Jak to bylo po porážce Sephirota - část 1

24. srpna 2015 v 0:21 | Shiruba |  Final fantasy
Bylo pozdě odpoledne a Reno s Rudem měli volno, jelikož je ve službě bodyguardů vystřídali Elen se Shionem.
"Tak co kámo, co budeme páchat teď?" zeptal se Reno a překvapila ho parťákova odpověď.
"Já se půjdu projít za město."
"Teda, čekal jsem jakoukoli odpověď, ale tuhle tedy ne. Od kdy chodíš na procházky za město?"
"Už celkem dlouho, je to tam moc hezký, nechceš jít taky? I když, na tebe to asi moc nebude. Ty máš radši vzrůšo, jak vím a já tam chodím relaxovat, říká ti něco pojem relax, že ano?" neodpustil si rýpnutí na účet kamarádovi hektické povahy.
"Samozřejmě, že vím co je relax. Taky někdy relaxuju, jen trochu jiným způsobem než ty. Ale máš pravdu že klidná místa pro mě nic nejsou, půjdu asi domů, nebo něco províst." zazubil se a Rude jen doufal, že to nepřežene s tím "prováděním"."Tak já mizím, kámo, měj se!" mávl ještě na rozloučenou a odešel.
Rude osaměl a klidným krokem se vydal směrem z města.
Zhruba po půl hodině dorazil na své oblíbené místo. Byl to ráj. Rozlehlá louka, níž protéká potůček, kolem něj vrby a na louce pár různých stromů. A co bylo nejlepší, všude tu byli jak divoké kočky, tak i kočky, které ztratili domov. Navíc tu na jednom místě rostly jahody, borůvky, maliny, ostružiny a spoustu dalších lahodných plodů, jaké může příroda nabídnout.
Nedaleko tady byl dokonce vodopád a malé údolíčko s jezerem, odkud tekl již zmíněný potok. K onomu vodopádu teď zamířil i agent, který si konečně po dlouhé době sundal brýle a odhalil tak krásné černé oči.
U jezera se rozhlédl a když zjistil, zda je vzduch čistý, začal si rozvazovat kravatu, odkládat sako, košili a ostatní kousky oděvu.
Poté vstoupil do chladivé vody, přešel k vodopádu a nechal ne své tělo dopadat studené kapky vody. Zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu a vnímal pouze ten božský klid a šumění té božské tekutiny.
Rude miloval chvíle, kdy tu mohl sám odpočívat. Ale tentokrát tu sám nebyl, o čemž muž netušil.
Z výšky vodopádu ho totiž pozoroval pár zvláštních a přesto velice krásných zelených očí. Stříbrné vlasy téměř splývaly s třpytivou hladinou. Tvář byla nádherná avšak zkrvavená. Zdálo se, že si zřejmě prošel těžkým bojem, nebo stál poblíž nějakého velkého výbuchu.
Seděl a díval se dolů na vypracované tělo svého nepřítele. Věděl, že sem chodí velice často a on jej vždy s radostí pozoroval ze svých úkrytů.
Rude se mu vždycky velice líbil. Byl tichý, vždy vážný, nebo se uměl alespoň vážně tvářit, byl úžasný a měl naprosto dokonalé tělo. Proto se snažil s ním taky nebojovat a raději se pouštěl do střetů s tím jeho hlučným, sebevědomím, dětinským parťákem Renem. Dal se lehce vytočit, kdežto Rude ten ne, ten uměl přemýšlet a plánovat.
Yazooa nejednou mrzelo že je to nepřítel.
Rychle se schoval, jelikož Rude právě otevřel oči a díval se vzhůru na vodopád, přímo k místu, kde se krčil. Chvíli k onomu místu ještě hleděl, pak zatřepal hlavou a vylezl z vody. Lehl si na trávu jen jak ho pán bůh stvořil a usnul.
Stříbrnovlasý se potichu přiblížil, aby lépe viděl. Klekl si vedle toho neuvěřitelného muže, který si jej doslova ochočil. Rád by pro něho něco udělal, ale nevěděl co. Největší problém byl, že i kdyby Rudovi o svých citech řekl, nevěřil by mu a možná by se mu i vysmál.
