tvorech. Nebylo to nic platné, i když se podařilo je zasáhnout, nebo přímo skolit, bylo jich zkrátka moc.
Muži pobíhali po bojišti a snažili se zničit aspoň pár nepřátel, to se jim zčásti dařilo. Pak jedna ze zrůd nečekaně natáhla svůj dlouhý pařát k Rudovi, ten o tom neměl sebemenší ponětí, jelikož byl k dotyčnému útočníkovi otočený zády. Reno to viděl, ale byl od kamaráda příliš daleko, než aby ho varoval, nebo odstrčil, mohl se jen bezmocně dívat, jak se jeho parťák zvedá nad zem omotaný podivnými chapadly.
Na konci končetin netvora se objevily menší bodce, které se zabodly do agentova těla a vysávala z něj krev a energii.
Najednou se ozval výstřel a nepřítel zabíjející muže se zapotácel, pak další výstřel a další. To už obluda pustil svou kořist a padala s nepříjemným kvílením k zemi.
Bodyguarda, letícího vzduchem cosi chytilo a přistálo to s ním na pevné zemi. Malátný Rude ve svém zachránci poznal Yazooa, zamrkal, jestli se mu to nezdá, ale ne, opravdu tu byl a svíral ho v pevném obětí. Pak jej pustil a ochraňovatelsky se před něho postavil.
Na nebi se z ničeho nic oběvil vrtulník, někdo z něj vyhodil provaz a ženský hlas na ně volal ať se chytnou, že to tady brzy vyletí do povětří.
Plešatý agent chtěl říct stříbrnovlasému, aby šel taky, ale ten už byl zase pryč. Vylezl tedy za Renem, který byl trochu rychlejší a čekal už ve vrtulníku a za ostatními dvěma kamarády.
Bomba kterou tam Elena s Tsengem hodili účinkovala velice spolehlivě a zničila všechny nestvůry.
Rude cestou omdlel vysílením. Probral se až doma s hadičkami dopravujícími krev zpátky do jeho žil, jelikož jí měl velice málo.
"Rude!" zvolal Reno, celý šťastný, že je jeho v pořádku a skočil mu kolem krku.
"Taky tě rád vidím Reno. Byl to jen sen? Nebo to bylo skutečné, včetně Yazooa?"
"Všechno bylo skutečný. Co se toho prevíta týče, tak prostě zmizel. A vůbec, co je nám do něho, jo jasně, zachránil ti kejhák, ale o důvod víc proč je podle mě lepší, že je pryč. Jak ti je?"
"Mě je už celkem dobře, myslím, že to bylo i horší. Jak je tobě?"
"Mě je skvěle, ale z mojí krve nepily žádný odporný chapadlatý potvory." poznamenal s ironií v hlase. Rude na to nic neříkal, byl rád že jsou živý, ale z neznámého důvodu měl strach zda to přežil i Yazoo. "Vypadáš dost chcíple brácho, nechceš si ještě odpočinout?" nyní vypadal mladý zrzavý agent velmi starostlivě.
"Jo máš pravdu. Díky, parťáku."
"OK, kdybys cokoli potřeboval, vysílačku mám u sebe. Takže v případě nouze, zavolej. Jo a depka se počítá taky jako nouze, jo?" poté modrooký odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.