Studna lží

14. listopadu 2018 v 23:02 | Shiruba
Sedím na okraji staré studny,
je stará jak čas sám,
jsou v ní slyšet milé hlasy a krásné tóny.
Občas ty zvuky s úsměvem poslouchám.

"Miluji tě." "Nikdy tě neopustím."
"Nejde mi jen o tělo." "Nehci peníze."
"Nejsem naštvaná." "Každé přání ti vyplním."
"Jsi má jediná." "Nezáleží mi na tvé váze."

Tisíce slov, jež nemají cenu,
tisíce vět, jež jsou opakem pravdy.
Hledím do studně plné stínů,
a někde hluboko vidím odlesky černé kalné vody.

Po tváři mi slza stéká,
jak jsou mi některé věty známé.
Pravda je zřejmě příliš vzácná a křehká,
a tak po laciných lžích radši saháme.

Možná pravdu ani nechcem slyšet,
protože občas dost bolí.
Ale čím víc budem lhát a podvádět,
tím hůř bude, až se to jednou provalí.

Tahle studnice nedá se zničit.
Je živá, nesmrelná a žije ze svých obětí.
Některé donutí i k vodě sestoupit,
a něktří se ve studni lží už navždy ztratí.
 

Další články


Kam dál

Reklama