Ruda po dvou hodinách probudil mobil. Otevřel oči, otráveně pohlédl na ten ráj rušící přístroj, vzal ho do ruky a koukl, kdo ho to zas otravuje.
Reno, no to si mohl myslet. "Promiň kámo" řekl si v duchu, zmáčkl červené tlačítko a vypnul mobil.
Až nyní si uvědomil, že je přikrytý velice příjemnou vlněnou dekou. Marně si lámal hlavu, kdo mu ji sem dal, ale byl příliš rozespalý, než aby o tom přemýšlel. Ať už to byl kdokoliv, byl mu vděčný, protože se vcelku ochladilo a koledoval si o zápal plic, takže mu deka přišla vhod. Pořádně se do ní zamotal a opět usnul.
Yazoo se rozzářil jako sluníčko, když viděl, že se jeho idolovi deka hodí a že je mu příjemná.
Přišlo ráno a zelenookému bylo jasné, že jeho miláček sám asi nevstane. Přišel k němu a jemně s ním zatřásl, chvíli se nic nedělo, ale pak se Rude konečně probudil a Yazoo se hned zase ztratil v koruně nejbližšího stromu.
Agent se posadil a rozhlédl kolem sebe.
"Přísahal bych na Minervu, že tu teď někdo byl. Zřejmě jsem se zbláznil, nebo si tu ze mě toho blázna někdo dělá. Moment, kolik je? A sakra, šéf a kolegové mě zabijou." rychle se oblékl a běžel zpátky do města
Až když muž odešel si konečně mohl jít Yazoo odpočinout. Sebral ze země deku, kterou tam ve spěchu nechal ležet Rude a složil jí. Poté prošel za vodopádem do jeho tajné jeskyně, kterou oběvil, když se mu podařilo vyváznout z města, po hrozném výbuchu ve městě, který byl závěrem velké bitvy. Oba jeho bratři tam zemřeli. Loz nepřežil onen výbuch a Kadaj se dobrovolně odebral k Matce do proudu života.
V zadní části jeskyně se Yazoo uvelebil stále s dekou v náručí na provizorní postel, kterou si vyrobil. Přitiskl si deku blíž k obličeji a nasával Rudovu vůni. Se šťastným úsměvem na tváři usnul.
Ani ve snech se však mladík neubránil lásce k Rufusovu bodyguardovi. Zdálo se mu, že stojí proti sobě a mají v rukou své zbraně. Prohlíželi si jeden druhého, pak oba pistole pustili a přišli k sobě. Yazoo obtočil své paže kolem Rudova krku a políbili se. Poté agent stříbrnovlasému rozepnul plášť a jedním prudkým pohybem ho z něj stáhl. Nyní byl na řadě zelenooký aby oprostil svou lásku od jednoho sužujícího kousku oblečení.
Netrvalo dlouho a jedinými zbývajícími kousky oděvu byly kalhoty a spodní prádlo. Co se Rudových oblíbených brýlí týče, jeho milenec, ho jich zbavil hned po košili.
Rude k sobě zprudka přitiskl druhého muže a jednou rukou sevřel jeho pevné pozadí. Druhou ho hladil po hrudi, kterou začal později zasypávat hladovými polibky.
Agent si sedl a svého miláčka si stáhl na klín. Yazoo však taky nezahálel a vrhl se na Ruduv krk a když se na jeho klíně zavrtěl, tak černooký slastně zavzdychal.
Chvíli se jen tak líbali, mazlili a snažili se ještě více nažhavit toho druhého. Rude už to nevydržel, nečekaně rychle položil Yazooa na zem a začal mu rozepínat kalhoty, za což mu byl stříbrnovlásek neskonale vděčný, jelikož ho tento přebytečný kus šatstva již neskonale škrtil, neotálel a prokázal mu stejnou milost.
Kalhoty obou mužů se v mžiku válely na zemi a zanedlouho je následovaly i spodky.
Rude otočil Yazooa na čtyři, pohladil ho po páteři a pravou rukou zabloudil k jeho zadečku. Natáhl se, odhrnul dlouhé stříbrné vlasy z krku, který zakrývaly a který následně začal zkoumat svými rty a jazykem.
Ruka která spočívala na pozadí se nyní začala pohybovat až k mladíkovu otvoru, do kterého se následně začal dobývat jeden z Rudových prstů. Yazoo zasténal a položil si hlavu na zem.
"Yazoo." zašeptal Rude a přidal druhý prst, potom začal prsty od sebe roztahovat aby svého milence dostatečně připravil na svůj vpád. Když se tak stalo, sevřel oběma rukama Yazoovi boky a pomalu do něj začal pronikat. Stříbrnovlasý zasténal touhou i bolestí. Agent chvíli počkal, až si na ten tlak jeho krásný přítel zvykne. Pak se odtáhl a tvrdě přirazil..
Aby dopřál trochu víc slasti i druhému muži, sevřel mezi prsty Yazoovu bradavku a začal ji jemně žmoulat, druhou rukou se opíral o zem vedle milencovi hlavy.
Když Rude cítil, že už se blíží k vrcholu, přejel rukou z hrudi do klína druhé osoby a začal s ní pohybovat ve stejném tempu, v jakém přirážel.
Oba muži vykřikli ve vytouženém vrcholu a s tím se zároveň Yazoo probudil.
Když otevřel oči, chvíli nevěděl ani kde je, ani co se vlastně děje. Byl zpocený a v kalhotách cítil dost nepříjemné vlhko. A v tom si to uvědomil.
"Zpropadený sny." zašeptal, svlékl se a šel si umýt pod vodopád, studená voda ho snad probere.
Tohle se mu stalo tedy prvně. Jistě již kolikrát se mu o Rudovi zdálo, ale nikdy to nebyl takhle žhavý sen. Hlavně natolik žhavý, aby na to reagovalo jeho tělo i v reálném světě.
Přesvědčil se, že tam venku nikdo není, svlékl se a skočil do vody. Pohlédl na nebe, slunce už bylo vysoko nad obzorem. Prospal půl dne, co bude dělat vlastně dál, netušil.
Možná by se mohl jít nenápadně podívat do města za Rudem.
"Copak ti to nestačilo, bratříčku?" ozval se za ním Lozův hlas. Yazoo se otočil a viděl ho postávat na břehu. Byla to jen jeho vidina, která ho ale udržovala jakž takž při zdravém rozumu. Občas se tu oběvil a mluvil mu do života, jednou tu byl dokonce i Kadaj, ale většinou se mu zjevoval jen jeho krátkovlasý bratr.
"Jestli myslíš můj klidný spánek plný touhy, tak to mi stačilo, ale chci si být jistý, že je v pořádku."
"Citlivko."
"No, ty máš zrovna co říkat." ušklíbnul se, přehodil si vlasy přes hlavu a začal si je mýt.
"Stejně nechápu co na tom plešounovi vidíš."
"Je inteligentní, hezký, klidný a hlavně TICHÝ" zdůraznil a dal tím jasně najevo, že mu i jeho komplic občas lezl na nervy, zato Rude nikdy, protože on je prostě dokonalý.
Loz se jen ušklíbl a zase zmizel.
Yazoo si povzdychl, vylezl z vody a podíval se na své věci. Musí je vyprat, uvědomil si rázem. A než uschnou, to by mohlo dost trvat.
"Lozi?" vize se opět oběvila.
"Copak je bráško?"
"Já vim, že jsi má halucinace. Ale potřeboval bych, nějaké nenápadné oblečení."
"Zařídim" zmizel, za pár minut se vrátil a v rukou držel jakési věci.
"Tak co? Pochodil jsi?"
"Samozřejmě, matka mi trochu vypomohla." zazubil se :Je toho tam víc, nebudeš tak nápadný, když se kolem bude motat každou chvíli jiný člověk, nic mu nedojde."
"Ok-Lozi, co to je?" Yazoo se s povytaženým obočím díval na dívčí šaty a jakýsi klobouk. "Děláš si srandu?"
"Nenápadnost" pokrčil rameny a opět se vypařil. Druhý muž si povzdychl a vytáhl modrou mikinu s kapucí a džíny. V tomto oděvu se vydal do města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Super 65% (13)
Celkem dobrý 20% (4)
Znám lepší 5% (1)
Nic moc 0% (0)
Hrůza 10% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.